Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nemohoucí Netopýr

    Dvakrát jsem letos na festivalu DIVADLO zažila provokativní, společensky angažované, apelativní divadlo, které mě citově zasáhlo a zároveň donutilo přemýšlet o dnešním světě, jakož i o mých vlastních postojích. V kontrastu k veskrze profesionální varšavské (A)pollonii a berlínskému Nepříteli lidu pak o to více vyznívá koncepční plytkost a jevištní nemohoucnost Netopýra – projektu, který má jistě též ambice provokovat a vybudit publikum, leč činí tak, bohužel, lacině a neuměle, počínaje textem a konče jevištním projevem herců.

    Netopýr

    Je varšavský Netopýr intelektuální, nebo plytká inscenace? FOTO JAROSLAV PROKOP

    Poslední noc na klinice, která se na základě úředního rozhodnutí zavírá. Případ číslo jedna: bývalý slavný dirigent, dnes ochrnutý, už nechce dál „jen přežívat“. Jeho zdravá žena dobře zaplatí, aby mohla zemřít s ním. Sestřička, která celou dobu u zabíjení pacientů asistovala, náhle(!?) zjistí, že klinika eutanazii nepraktikuje (jen) proto, aby se skončilo trápení těžce nemocných, ale pro peníze. Případ číslo dvě: dívka přivede svého mladého, těžce handicapovaného přítele. Načež se ukáže, že ten má pořádnou vůli k životu, jeho záchvaty spíš otravují okolí. Co teď? Další dilema pro naši sestřičku.

    Nesnesitelně banální situace a dialogy jsou proloženy naturalisticky rozehranými, na city hrajícími scénkami vykolejené, opíjející se dcery dirigenta či epileptického záchvatu postiženého chlapce. A hudebními čísly, ne obzvlášť dobře provedenými – zazní i tři variace melodií ze Straussova Netopýra, podle kterého se projekt jmenuje. Dokonce je uváděn s podtitulem „podle operety Die Fledermaus Johanna Strausse ml.“, což je zcela zavádějící. Je úplně jedno, jestli tu zní Netopýr, či úplně jiná hudba (ostatně v půlce představení nahradí Netopýra italské šlágry) – jde jen o to, vytvořit atraktivní jevištní tvar, který napodobuje jiné (zvláště německé) inscenace založené na skutečných dokumentech. A tak se tu živě provozuje hudba, natáčejí a promítají efektní záběry, bliká stroboskop, herci překračují rampu a v rozsvíceném hledišti promlouvají k divákům… Výsledkem je jen povrchní nápodoba, které chybějí myšlenková hloubka i jevištní preciznost.

    Hodnocení: 1

    TR Varšava – Kata Wéber, Kornél Mundruczó: Netopýr. Režie, světla, video Kornél Mundruczó, scéna a kostýmy Márton Ágh, hudba János Szemenyei. Premiéra 20. září 2012. (Psáno z reprízy 9. září 2015 ve Velkém divadle.)


    Komentáře k článku: Nemohoucí Netopýr

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,