Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Leoš Janáček: Věc Makropulos

    Opera Vlaanderen Antverpy/Gent, Dirigent Tomáš Netopil, režie Kornél Mundruczó, scéna a kostýmy Monika Pormale, Janáčkovo divadlo v Brně 25. listopadu 2018.

    Třísetletá Emilia Marty vstoupí do příběhu jako energická členka motorkářského gangu, v černé kůži a s černou motocyklovou přilbou, jak si současná společnost představuje sebejistou ženu. Aby od toho okamžiku stále víc odhalovala své tělo zničené divokým životem a prolezlé nemocemi. Aby dávala čím dál víc všanc dosud pečlivě ukrývané soukromí v luxusním bydlení se zahradou u lesa (prostředí divadla tu vůbec není), aby se v závěru opery zjevila jako zombie, z níž jde hrůza a vyvolává lítost. Opera se proměnila v trochu hororový či katastrofický jevištní film, z něhož tryskaly emoce zejména v poslední zpěvu Emilie – kdo by zatoužil zopakovat její třísetleté životní utrpení! Famózní Rachel Harnisch jako Emilia Marty! Dokonalé hudební provedení. Tak vypadá účinné soudobé operní divadlo. DN

    • Autor:
    • Publikováno: 26. prosince 2018

    Komentáře k článku: Leoš Janáček: Věc Makropulos

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,