Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Festivaly

    Křížové výpravy Jiřího P. Kříže (No. 34)

    Sezona končí a jeden neví, na který festival zajet dřív. Divadla finišují s premiérami určenými už pro příští sezonu. Mezi nimi však jedna, která se nejspíš ani září nedožije: 39 stupňů na Divadelním létě pod plzeňským nebem. Letos už chválabohu zase v proluce pod náměstím, a ne kdesi v parku mimo vnitřní město jako loni.

    Šestnáctý a prý poslední ročník letní přehlídky kdysi vzdorovitého mládí s Marcelou Mašínovou a hlavně s Vilémem Dubničkou v čele odboje proti divadelním konvencím… Ale prý bude hned od příštího roku následovat odboj středního věku, tak ještě nezoufejme.

    Po loňském Smočkově Podivném odpoledni dr. Zvonka Burkeho v režii Šimona Dominika s neuváženým obsazením titulní postavy jindy znamenitou Dianou Tonikovou jel jsem přesně v polovině června do Plzně s velkými obavami. Ale ejhle, stal jsem se svědkem malého zázraku!

    Vše pro bránicbolení

    Režisér Zdeněk Bartoš (vlevo vpředu), dramaturg Jiří Janků (stojící vlevo) a herci Jan Holík a Jan Meduna (oba stojící), Eva Leimbergerová a Tomsa Legierski (ležící). Foto Alžběta Huclová

    Jako vždy znamenitý překlad 39 stupňů Pavla Dominika z pramenů Johna Buchana (román), Patricka Barlowa (dramatizace) a Alfreda Hitchcocka (film) si vzal do parády Jiří Janků, dramaturg-zázrak z Liberce a dnes dvorní dramaturg Divadla na Vinohradech, režii bravurně zvládl Zdeněk Bartoš. Ano, ten „až z toho Chebu“. Jen připomínám, že na konci tisíciletí film z roku 1935 pozdějšího mistra hororu označili britští akademici za čtvrtý nejlepší ostrovní kousek 20. století a ještě LP 2017 se umístil na třináctém místě historicky nejlepších kinematografických opusů GB.

    V Plzni zhlédnuté je nádherná, žánrově čistá, invenční, bláznivá divadelní groteska. Foto Alžběta Huclová

    V Plzni zhlédnuté je nádherná, žánrově čistá, invenční, bláznivá divadelní groteska. Pravda, v té kategorii asi nejdelší, jakou jsem kdy viděl. Pardon, crazy To je ale bláznivý svět Stanleyho Kramera se Spencerem Tracym je ještě mnohem delší – 197 minut, ale to je film. Ve zběsilé špionážní komedii excelují tři herci a jedna herečka: Jan Meduna, Eva Leimbergerová, Jan Holík a Tomsa Legierski. Všechno je vystavěné na minimalizaci rekvizit. Čtvero štaflí, pojízdné dveře, křeslo, stůl, několik židlí proměněných později i ve skotské dudy, tři nebo čtyři prkna, stojan na kabáty a nějaké haraburdí.

    Příval gagů, slovních a situačních hříček neumdlévá. Na snímku Eva Leimbergerová. Foto Alžběta Huclová

    To všechno vstupuje do akčního konkurenčního vztahu k hercům. Kdybyste na mě dali a nějakou reprízu (do 28. června) i navštívili, vzpomeňte si na má slova při výstupech, ve kterých na jevišti jsou najednou víc než čtyři, tedy všichni živí aktéři, nebo když dva agenti v dvouplošníku pronásledují Hannayho, ten uniká ve vichru na střeše rychlíku a jeho partnerce rve tentýž vír maso z tváří. Nebo hned v ouvertuře v repeticích když vyhlédají statečně inzitní hlavní hrdina a o chvíli později zavražděná německá agentka na špiónskou konkurenci číhající pod oknem londýnského činžáku… Co na tom, že místo nad Temží jen na té Mži.

    Příval gagů, slovních a situačních hříček neumdlévá. Naopak, ve druhé části inscenace se ještě stupňuje – až do gejzírů a vodopádů podporujícího bránicbolení.

    Je furt zima a je mráz

    Jan Meduna v roli Hannayho. Foto Alžběta Huclová

    Co mám psát víc. Snad ještě připomenu politický Hannayho naléhavý projev, když je ve Skotsku v pudu sebezáchovy „hozen“ rovnou za řečnický pult volební kampaně. Jeho bezobsažnost je vypovídající, úplná a vysmívá se politikům všeho skupenství, aniž akcentuje či preferuje jakýkoli světonázorový proud. Ostatně ten dneska hledat kdekoli je marno.

    A ta forma! Průzračně popnárodopisná, vlastenecká, vroucně kanonizující (nebo kanónfutrující?) analýza žvástu! Když si to s někým rozházet, tak přece s každým!

    Perfektní řemeslo proměňované v ten nejlepší kumšt. Na snímku Jan Holík (Klaun 1) a Tomsa Legierski (Klaun 2). Foto Alžběta Huclová

    Třinácti slovy (předložky nepočítám): Lepší než česká premiéra 39 stupňů Davida Ondříčka v Dejvickém divadle před patnácti lety. A to je co říct, protože jeho inscenace patří k nezapomenutelným. Mé oblíbené divadlo se za ten přisouzený druhý stupínek určitě zlobit nebude! Mají tam už po derniéře.

    Nejsem Plzní podplacený lobbista, nýbrž jen divák, který má rád perfektní řemeslo proměňované v ten nejlepší kumšt. Jen tak pro pořádek: Scénu v plzeňské proluce má na svědomí Pavel Kodeda, kostýmy Andrea Pavlovičová, hudbu Jiří Švec a klaunskou choreografii pro sebe a pro kolegu Holíka Tomsa Legierski.

    Nejsem Plzní podplacený lobbista, nýbrž jen divák… Jan Meduna a Eva Leimbergerová. Foto Alžběta Huclová

    Jo, a léto ještě nezačalo. Postupně jsem na nátělník a triko Fandím divadlu navlékl prezidentskou flanelovou košili, kterou si i Jindřich Šídlo, když už Petru Pavlovi ve Šťastném pondělí na Seznamu neměl co vytknout, popletl s manšestrovou, protože to ona škrábe a elektrizuje, pak i svetr, švýcarskou zimní bundu, na krk jsem nasoukal českou rouru a na hlavu finskou čepičku z časů, kdy mi to ještě na běžkách běhalo…

    Na zářijové mezinárodní Divadlo Plzeň s takovým kouskem! Vím, co mně odpoví některý z členů jeho dramaturgické rady: Letos už pozděProboha, běž někam s komedií, napíše mi jiný.

    Na zářijové mezinárodní Divadlo Plzeň s takovým kouskem! Zleva Jan Holík, Jan Meduna a Tomsa Legierski. Foto Alžběta Huclová

    Tak aspoň do „Kritického hřebíčku“ Divadelních novin rezervuji pro plzeňských 39 stupňů: *****. Ani tam se ovšem Bartošův bravurní, ale jen letní kousek nedostane. A tak končím s obdivným vydechnutím, že nejen na Otáčku zámeckého parku v Českém Krumlově mají nejvyšší divadelní strop na světě. Totiž nebe. Byť v Plzni jen v proluce. Ostatně na soutok Polečnice s Vltavou jedu za čtrnáct dnů. Znovu na Grinova, Arsenjevova a Formanova Muže Dvojhvězdy. Taky takový nejen „covidově“ nedoceněný kousek. A tak na tu snovou fantazii vedu aspoň potomstvo.

    Divadelní léto pod plzeňským nebem – John Buchan, Alfred Hitchcock, Patrick Barlow: 39 stupňů. Překlad Pavel Dominik, režie Zdeněk Bartoš, dramaturgie Jiří Janků, scéna Pavel Kodeda, kostýmy Andrea Pavlovičová, hudba Jiří Švec, choreografie Tomsa Legierski. Hrají: Jan Meduna, Eva Leimbergerová, Jan Holík, Tomsa Legierski. Premiéra: 15. června 2023 v Proluce u Křižíkových sadů, Plzeň. Inscenace je uváděna denně do 28. června 2023.


    Komentáře k článku: Křížové výpravy Jiřího P. Kříže (No. 34)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,