Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ale ty stylové vidličky od Malona…

    Když před rokem uvedla činohra olomouckého Moravského divadla Schimmelpfennigovu Arabskou noc – navíc v režijním pojetí Martina Glasera, které divákovi (zejména v úvodní minimalistické půlhodině) věru nic neusnadňuje – dočkala se vedle zvýšené publicity také pobouřených (anebo jenom zmatených) úprků abonentů. A když se s velkou slávou předvedla coby laureát Ceny Josefa Balvína na letošním PDFNJ, bylo to zřejmě vůbec poprvé, kdy se hrála před publikem, které ji bylo s to plně docenit. S inscenací Kellyho hry Láska a peníze v režii Mikoláše Tyce chce olomoucká dramaturgie tuto nově nastolenou ambiciózní linii obhájit – a zároveň po schimmelpfennigovském dramaturgickém kamikadze přijít s něčím, co by mohlo rezonovat takříkajíc na domácí půdě. Proto je vcelku jedno, že nejde o českou premiéru (tu měl titul před rokem v Dlouhé v režii Jana Mikuláška): důležitý je divák v Olomouci.

    Láska a peníze

    Jiří Suchý z Tábora a Tereza Richtrová FOTO JIŘÍ DOLEŽAL

    Patrně i proto inscenátoři vůbec nemají potřebu hru převrátit naruby či razantně přetvořit – Tycova inscenace je Kellyho textu vlastně mnohem věrnější než ta Mikuláškova. Nesnaží se za každou cenu ždímat emoce – zachovává zvláštní strukturu skečů i černý humor, který Kellyho text přes veškerou krutost obsahuje. Nejviditelnější to je na skvostném, pečlivě gradovaném komediálním výstupu Matky (Ivana Plíhalová) a Otce (Jaroslav Krejčí), kteří překotně a s bezelstnou prostotou vyprávějí chmurný příběh o tom, jak ve vzteku zničili cizí náhrobek, protože byl mnohem opulentnější než ten vedlejší, který pořídili pro svou dceru. Ona typická britská panička s šedou trvalou a ne zrovna lichotivým kostýmkem, on poněkud nekňubovitý stárnoucí pán, který v náhlém rebelském gestu s potěšením objevuje ztracené rošťáctví – hraní bez psychologického zatěžkání, ale zároveň bez komediálních klišé.

    Toto herectví „při věci“, bez činoherních automatismů a zlozvyků, charakterizuje celou inscenaci, jakkoliv stylově různorodé jsou jednotlivé výstupy (od tradičních scén založených na dramatických situacích přes výměnu mailů po pečlivě rytmizovaný chór bezejmenných finančníků, který upomene na čtveřici zaměnitelných protagonistů v Ballekově inscenaci Čičvákova Kukury). Obsazení se sešlo mimořádně šťastné – vedle Jiřího Suchého z Tábora v roli nejednoznačného (anti)hrdiny Davida výrazně zaujme třeba Tereza Richtrová coby Davidova exmilenka Val, jež si s až labužnickým sadismem vychutnává jeho náhlé pokoření.

    Nakonec vlastně zamrzí jen dvě okolnosti. Ta první asi není zrovna snadno řešitelná: zdá se, že Moravské divadlo by si zasloužilo nějaký komornější hrací prostor (třeba blackbox). Ne snad proto, že by se Láska a peníze do velkého měšťanského domu z principu nehodily – jde však o jemné detaily, které tu „ratejnu“ nepřeletí. Konkrétně řečeno: v patnácté řadě lze už opravdu spíš tušit, co v pološeru dělá Klára Klepáčková v přidané němé roli Davidovy francouzské korespondenční partnerky Sandrine (v úvodní scéně).

    A ta druhá: inscenaci po několika znamenitých výstupech ke konci poněkud vadne tempo. Lenka Kočišová si na premiéře nevěděla rady s Jessiným nesnadným závěrečným „kosmologickým“ monologem. Naštěstí po něm následuje výtečný obraz svatby Davida a Jess. Z provaziště se spouští blyštivá disko koule, spustí Cohenův nadužívaný hit Hallelujah a novomanželé romanticky tančí. Je to ironické memento: na počátku tohohle neveselého příběhu byla vášnivá láska, do které tragicky zasáhly dluhy a touha po věcech. Ale co si počít, když člověk stojí v obchodě a zírá na stylové vidličky značky Terrence Malone?

    Moravské divadlo Olomouc – Dennis Kelly: Láska a peníze. Překlad Lucie Kolouchová. Režie Mikoláš Tyc, dramaturgie Milan Šotek, scéna a světelný design Eufrasio Lucena-Muňoz, kostýmy Barbara Wojtkowiak. Premiéra 23. listopadu 2012.


    Komentáře k článku: Ale ty stylové vidličky od Malona…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,