Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Killer goes to Brno (No. 1)

    Je bezpochyby výjimečnou příležitostí zaznamenat mimořádnou událost ve fázi jejího faktického zrodu, respektive v momentu, kdy kolektivem stvořitelů pečlivě dlouho hýčkané dítko je poprvé vypraveno do světa a ke konzumaci předhozeno senzacechtivému publiku.

    Není tudíž divu, že po lákavé možnosti plně se zúčastnit nejčerstvějšího příspěvku k pravidelnému obohacování kulturního milieu Brna, pilotního ročníku mezinárodního festivalu televizní a online seriálové tvorby břitce pojmenovaného Serial Killer, jsem skočil jako štika po mušce. Exkluzivní audiovizuální laskominu tohoto druhu Brno dosud bytostně postrádalo, stejně jako střední a východní Evropa podobně zaměřený festival.

    Televizní a webová tvorba zažívá v posledních letech bouřlivý progres, který by byla škoda nereflektovat na poli širšího kontextu a je skvělé, že se to stalo a děje v Brně. Ambiciózní plány šéfky festivalu Kamily Zlatuškové, programového ředitele Jiřího Flígla a jejich spolupracovníků jsem tedy od počátku sledoval s intenzivním zájmem a sympatiemi. Má přítomnost na májovém vyvrcholení jejich snah je tedy věcí nezpochybnitelně logickou.

    Přijměte mé pozvání k četbě deníkových zápisů z podniku, jenž šanci má kultem se stát. Seriál z festivalu seriálů je totiž přesně to, co v úvodu května číst chcete!

    Akreditace a prvotní ohledání terénu

    Vcházím do přívětivých hlubin Scaly, královny brněnských biografů. FOTO archiv

    Vcházím do přívětivých hlubin Scaly, královny brněnských biografů, abych se stal opět profesionálním divákem. Dojem první je veskrze kladný. Byť jde o pilotní ročník festivalu, žádná z očekávaných dětských nemocí se nekoná. Drtivá většina realizačního týmu Serial Killera má zjevně bohaté zkušenosti ze spřízněných akcí nebo je přinejmenším precizně vyškolena. Moje novinářská akreditace je vybavena rychlostí vítězů pardubické steeplechase, za příjemně neformální přátelské atmosféry i přívětivých úsměvů půvabných festivalových kněžek. Palec vzhůru letí za zodpovězení všech mých otázek, jasnou navigaci do press centra, jež sídlí v Divadle Bolka Polívky, i stručné a jasné seznámení s náležitostmi rezervačního systému. Po letmém obhlédnutí festivalového teritoria nastal čas dlouho očekávanou akci slavnostně zahájit.

    Výstřel startovní

    Úlohy průvodce večerem se s grácií sobě vlastní zhostil brněnský Eben, entertainer a člen souboru činohry NdB Roman Blumaier, který ve svém jevištním projevu hravě spojuje rysy čerta šikuly, Harryho Šoumena i chalupáře.

    Most!, seriál natáčený ČT v režii Jana Prušinovského. FOTO archiv festivalu

    Pochodeň festivalového kvasu byla zapálena soutěžní projekcí projektu České televize Most!, v němž se opětovně v tvůrčí činnosti spojili scénárista Petr Kolečko a režisér Josef Prušinovský.  Všechny trademarky sehrané dvojice zůstaly zachovány. Vrací se skvostná významotvorná práce s hudebním doprovodem i precizní vedení herců, opět ďábelsky růluje Martin Hoffmann, jemuž více než zdatně sekundují Erika Stárková, Michal Isteník, Vladimír Škultéty či Cyril Drozda, v menších úlohách se zjeví dokonce i ikony ústeckého Činoheráku Matúš Bukovčan a Jan Jankovský. Za vyzdvihnutí stojí i výborné zapojení neherců a záměrně pokleslé popkulturní kejkle (Pošta pro Tebe!). Ze dvou uvedených epizod se zdá, že Most! má svou poetikou blíže ke Kobrám a užovkám než k Trpaslíkovi. Tvůrčí asociace na tvorbu čelního věrozvěsta domácí filmové fantasmagorie Miloše Macourka tak střídá brutální sociálně satirická nota obohacená o dílčí příměs balkánské gangsterky a rodinného melodramatu. Rozhodně potěší akční scény i skutečnost, že i tentokrát jde zjevně o víc než pouze o komický příval vulgarit. Petr Kolečko zas jednou vypnul autopilota a jeho dialogické výměny fungují skvěle. Suma sumárum vynikající festivalový start a vyhlížení budoucí ozdoby podzimního programového schématu ČT. Dílčí výhrada je tentokrát jen jedna, v podstatě tradiční – stopáž cca 40 minut se pro zvolený formát jeví jako přílišná. Zkrácení o cca 5-10 minut by zejména pilotnímu dílu pomohlo k razantnějšímu rozjezdu.

    Komedie rozvodová

    Série Pospolu v rozvodu (Bedre skilt end aldrin, DK, 2016) s nadhledem i pochopením sleduje peripetie postupného rozpadu jednoho běžného manželského svazku. FOTO ROLF KONOW

    Druhou projekcí středečního večera se ve Scale stal příspěvek do programové sekce věnované Dánsku. Série lakonicky pojmenovaná Pospolu v rozvodu (Bedre skilt end aldrin, DK, 2016) s nadhledem i pochopením sleduje peripetie postupného rozpadu jednoho běžného manželského svazku a jeho dopad na komunitu přátel, rodinných příslušníků a sousedů. Nespornou předností sympatického projektu je neokázalost zvolené formy, herecká autenticita i nenásilné spojení humoru a smutku. Série, která se dočkala zaslouženého mezinárodního úspěchu, který korunoval vznik amerického remaku, je v podstatě fikční variantou Třeštíkové Manželských etud, respektive inspirační ozvěnou Bergmanových Scén z manželského života (Scener ur ett äktenskap, Švédsko, 1973), mne svou neokázalou virtuozitou dovedla k dumání nad otázkou, proč podobně povedený projekt v domácím kontextu dosud nevznikl. Odpověď spatřuji v neochotě místních tvůrců vyprávět příběhy běžných rodin. V naší navzájem zaměnitelné produkci totiž dominují extrémy – sterilně exkluzivní prostředí a sociální dno. Pospolu do rozvodu představuje mainstreamovou špičku žánru a velmi vítaný inspirační zdroj. Parádní tečka seriálové středy.

    Vzhůru na party!

    Festivalový vizuál je výrazný, šťavnatý a sexy. FOTO archiv

    Festival disponuje dvojicí oficiálních meeting pointů – kavárnou Morgalu a „guerillově“ zabydlenou bývalou budovou ČT na Běhounské 18. Za místo své první festivalové party jsem zvolil druhý z nich, jenž se stal nočním srdcem Festival Killera. A dobře jsem udělal. Jakubské náměstí tepalo báječně. Komunikovalo se i konzumovalo jedna radost, žádná fronta netrvala dlouho a nikdo si o nikoho neodřel lokty. Bůh organizovanosti nad námi zjevně držel svou ruku.

    Do prvního stádia čtvrtečního rána odcházím s úsměvem a natěšen na věci příští. Dobrou noc, a pokračování příště…

    P. S. Poznámka k festivalovému vizuálu: Je výrazný, šťavnatý a sexy!

    ///

    Ostatní díly denních zpravodajství:

    Killer goes to Brno (No. 2)

    Killer goes to Brno (No. 3)

    Killer goes to Brno (No. 4)


    Komentáře k článku: Killer goes to Brno (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,