Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ještě jsme tady!

    Jako dítě jsem byl od stáří oddělen, protože stáří podléhalo zkáze a smrti a já byl nesmrtelný. Ale měl jsem obavy a neidifentikovatelný strach, že ho budu muset mít rád a bejt s ním a tak ztratím svou nesmrtelnost. A co vy – bojíte se?

    A co vy – bojíte se? FOTO archiv Nová scéna

    Mezinárodní umělecký tým „oldagerů“ balancuje v projektu Petry Tejnorové Edge na ostří tabu spojených se stárnutím, na věku závislými životními postoji a národními rysy. Premiéra se konala 19. února 2013 ve foyer Nové scény ND a první repríza 24. února v rámci festivalu Malá inventura.

    Multijazykový jevištní dokument s prvky tanečního divadla vznikl z iniciativy choreografky představení Lucie Kašiarové. Řetězec improvizací se rodil během společných workshopů, konečnou formu mu dali režisérka Petra Tejnorová a dramaturg Lukáš Jiřička. Autenticita osobních výpovědí, filmové dotáčky, řazení scén a dynamika hudebního doprovodu „alternativce“ Tomáše Vtípila odkazují ke stylu filmového dokumentu. Bohužel, přenesení tohoto stylu do divadelního prostředí je věc ošidná a na premiéře se v něm síla hlavní ideje projektu rozmělňovala.

    K sedmi protagonistům – všichni jsou ve věku od 50 do 83 let – patří herec Ján Sedal. FOTO archiv Nová scéna

    K sedmi protagonistům – všichni jsou ve věku od 50 do 83 let – patří herec Ján Sedal nebo scénograf Martin Bálik, ale jde o tanečníky z různých oborů a choreografy. V úvodní videoprojekci se jeden po druhém svěřují se svým postojem ke stáří. Odtud pak divák sleduje, jak se s ním v různých rovinách a na různých stupních uvědomění vyrovnávají.

    Pro pochopení celé umělecko-sociologické výpovědi se vyplatí věnovat pozornost „hláškám“ o věku jednotlivých performerů. Většina z nich na něj nevypadá a na utržené šrámy a fyzické opotřebení poukazují spíše jejich životní jizvy, léky a bandáže.

    Hledač elixíru věčného mládí, energický tanečník Krzystof Raczkowski (51, Polsko). FOTO archiv Nová scéna

    Hledač elixíru věčného mládí, energický tanečník Krzystof Raczkowski (51, Polsko) naráží na brněnský humor a komiku Jána Sedala (66). Avantgardní baletka mladistvého vzhledu, Němka Beatrice Cordua (71), nezná tabu a je stále v rozletu, zatímco udržovaná Maďarka Ildikó Móger (58), vyznavačka plnokrevné ženskosti, se s přibývajícím věkem vyrovnává hůře. Koncentrace přehlídky pohybových omezení na malém prostoru foyeru Nové scény neodvytně konfrontuje diváka s obrazem jeho vlastní nevyhnutelné budoucnosti.

    Dalším tématem je neustálé hledání sebeuplatnění. Slovenka Mária Zagátová (75), často v roli nejslabšího článku této podivné squadry, upozorní při výuce valčíku na své mnohaleté pedagogické zkušenosti. Výtvarník Martin Bálik (83), který se po většinu času jeví spíš jako trpěná osoba, se snaží zůstávat v kontaktu se světem prostřednictvím svých vzpomínek a díla. Některé situace mají tendenci probouzet v divákovi místo skutečného pochopení jistou alarmující přezíravost nebo falešný soucit. S přímočarostí, nicméně jen slovní, se performeři dotýkají i otázek sexu. Ke smíření na sklonku života je vede samo přijetí nezměnitelné minulosti.

    Řekni barvu: Rudá! (Ján Sedal). FOTO archiv Nová scéna

    Individuální projevy každého z účinkujících střídají poněkud bizarní scénky, jako například šavlová „bitva starců“, poslední tanec Márie Zagátové v baletní sukni se stepující smrtí (Alois Bílek, 78) nebo ukládání živé babičky do hrobu.

    Otevřená scénická jednoduchost foyer Nové scény ND se k dokumentárnímu divadlu hodí. Tmavý leštěný mramor dokonce připomíná příznačnou atmosféru mauzolea. Přesto by komornější prostředí projektu posloužilo lépe. Sonda do myslí stárnoucích umělců sice mrazení v zádech nevyvolá, nicméně utkví v hlavě aspoň jako zneklidňující předobraz budoucnosti. Přináší divákům impuls k přehodnocení jejich postojů a účinkujícím vedle potlesku i vědomí, že ještě „jsou tady“. A dokonce na scéně.

    Hodnocení: @@ 1/2

    Alt@art Praha – Petra Tejnorová a kol.: Edge. Režie Petra Tejnorová, dramaturgie Lukáš Jiřička, námět a choreagrafie Lucia kašiarová, výprava Adriana Černá, video-spolupráce Jaroslav Hrdlička, hudba Tomáš Vtípil. Premiéra Nová scéna Národního divadla, 19. 2. 2013.


    Komentáře k článku: Ještě jsme tady!

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      V DN 6/2013
      najdete dva protikladné diskusní hlasy k této inscenaci –
      PRO: http://www.divadelni-noviny.cz/edge-hulec-recenze
      a PROTI: http://www.divadelni-noviny.cz/edge-nina-vangeli-recenze

      25.03.2013 (2.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,