Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jiří Bartovanec

    Tanečník a choreograf, člen berlínské taneční skupiny Sasha Waltz & Guests

    Jiří Bartovanec

    První divadelní zážitek

    Choreografie Petry Hauerové Carmina Burana. To jsem ještě studoval na taneční konzervatoři Duncan Centre a Petra mě oslovila a přizvala k účasti. Carmina Burana je silné dílo. Po hudební stránce nabízí pestrost a energii, po choreografické bojovnost a oddanost – základní stavební kameny mé kariéry.

    Divadelní sen

    Bylo jich mnoho, přežil jen jeden: propojit obory tance, hudby a výtvarného umění tak, aby jeden druhého doplňoval.

    Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout

    Nemám konkrétní postavu, v současném tanci se role moc nerozdělují. Jediná konkrétní postava, kterou tančím, je Faun ve Faunově pozdním odpoledni od Sashy Waltz. Každá práce ale nese jistou hloubku a každá mi zůstává pod kůží. Myslím na všechny a na každou jinak. Důležité je pro mne setkání s ní a příběh, který nese.

    Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

    Chtěl bych žít v zahraničí v době zrodu současného moderního tance. V ideálu by to byla dvacátá léta minulého století. A nejlíp až do sedmdesátých let. To muselo být pro tanečníka i choreografa velmi inspirativní a svobodné období.

    Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)

    S Václavem Nižinským a Igorem Stravinským – o Svěcení jara. To dílo mě neskutečně fascinuje. Jak po hudební, tak po choreografické stránce. Měl jsem možnost pracovat na rekonstrukci původní Nižinského choreografie, a proto – kdybych v té době žil – bych si určitě přál se s těmito lidmi setkat a být součástí tohoto historického a odvážného tanečního počinu.

    Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl

    Café Müller od Piny Bausch, Orgy of Tolerance Jana Fabreho a Körper od Sashy Waltz. Tyto choreografie určitě. A víc než jednou, protože v nich sleduji významy a metafory, které mě neustále oslovují. Pokaždé jinak. Ale já nemám taneční představení, které bych znovu vidět nechtěl. Stane se, že to není – jak se říká – můj šálek kávy, ale vždy se snažím ocenit aspoň nějakou jeho část. Choreografie mají spoustu rovin a vrstev, a ne všechny spolu vždy komunikují. Co nemám rád, jsou povrchní a prvoplánové choreografické prvky.

    Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu

    Noční stolek nemám. Do antikvariátu bych nedal žádnou ze svých knih, vždyť právě z antikvariátu si je často přináším.

    Film nebo televizní pořad, na který jste se kdykoli ochoten dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

    Česká kinematografie je bohatá a herci dřívější doby úžasní. Světáci, Kočár do Vídně… české klasické filmy, ať již komediálního, nebo dramatického rázu. Ze zahraničních Billy Eliot, Hodiny, Anna Karenina… U špatných filmů nebo pořadů to vesměs včas odhalím a hned odcházím či přepínám program.

    Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

    Doma poslouchám pop, r&b, jazz a klasiku. V autě náhodné rozhlasové stanice a na koncertě většinou klasickou nebo současnou hudbu. Nikdy neposlouchám heavy metal nebo punk.

    Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na toaletě

    Abstraktní malby nebo streetartové umění. Konkrétního umělce nemám.

    Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

    Prosecco.

    Květina, kterou byste nejraději dostal po premiéře

    Lilie.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu?

    Módním návrhářem.

    Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě

    Petr Pan.

    Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?

    Každého to snad alespoň jednou napadlo, ale že bych si to přál, to ne.

    Bonus – Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik, kritik, kterého respektujete/nerespektujete

    Kritiky moc nečtu, ale názory od Jany Návratové a Niny Vangeli jsou vždy konstruktivní a vnímám je jako výzvy k zamyšlení. Neoblíbené jsou pak ty, které pouze popisují samotné dílo a postrádají objektivnost.

    • Autor:
    • Publikováno: 30. října 2014

    Komentáře k článku: Jiří Bartovanec

    1. Eliska Pravcova

      Profilový obrázek

      Takoveho te presne znam… jen tak dal.
      Drzim palecky.
      🙂

      07.11.2014 (11.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,