Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Kritika

    Kritické teze Josefa Hermana: Don Giovanni a Plácido Domingo

    K 230. výročí prvního uvedení Dona Giovanniho ve Stavovském divadle dirigoval Plácido Domingo dvě představení této proslulé opery W. A. Mozarta (27. a 29. října – druhé datum je ono jubilejní). Snobárna za státní peníze.

    Nejčastěji pěvci operně statovali v ladných pózách – Simone Alberghini (Don Giovanni), Irina Lungu (Dona Anna) a Dmitry Korchak (Don Ottavio). FOTO RADOVAN ŠUBÍN

    Pražskou oslavu mozartovského výročí organizovali Radek Hrabě a Gabriela Boháčová prostřednictvím k tomu založené soukromé společnosti Domingo-Mozart-Prague z.s., v koprodukci s Národním divadlem, které do projektu vložilo sbor, orchestr, výpravu a výdaje s tím spojené. Do rozpočtu zhruba 18 milionů korun (částka oznámená na první tiskové konferenci před půl rokem) přispěl ministr kultury Daniel Herman 6,5 miliony korun, a hl. m. Praha půlmilionem.

    Proslulá svobodomyšlenkářská scéna se také odehrála formou operního seskupení – Simone Alberghini (Don Giovanni), Kateřina Kněžíková (Donna Elvira), Irina Lungu (Donna Anna) a sbor. FOTO RADOVAN ŠUBÍN

    Plácida Dominga přivezli do divadla kočárem, špalír tvořili dobově kostýmovaní lokajové, diváky uváděly krásné dívky se šerpami. Zdarma byl k dispozici velkoformátový program k představení, vyžadoval se přísný společenský dress code. Před divadlem stály luxusní limuzíny s logem zmíněné společnosti.

    Představení na proslulé scéně Josefa Svobody z roku 1969 (jako scénograf uveden také Daniel Dvořák) se odehrálo v jen základním aražmá Jiřího Nekvasila, jak ho pěvci, vítězové Domingovy pěvecké soutěže Operalia, stihli v krátkém čase nazkoušet.

    Věrohodně vytvořil postavu Leporela rumunský basista Adrian Sâmpetrean. Italský basbarytonista Simone Alberghini zpívá převážně party Belliniho, Donizettiho a Rossiniho, hlasově i projevem titulní roli změkčil. Dramatickou i lyrickou polohu dala Donně Anně výtečná ruská sopranistka Irina Lungu. Dmitry Korchak se v partu Dona Ottavia dopustil nejistých tónů, Julia Novikova v roli Zerliny dokonce intonačně lehce lavírovala, zřejmě neměla svůj den.

    Zerlinu (Julia Novikova) svádí Don Giovanni (Simone Alberghini) k nelibosti Masetta (Jiří Brückler). FOTO RADOVAN ŠUBÍN

    Nicméně všichni jmenovaní vnesli do provedení zásadní kvalitu, bylo možné slyšet pěvce na vrcholu sil sice nikoli z absolutní top třídy, ale pohybující se ve významných i občas nejvýznamnějších operních domech. Potěšilo, že se mezi nimi neztratili Kateřina Kněžíková v roli Donny Elvíry (i když si myslím, že tento part není úplně pro ni), Jiří Brückler jako Masetto a Jan Šťáva v partu Komtura (za nějaký rok do role dozraje). A pro titulní roli si troufám u nás najít lepšího představitele.

    Plácido Domindo řídil provedení v pomalejších stereotypních tempech, provedení chyběl dramatismus, kontrasty, energie. Pěvecká star je prostě podprůměrným kapelníkem a je třeba dodat, že ještě na zmíněné tiskové konferenci nerozumněl dotazu, jakou verzi opery bude dirigovat. K výročí pražské verze nakonec zvolil verzi vídeňskou s dopsaným ansámblem.

    Plácido Domingo diriguje. FOTO RADOVAN ŠUBÍN

    Událost to byla povýtce společenská, vstupenka stála několik tisíc korun. Snobárna, pro kterou nemělo být zneužito Stavovské divadlo, mozartovské výročí, a hlavně neměla být podpořena z veřejných peněz nehoráznou sumou. Ministr kultury Daniel Herman se nechal zaslepit mezinárodní hvězdou a rozhodl sice v rámci svých pravomocí, ale překročil své odborné kompetence, grantová komise projekt správně zamítla.

    ///

    Více na i-DN:

    Zápisník nezmizelé (No. 5)


    Komentáře k článku: Kritické teze Josefa Hermana: Don Giovanni a Plácido Domingo

    1. Veronika Paroulková

      Avatar

      Souhlasím v lecčems,
      ale nemohu si odpustit postřeh z trochu jiného úhlu pohledu. Na podobné akce vždy panují vyhraněné a protichůdné názory o předraženosti, pompéznosti a podobně. Já si myslím, že je více než žádoucí připomínat si významné a hodnotné momenty z naší historie. A v tomto (i v jiných podobně významných případech) mě velmi mrzí, že takové podněty nepřijdou samy, přímo z vůle Ministerstva kultury nebo radnic či magistrátů zúčastněných měst, které by se o to podle mého názoru měly aktivně starat, vyhledávat podobná výročí a plánovat události na jejich počest. Jistě by se tak náklady výrazně snížily. Otázkou by možná byla kvalita, ale nemá smysl se pohybovat ve světě spekulací.
      Ano, Don Giovanni v představě Placida Dominga nebyl dokonalý a svojí nákladností odpovídal jeho standardům. Není to ale trochu i tak, že můžeme být rádi, že něco takového vůbec někdo vymyslí, zrealizuje a navíc i výrazně zasponzoruje, nota bene taková osobnost, jakou je Plácido Domingo? Naše kultura, minimálně ta spojená s klasickou hudbou a divadlem, má hluboko do kapsy, o tom žádná! Beru tedy takový počin trochu jako impuls pro naše příslušné instituce hlídat si podobné momenty a realizovat je aspoň v rámci našich finančně kulturních možností, ale nenechat je bez povšimnutí.

      02.11.2017 (14.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      Milá Veroniko,
      tato akce podle mého není pompézní a předražená, ale nesmyslná za strašlivé veřejné peníze – celkem 7 milionů Kč z veřejných rozpočtů? Divíte se, že lid obecný žene vládce, kteří tak hospodaří, z politiky? A v nevědomosti kývne na podle mne nedobrou alternativu?
      Rozpočet obvyklý u Dominga: když vezmete, že náklady na orchestr, sbor a jeviště krylo Národní divadlo, a že jedno představení (kdyby alespoň premiéra něčeho nového!) stálo zhruba 9 milionů Kč, pokud platí údaje z první tiskové konference, tedy že bylo třeba z přiznaného rozpočtu pokrýt pouze náklady na honoráře, cestovné, pobyt, reklamu – to je obvyklé???
      Řeknu to jinak: Plácido Domingo a jeho sólisté si za vysoký honorář budou psát do životopisů, že dirigovali a hráli Dona Giovanniho ve Stavovském divadle k výročí. Opravdu nemusí opernímu světu objevovat fakt, že Praha je kulturní metropole a že v ní měla premiéru opera oper. A pár zdejších celebrit a operních umělců si zase zapíšou, že vystupovali s Domingem, že se s ním setkali, vyfotili…
      Kromě toho oslava mimořádného díla tak umělecky problematickou úrovní??
      Dalo by se pokračovat. Ta akce je jen výrazem zdejších hrozných poměrů, kdy do jedné z hlavních veřejnoprávních institucí může soukromý subjekt s podporou ministra kultury a zřejmě vedení té instituce prosadit velikášskou akci pro nejbohatší. Je mi líto.
      Na výročí nemělo myslet MK ČR, natož magistrát, 230. let zase nejsou až takové kulatiny. Mělo na to myslet Národní divadlo, a je několik možností: buď na výročí nemyslelo, nebo ho nepovažovalo za tak klíčové, nebo si nechalo vnutit projekt zvenku, nebo se vydalo cestou výjimečných celebrit a Dominga jim ta akce přihrála, ostatně nahlíženo rozpočtem divadla (tedy co to stálo Národní divadlo) zase ne tak draho. Možná to bude souběh všeho řečeného.

      02.11.2017 (17.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Veronika Paroulková

      Avatar

      Milý pane doktore,
      já s Vámi souhlasím nejvíc právě v tom, jak popisujete zdejší „hrozné poměry“. A právě na ty jsme chtěla svým komentářem upozornit, konec konců jako už mnohokrát. Jistě, byla to nablýskaná akce, ale vezměte si, kolik takových dalších MK ČR nebo Magistrát (nebo jiné radnice) sponzorují, namátkou z poslední doby třeba koncert k poctě J. Hašlera, kde se vysloveně tahalo nějaké výročí z paty, aby se ta akce dala udělat, a mnoho dalších pompézních projektů. A kolik přínosných nápadů na městské nebo státní peníze nedosáhne vůbec nebo jen minimálně, protože buď někdo neumí ocenit jejich význam, nebo pořadatelé nemají dostatečně mocné kontakty. V podstatě mě nejvíc mrzí, že souboj hodnotná kultura Vs. mainstreem má téměř vždy jasného vítěze. Můžeme si říkat kulturní národ, kulturní metropole, ale nějak bychom to víc měli dokazovat činy. Ať už na toto mozartovské výročí měl myslet kdokoliv, neudělal to nikdo – a to jsem chtěla zvýraznit. Nezbývá než doufat, že se příslušná místa do budoucna chytí za nos a budou nápaditější i aktivnější.

      03.11.2017 (9.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Josef Herman

      Josef Herman

      Milá Veroniko,
      chápu, jak to myslíte a oč vám jde. A v tom souhlasím. Jen si myslím, že právě Domingův Don Giovanni je upečený jaksi z úplně jiného těsta a dalším a potřebným akcím nepomůže. Je to projekt zacílený jinam, nevychází z jubilea, z mozartovské tradice či dalších jistě uznáníhodných kvalit, i když se jimi zaštiťuje. Podle mého je to jen show a atrakce, na jaké by jistě kývla všechna „příslušná místa“, jak píšete, tedy činovníci všeho druhu a rangu. Ale jen je to utvrzuje v tom, že ty skutečně hodnotné projekty jsou pro ně nicotné bez zaštítění celebritou a bez vnějšího pozlátka. Vlastně to mi na celé věci vadí nejvíc. Rád bych se mýlil, ale fakta jsou neúprosná.

      03.11.2017 (9.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,