Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kdyby tisíc klarinetů (kritické teze)

    Režijní debutant Jan Vondráček obstaral v inscenaci hry Kdyby tisíc klarinetů v Divadle pod Palmovkou skoro všechno: kromě režie i scénickou hudbu, hudební úpravu písní, spolupracoval na inscenační úpravě i na hudebním nastudování. Nic z toho ale není dobře.

    Vondráček se snažil přesvědčit o škodlivosti vojny... FOTO ARCHIV

    Vondráček pojal původně leporelo a posléze filmovou estrádu jako drama, které je třeba vážně odehrát. Tudíž řinčel tezemi, dramatickými replikami a snažil se přesvědčit o škodlivosti vojny a války. S patetickou opravdovostí  vyhrával příběh o záchraně revue, kterou se snaží zlikvidovat váleční štváči a zkorumpovaný mediální magnát. Ano, v textu se to píše, ale copak mu lze tak přímočaře povrchně věřit? Copak ta hra dnes není víc třeba o Semaforu a jeho tvůrcích? Nebo o době, v níž vznikla a existovala a proměňovala se? O sporu kolem estrádního filmu? O možná o dalších věcech? Když už bylo třeba hrát o něčem a nestačilo vrátit se nově k principu leporela jako ke šňůrce, na které jsou navlečeny legendární písničky.

    Radek Zima, Kateřina Simonová, Magdalena Zimová, Ondřej Kavan FOTO ARCHIV

    Také hudební úpravy (aranžmá) semaforských písniček jsou příliš podřízeny snaze učinit z nich „dramatickou“ součást příběhu. Jo to jsem ještě žil jako přímočaře míněný a jevištně rozehraný protestsong s postupně sílícím dramatizovaným doprovodem je mimo rozumné kategorie. Podepsala se na tom i humpolácká zvuková režie, zvukaři na premiéře nedokázali dlouhé vteřiny odstranit hlučnou zpětnou vazbu.

    René Přibil FOTO ARCHIV

    Kateřina Šildová, Radek Valenta, Radek Zima a nakonec i Magdalena Zimová odzpívají, co mohou, ovšem jen tak, jak upravovatel a režisér dovolil. Pěkné hudební číslo podali i Jan Teplý s Janem Konečným a zahráli si na Suchého se Šlitrem poměrně decentně a po svém. Ostatním nezbývá než přehrávat, co to jde, včetně lascívních narážek a gest, které bez semaforského vtipu zůstaly přioplzlé. Když se jen zpívalo, bylo ještě dobře.

    Místo aby Vondráček z existujících scénářů seškrtal stylovou svižnou hravou inscenaci, zbytnělo mu pod rukama tříhodinové naivisticky podané drama. Debutanti zpravidla chtějí ukázat něco závažného a do svého díla vměstnat vše, co je napadne, s podivem se ale nenašel nikdo, kdo by to Vondráčkovi v průběhu zkoušek rozmluvil.

    Radek Valenta a Kateřina Šildová FOTO ARCHIV


    Komentáře k článku: Kdyby tisíc klarinetů (kritické teze)

    1. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Dojem ze druhé reprízy:
      První půle nádherná zabava, druhá půle zoufalství.
      Myslím, že investované úsilí lze ještě zachránit, a to docela jednoduše: škrtat, škrtat a škrtat „protihru“ až na „existenční minimum“!
      K tomu jim dopmáhejž duch Jiřího Šlitra!

      30.10.2012 (3.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,