Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kmeny Nula

    Pracujeme na pokračování naší knihy o subkulturách Kmeny, a to ani ne z toho důvodu, že by si to nutně žádala úspěšnost prvního dílu a my jsme tedy měli akutní potřebu toho využít, ale spíše nás žene neustále se vracející představa, že by podobná kniha mohla vůbec vzniknout. Mluvim o knize věnované předrevolučním neoficiálním proudům kultury, mluvim o všech těch máničkách, metloších, punkáčích, depešácích, vekslácích a trampech, nudistech i disidentech. Takže ono se vlastně skutečně nejedná o druhý díl, ale spíš o splnění snu.

    Představa toho, že existuje sebraný dokument o subkulturách předrevolučního období, nás pronásledovala v podstatě od momentu, kdy jsme začali pracovat na „prvním“ dílu. Litovali jsme, že podobnej projekt nikdo neudělal, až jsme nakonec přestali tesknit a začali pracovat. Vzhledem k tomu, že jednotlivé fotografie se k nám budou sbíhat ze všech koutů republiky, jsme pochopitelně ochuzeni o spojovací a zastřešující prvek jednoho jediného fotografa a jednoho výtvarného přístupu pro celou knihu. Místo toho ale získáváme formu neméně silnou. Tou je krása domácích archivů, neoficiální, intimní dotek běžných a přesto něčím výjimečných lidských osudů. Zastavený momenty touhy po sebevyjádření, rebelii, nebo třeba jen lásky k určitý disciplíně. Často smutná a velmi silná romantika.

    Když vidim fotky předrevolučních punkáčů pózujících v co nejdrzejších gestech na rozmlácenejch ulicích, vyráží mi dech, jak skvěle dokázali vypadat, jaká opravdová rebelie z nich sálá. Silný hnutí fanoušků Depeche Mode, to je definice syntetický nostalgie osmdesátých let a pro mě jeden z nejoblíbenějších obrazů z tohoto období. Další typy lidí utíkali do lesů, k ohňům, totemům, srubům a písním o prérii. A jiní vekslovali s poukázkama na zboží z venkovního časoprostoru, ze světa za zdí. Nejodvážnější intelektuálové občas radši házeli lopatou, než aby lízali soudruhům zadky. A tak dál. Přes veškerou oficiální vyblitou jednotvárnost se těch variant a odlišných projevů, jak si žít po svym, kupodivu rozvinulo velký množství. Anebo právě proto. Teď se v tom všem hrabem a opět je to skvělá a obohacující cesta blíž k podstatě toho, co se to s náma vlastně v současnosti děje.

    Pro mě osobně se jedná skutečně o cestu proti proudu času, proto i ten název: Kmeny 0. Jsem ročník 1978, čili moje první doteky s neoficiální kulturou přišly až v období revoluce. Opět jde o ten typ projektu, kterej člověka donutí všechno si dát do souvislostí, dovzdělat se. Zvednout zadek a jít za lidma, co věci zažili a spoluutvářeli. Na konci z toho všeho vyjdem zas o trochu poučenější. Poučenější o blízké minulosti, a tim pádem citlivější k současnosti.

    Mimochodem, jedna z kapitol by měla být věnována nezávislému divadlu před rokem 89. Ale pevně věřim, že vás zaujme celá kniha.


    Komentáře k článku: Kmeny Nula

    1. jana hynkova

      Profilový obrázek

      Chtěla bych říci jediné k teto knize
      a to, že děkuji, že tato kniha byla vydána. V listopadu mi zemřel tragicky tatínek a pár dní na to jsem se dozvěděla, že byla vydána tato kniha. Tatínek miloval Depeche Mode a je úžasné, že jeho fotka i s jeho kamarády byla použita právě k této kapitole. Nachází se vlevo na té fotce a uprostřed je mladík a také již jeho zesnulý kamarád. Takže věřím v to, že to ze shora vidí a pěkně čubrní 🙂
      Je to kniha, která přibude do mé knihovničky!

      27.12.2013 (10.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,