Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Když je v Praze Fringe (No. 8)

    Pokud je Fringe spojován s typem tzv. queer produkcí, pak z toho, co jsem viděla, to potvrdit nemůžu. Nejblíže této charakteristice byla performance Řekyně Despoiny Sarafeidou s názvem Kassandra.

    Kassandra byl/a/ transvestita

    FOTO Cornelia Street Cafe

    V kavárně Divadla Na Prádle se tentokrát sešlo přece jen více diváků. Řecká herečka jim nabídla originální stand-up comedy na text Segio Blanca, v níž se prolínalo klasické téma se současností. Možná ne zcela originálně, nicméně podstatná pro toto představení byla autenticita a neobyčejná energie samotné performerky.

    Kdo je Kassandra, je patrné už na první pohled. FOTO Dana de Luca

    Kdo je Kassandra, je patrné už na první pohled. V minisukni a ve vysokých lesklých červených kozačkách nenechává nikoho na pochybách – vydělává si na živobytí jako prostitutka se zaměřením na sado-maso. A nestydí se za to. V baru nejprve nabízí divákům k prodeji cigarety, když neuspěje, nabídne svůj příběh. Vypráví jednoduchou přibližnou angličtinou propletenou neustálými omluvami (I sorry…) a ujišťováním se, zda všichni znají její slavné příbuzné a známé jako třeba Agamemnona, Klytaimnéstru, Hektora a další. V jejím vyprávění se tak velmi bizarně vyjevuje klasický Euripidův příběh mnoha bojů, vražd a především sexuálních propletenců. Neboť – nejen podle Kassandry – mnohé ze zápletek, ne-li většinu, má na svědomí právě sex. Jeho nedostatek či přebytek a samozřejmě dispozice a „vybavení“ pánů. V průběhu vyprávění nás Kassandra  ujišťuje, že se Euripidés zmýlil. Vypovídal o ní sice „hezky, ale nesprávně“. Kassandra totiž není žádná bláznivá ženská, ale odmalička žena v mužském těle, později transsexuál. A z toho pramení všechny její(jeho) problémy i to, že se jí okolí zřeklo a prohlásilo za bláznivou. Nicméně nám prozradí, že v posteli vyzkoušel/a/ všechny ty slavné řecké hrdiny včetně svého bratra. Kromě Oddyssea, čehož dodnes lituje…

    Kassandra není žádná bláznivá ženská, ale odmalička žena v mužském těle... FOTO Dana de Luca

    Přímočaré poznámky, hodnotící výkony a dispozice jednotlivých milenců mohou na někoho působit šokujícím dojmem, na jiného jako skvělé gagy. Nebyla jsem ani na jedné straně.  Nicméně hereččino vyprávění a podání působilo tak autenticky, doslova nakažlivě, svou nefalšovanou energií a nasazením, až jsem opravdu začala uvažovat, zda se nejedná o transsexuála. To jsem ovšem nezjistila. Stejně jako to, zda se jednalo o čirý konstrukt pro jevištní ztvárnění, nebo zda mělo jít o ženu, která si svou existenci levné šlapky zpestřuje fantazií. Nebo zda je opravdu rozdvojenou osobností. V každém případě se herečce dařilo vyprávět po celou hodinu tak poutavě, že nenudila a udržela napětí až do konce.

    Bez duše

    Makoto sází na vizualitu. FOTO Prague Fringe

    Japonský mim Makoto Inoue, který uvedl Na Prádle performance Vanya, není na Fringe žádným nováčkem (loni tu hrál variaci na Richarda III.). Jestliže se domníváte, že se tu něco dozvíte o příběhu Čechovova Strýčka Váni, mýlíte se. Přes veškerou snahu se mi v představení postavu Váni odhalit nepodařilo. Jediným vodítkem spojujícím toto představení s čechovovskou inspirací, byl citát ze hry, ve kterém doktor Astrov konstatuje, že žít život je těžké… Makoto sází na vizualitu. Působí na scéně zajímavě, umí dobře zacházet se svým tělem i jeho jednotlivými částmi –  pozoruhodná je především práce rukou a „vlnění těla“. Dobře dokáže pracovat s hudbou a zvuky a navíc začleňuje do svého představení prvky stínového divadla. Tančí za plátnem a jeho postava nasvícená současně i střídavě z různých stran vytváří na plátně stínohru několika postav.

    Přes veškerou snahu se mi v představení postavu Váni odhalit nepodařilo. FOTO Makoto Inoue

    Nicméně forma v jeho případě výrazně převyšuje obsah. Příběh, který se odehrává na scéně (je-li jaký), je nezřetelný. Jsou to spíše jen variace, z nichž můžeme vyčíst dobře známou pravdu, že cesty našeho nitra vedou jinudy, než kudy se vydává naše reálné žití, a že se tyto dva přístupy srážejí či si přímo protiřečí. Celé představení tedy na diváky působí výraznou výtvarností, ale současně odcizeně. Jako by bez duše.


    Komentáře k článku: Když je v Praze Fringe (No. 8)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,