Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Právo osvobodit se

    V Divadle Na zábradlí inscenoval David Jařab svéráznou shakespearovskou adaptaci Macbeth – Too Much Blood, ve Švandově divadle teď Lady Macbeth z Újezdu. Tituly se ovšem nijak nepropojují, místo Shakespeara se režisér nyní inspiroval novelou Nikolaje Leskova Lady Macbeth Mcenského újezdu, kterou proslavila hlavně stejnojmenná Šostakovičova opera.

    V upjaté domácnosti střežené starým Hildebrantem (Luboš Veselý) Kateřina (Natálie Řehořová) strádá FOTO ALENA HRBKOVÁ

    Jařab se nespokojil s pouhou dramatizací, spíše vytvořil samostatné dílo, i když základ děje je stejný. Příběh hlavní postavy Kateřiny přesunul z ruského maloměsta na pražský Újezd, aby se diváci případně zamysleli nad předky, kteří žili své osudy v této čtvrti. Vzhledem k tomu, že zachoval období konce 19. století, mělo být „zčeštění“ (včetně připomínky němčiny) také určitým prvkem, který text vyvazuje z dobových limitů původní Leskovovy novely. Ve skutečnosti ale proklamovaný místopis moc nefunguje, působí spíše jako autorská libůstka. Ovšem to není podstatné, stejně jako by bylo nefér vypočítávat motivy, které Jařab na rozdíl od novely přidal nebo ubral. S těmi, jež zvolil, totiž pracuje velmi důmyslně (pouta, otrávená káva a podobně).

    Podstatné je, o čem se hraje. Hlavní hrdinka se provdá do vyšší společenské třídy a stává se obětí představ o roli, kterou má v domácnosti hrát. Energická a činorodá mladá žena se nejdřív opájí svým novým postavením, ale brzy se začíná nudit a hledá, čím by svůj život zaplnila. Smysl najde v lásce, pro kterou je ochotná i zabíjet. Dlouho si nalhává, že měla právo se osvobodit, aby si užila cit, který ale její milenec Johann zdaleka nesdílí. I za cenu dvou vražd. Krvavé skutky ji nakonec doženou a určité vykoupení přichází až v příští generaci vyrůstající z jejího syna, kterého vychovává služka Anna, původně Johannova milenka.

    Bohužel postavy manžela Karla Hildebranta a jeho otce Jařab pojednal poněkud okrajově a tlak na Kateřinu tak není zcela přesvědčivý. Emancipační téma je více deklarováno v programu a v rozhovorech s autorem než na jevišti. Natálie Řehořová jako Kateřina představuje spíše znuděnou, sexuálně strádající paničku, která hledá nějaké rozptýlení. O lásce hodně mluví, ale jde spíše o vášeň, která se změní v posedlost a vraždící šílenství a nakonec vede k rozpadu celé osobnosti. Jako oběť budeme tuto animální dominantní ženu chápat asi těžko, ale můžeme jí porozumět, i když omlouvat ji nelze. Řehořová je pro roli přímo stvořená, stejně labužnicky upíjí víno, jako líbá Johanna, dokáže ovládnout celé jeviště, zároveň být hravá a naopak uvěřitelně tragická. Škoda, že Matěj Nechvátal hraje Johanna tak indiferentně, kdyby byl výraznější, určitě by to postavě Kateřiny neuškodilo. S Řehořovou se tak dobře doplňuje spíše Marie Štípková jako nenápadná, odevzdaná služka Anna. Luboš Veselý může nekompromisního strážce starých pořádků, starého Hildebranta, na menším prostoru jen naznačit, Karel Tomáše Petříka je pak nepovedenou změkčilou kopií svého otce.

    Výraznou součástí inscenace je scéna s tmavým dobovým nábytkem a stěnou pokrytou tapetou, jejíž vzor se opakuje i na Kateřininých šatech, zde ovšem posléze změní barvu z neutrální v krvavě rudou. Dobový salon časem působí uzavřeně až dusivě, není z něj úniku. Ostatně celý děj plyne zdánlivě nehybně, ale skrývá v sobě vnitřní napětí, které se stupňuje. Pomáhá k tomu i hudba Jakuba Kudláče, již živě hraje smyčcové trio. Pouze neilustruje situace, ale přímo je spoluvytváří, jako by hudebníci byli dalším aktérem celého příběhu.

    Švandovo divadlo, Praha – Nikolaj Leskov a David Jařab: Lady Macbeth z Újezdu. Režie a scéna David Jařab, dramaturgie David Košťák, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 29. února 2020.


    Komentáře k článku: Právo osvobodit se

    1. Milán Vosmik

      Profilový obrázek

      To snad hrají ve Švandově divadle na Smíchově?
      Takto to vypadá, jako by vám to někdo vyprávěl a vy jste v tom divadle vůbec nebyla.

      11.06.2020 (8.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,