Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kritici milují Dejvické

    V pražském Divadle v Dlouhé byly v neděli 3. března slavnostně předány Ceny Alfreda Radoka za rok 2012. 78 hlasujících divadelní kritiků zvolilo divadlem roku pražské Dejvické divadlo, které navíc pobralo ocenění ve třech dalších kategoriích.

    Ceny Alfréda Radoka uděluje stejnojmenný nadační fond. O vítězích – kromě souteže dramatických textů – tradičně rozhoduje anketa časopisu Svět a divadlo, v níž letos hlasovalo 78 kritiků. Ceny se udělovaly po jednadvacáté, čímž je tato anketa nejstarší mezi českými divadelními cenami.

    Mezi prvními došlo během večera na ocenění v soutěži dramatických textů. Té se může zúčastnit autor píšící česky nebo slovensky s původní divadelní hrou, která dosud nebyla uvedena ani zveřejněna. O vítězích rozhoduje odborná porota. Autoři textů jsou až do poslední chvíle i pro porotu anonymní. Cenu si odnesl Miloslav Vojtíšek s hrou Zátiší ve Slovanu. Druhý byl Vladimír Mores s Psoriázou a třetí Tomáš Vůjtek s textem Slyšení. Už posedmé byl partnerem této ceny Český rozhlas 3 – Vltava. Z přihlášených textů si sám (vlastní porotou) vybírá ty, které se hodí k rozhlasové dramatizaci. Svou cenu letos udělil Petru Michálkovi za text Domeček.

    Mimo osmi tradičních radokovských kategorií, jejichž vítěze uvádíme na konci textu,  byla letos výjimečně udělená také Cena Hvězd na vrbě. Je to taková zvláštní cena pro inscenaci, jejíž premiéra se konala buď tak ke konci roku, že si ji účastníci ankety nemohli předchozí rok dostatečně povšimnout, aby ji do hlasování mohli zahrnout, a v následujícím se pro ni sešlo velké množství hlasů, anebo nevyhovuje jiným stanoveným podmínkám soutěže, vysvětlila předsedkyně správní rady nadace Ceny Alfréda Radoka Ingeborg Radok-Žádná. Byla letos udělena potřetí a odnesl si ji Tomáš Vůjtek za hru S nadějí i bez ní. V soutěži totiž mohou být pouze české texty, které byly v daném období uvedeny ve světové premiéře, a to tato hra nebyla, neb na konci předloňského roku byla stejným divadlem (KS Aréna Ostrava), které ji pak inscenovalo, nejprve uvedena ve scénickém čtení.

    CENY ALFRÉDA RADOKA ZA ROK 2012

    Inscenace
    Irwine Welsh, Daniel Majling – Ucpanej systém, režie Michal Vajdička, překlad Olga Bártová, dramaturgie Daniel Majling a Eva Suková, výprava Pavol Andraško, hudba Marián Čekovský, Dejvické divadlo Praha, premiéra 20.2.2012
    Dejvické divadlo, Praha

    Divadlo
    Dejvické divadlo, Praha

    Mužský herecký výkon
    Ivan TrojanBůh v inscenaci: Irwine Welsh, Daniel Majling: Ucpanej systém, režie Michal Vajdička, Dejvické divadlo, Praha

    Ženský herecký výkon
    Ivana HloužkováMiroslav Tichý v inscenaci: Simona Petrů, Petr Jan Kryštof: Tichý Tarzan, režie Anna Petrželková, Divadlo Husa na provázku, Brno

    Scénografie
    Matěj Forman, Andrea Sodomková – scéna v inscenaci: Ivan Arsenjev, Marko Ivanović, Petr Forman, Radek Malý: Čarokraj, režie Petr Forman, dirigent Marko Ivanović, David Švec, Národní divadlo, Praha

    Hudba
    Miloš Orson Štědroň – Miloš Orson Štědroň: Divadlo Gočár, režie Jan Nebeský, Omnimusa o.s. v Divadle Komedie, Praha

    Talent roku
    Braňo Holiček (režisér a herec)

    Česká hra
    Miroslav KrobotBrian, režie Miroslav Krobot, dramaturgie Karel František Tománek, Dejvické divadlo, Praha

    Cena Hvězd na vrbě
    Tomáš VůjtekS nadějí, i bez ní
    Komorní scéna Aréna, Ostrava

    /pro i-DN z různých zdrojů připravil a zpracoval hul/

    • Autor:
    • Publikováno: 5. března 2013

    Komentáře k článku: Kritici milují Dejvické

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Ucpanej systém jsem viděl včera,
      veliké nadšení člověka, který v podobném prostředí žil od svých 16 do 23 let. Jak to mohla přeložit ženská nechápu, klobouk dolů.
      Čím se to m.j. liší od mnou zavrhované cool dramatiky? Publikum se celý večer srdečně smálo, je to vlastně společenská satira!
      Aluze na Franze Kafku v jeho rodišti je neodolatelná!

      06.03.2013 (0.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Michal Zahálka

      Michal Zahálka

      „Jak to mohla přeložit ženská nechápu, klobouk dolů.“
      – Já zase nechápu, jak může někdo tak inteligentní a vzdělaný jako Vy vypustit z klávesnice takovou generalizující volovinu – být žena, tak se urazím. A jako muž vlastně taky.

      06.03.2013 (12.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Martin J. Švejda

        Profilový obrázek

        Pan doktor, milý Michale, zajisté myslel, jak mohl nějaký příslušník něžného pohlaví přeložit takovou „SPROSŤÁRNU“.

        06.03.2013 (17.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Urážky od lidí, jako jste vy, Michale,
        mě ponechávají chladným, byť jsou i šířeny internetem.
        Mám poněkud bohatší životní zkušenosti než vy, i než Martin, a v prostředích, kde se podobně mluví, jsem se žel, musel 7 let proti své vůli pohybovat. Žen jsem tam potkával málo, intelektuálky stopově a překladatelky vůbec. Kupř. Dana Hábová se mnou kdysi tuto mluvu z odborných důvodů konzultovala; nejde totíž jenom o vulgarismy, jde též o slang a argot.
        Názor vám neberu, ale snad byste alespoň mohli uznat objektivní skutečnost, že komunikace toho typu, jaká se používá v Ucpaným systému, není, bohu dík, českým intelektuálkám vlastní. Konečně – zeptal jsem se na to i M. Krobota, a ten mi vysvětlil, že cca 30% vulgarismů dodala pánská část obsazení během zkoušek, že v původním textu překladatelky nebyly.
        Tož tak.

        07.03.2013 (8.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Michal Zahálka

          Michal Zahálka

          Urazit jsem Vás věru nechtěl,
          jen jsem na ten Váš komentář chvilku nevěřícně civěl a pak mi to nedalo.
          A pořád to tak docela nechápu: že komunikace toho typu není českým intelektuálkám vlastní, to rád uznávám, ale je snad vlastnější českým intelektuálům? Byl by to snad méně obdivuhodný překlad, kdyby pod ním byl podepsán muž? Kdybych takový text překládal já, byl bych si patrně vypomohl konzultací stejně jako kterákoliv jiná překladatelka.
          Ale už chápu, že jste to nemyslel zle, a za svou poněkud popuzenou reakci se omlouvám.

          07.03.2013 (15.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Petr Pavlovský

            Petr Pavlovský

            Napíšete-li o teatrologovi
            dvakrát tak starém než vy, že vypustil z klávesnice „generalizující volovinu“, je to urážka na pár facek – sorry. Ale jak jsem již napsal shora, nejsem urážlivý, ve fabrice si to člověk rychle odvykne.
            Jinak – bez urážky – jste dost nechápavý. „Komunikace toho typu“ je přece dána určitým specifickým prostředím, které skutečně „není českým intelektuálkám vlastní“, ale donedávna opravdu bylo „vlastnější českým intelektuálům“, pokud např. absolvovali základní vojenskou službu nebo brigádu v dělnickém prostředí. Konečně i dnes se s takovým prostředím může intelektuál setkat v laciné hospodě, kam intelektuálky zpravidla nechodí, ale intelektuálové občas ano. Též např. na fotbalovém stadionu (tací intelektuálové – fandové skutečně existují).
            Eo ipso, opravdu je STATISTICKY daleko méně pravděpodobné, že se v takovém prostředí ocitne žena než muž. Pokud vím, nejste zase až tak mladý, abyste tento fakt nemohl při troše nepředpojatého uvažování nahlédnout.

            08.03.2013 (12.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Eva Kyselová

      Profilový obrázek

      Martine, začínam zbožňovať Váš humor!

      06.03.2013 (18.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nehledě na genderové postřehy diskutujících,
      je myslím nepochybné, že Ucpanej systém je ryze mužský svět (byť se v něm pohybují ženy) a pohled na něj. Ostatně obdobně tomu je i v Dealer´s Choice. A možná i Brian a Dabing Street vykazují znaky mužský svět mapujících dramat. Bylo by zajímavé z tohoto pohledu analyzovat tvorbu DD či českých divadel vůbec. Kdoví, k čemu by autoři došli. Ale to už se pouštím příliš daleko.

      Vlastně jsem chtěl upozornit na
      zajímavé diskuse nad Cenami Alfréda Radoka na portálu Nadivadlo: http://nadivadlo.blogspot.cz/2013/03/zahalka-jak-jsem-byl-za-blbce.html

      a na zprávu MK,
      které si úspěchy tak trochu přivlastňuje:
      Ministerstvo kultury podpořilo nejúspěšnější divadelníky loňského roku
      Slavnostní večer se konal za účasti ministryně kultury Aleny Hanákové v Divadle v Dlouhé. Ministerstvo kultury finančně podpořilo nejen tento projekt, ale – s výjimkou jediné z 8 kategorií – zprostředkovaně i tvorbu všech oceněných umělců, ať už se jedná o Ministerstvem kultury zřizované Národní divadlo (cena za scénografii: Matěj Forman a Andrea Sobotková za scénu a kostýmy inscenace Čarokraj) či Ministerstvem kultury dotované pražské Dejvické divadlo (4 ocenění – za inscenaci roku: Ucpanej systém, divadlo roku, českou hru: Brian a mužský herecký výkon: Ivan Trojan), brněnské Centrum experimentálního divadla (ženský herecký výkon: Ivana Hloužková) a ostravskou Komorní scénu Aréna (inscenace S nadějí i bez ní) nebo sdružení Omnimusa (dotace na projekt Divadlo Gočár s cenou za hudbu Miloše Orsona Štědroně).
      /viz: http://www.mkcr.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/ministerstvo-kultury-podporilo-nejuspesnejsi-divadelniky-lonskeho-roku-169133/tmplid-228 /

      07.03.2013 (11.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,