Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Je to opravdu cenzura?

    V létě 2015 se na tváři novodobé slovenské demokratické kultury objevilo hned několik jizev – banskobystrický župan (hejtman) Marian Kotleba, známý svými neonacistickými postoji, se rozhodl vyhlásit válku progresivnímu umění ve svém kraji. Dnes pokračuje ve svém tažení na celostátní úrovni.

    První padl za oběť festival Dni tanca pre vás, organizovaný divadlem Štúdio tanca. Kotleba nepodepsal dotaci pro tuto akci a finance vrátil ministerstvu kultury. Důvodem měla být „dekadentnost“ prezentovaných tanečních produkcí, konkrétně nahota tanečníků ve švýcarském představení. Dalším zastaveným projektem byl titul Stop extrémizmu! Bábkového divadla na Rázcestí. Tento kulturně-edukační projekt pro střední školy zaměřený na lidskoprávní problematiku považoval hejtman za zjevnou provokaci, pretože je zrejmé, koho by v daných predstaveniach označovali za extrémistov. Kotleba doporučil místo toho organizovat na středních školách soutěže krásy Miss. Projekt Stop extrémizmu! se díky veřejné sbírce a podpoře občanů přesto realizuje. Posledním županovým výstřelkem bylo zrušení představení Kováči v podání Divadelního souboru Jána Chalupku z Brezna, jež bylo součástí programu udělování cen nejlepším učitelům v kraji. Důvody – expresivní výrazy, hanobení Slovanů.

    Kritici tyto kroky často označují za návrat do normalizačních časů, za čtvrtstoletí se toho ale hodně změnilo. Masmédia téměř bez boje podlehla tlakům komerce a informační vakuum nahrazují nekontrolovatelná prostředí internetu a sociálních sítí, kde může lákavé obsahy tvořit kdokoli. To je celkem často skloňované klišé, ale jaké následky s sebou tento trend nese, poznáváme v plné míře dnes. Cenzura si již nevystačí s pouhým příkazem či zákazem, protože nedokáže obsáhnout šíři komunikačních kanálů ani názorových proudů. Ideologie si dnes musí budovat zcela upřímnou, lidskou důvěru.

    Dalším šokem pro slovenskou společnost byly parlamentní volby v březnu 2016. Byť předvolební průzkumy nedávaly Kotlebově straně šanci, a tímto tématem se tedy nikdo ani nezaobíral, získal neuvěřitelných osm procent hlasů, z drtivé většiny od prvovoličů. Toto překvapení by ale nemuselo být tak velké, kdyby politici, média a předvolební průzkumy neignorovali právě život na sociálních sítích – se 75 tisíci „liků“ je Kotlebova ĽSNS druhá nejvlivnější strana na Slovensku.

    Kotleba není přízrakem z minulosti, nesnaží se o cenzuru po vzoru totalitních režimů, ale legitimizuje latentně přítomný antidemokratický fanatismus, za který by se lidé ještě před rokem styděli. Nevnucuje své názory, ale dává lidem za pravdu. Nevytváří ideový monopol, ale systematicky prohlubuje polarizaci společnosti. Neřeší erudované názory na fungování společnosti a politiky, protože ty se pod vlivem globálních problémů lidem jeví jako nefunkční a abstraktní ideje. Naopak ale svou rétorikou podporuje konspirační teorie, které si na své argumentaci dávají daleko více záležet. Nepotřebuje pozornost médií, protože na sociálních sítích má podchycenou generaci mladých a zmatených lidí, kterým na jejich otázky nikdo nedává odpovědi.

    Restriktivní kroky v banskobystrickém kraji mají do cenzury daleko. Jde o něco daleko zákeřnějšího, s čím se bude těžce bojovat. Nepřítelem není mocenská struktura, ale lidé sami. Na své kroky má Kotleba legitimní mandát voličů a reakce na sociálních sítích jsou důkazem, že svou funkci naplňuje s jejich souhlasem. Švýcarské taneční představení je dle jejich slov z našich peněz dotované porno, projekt Stop extrémizmu! je důkazem o napojení neziskových organizací na politické strany a oligarchy, ochotníci z Brezna se zase snaží eliminovat národ. Naopak mladík, který na muslimskou ženu s dítětem hází kameny a uráží snůškou obscénních vulgarit, jenom nahlas říká nepříjemnou pravdu.

    Kde se bere tato naprostá disproporce ve vnímání světa u mladých? Úspěch Kotlebovy politiky je důsledkem širokého komplexu opomíjených problémů doby. To, co se ve světě zmítaném válkami jevilo jako druhořadé, ukazuje svou skutečnou destruktivní sílu – mezi jinými patologická nedůvěra v autority, absence kritického myšlení, a především katastrofální stav (nejen) slovenského školství, které připravuje mládež na život ve světě, jaký již dávno neexistuje.


    Komentáře k článku: Je to opravdu cenzura?

    1. Milo Juráni

      Profilový obrázek

      Čítaš mi myšlienky.
      Myslím, že média spravili chybu práve tým, že sa ho pokúsili vytesniť. Touto exisetnciou na okraji si získal sympatie. Nemusel nič povedať ani spraviť. Stačí, že sa kde tu absolútne nezmyselne zviditeľnil pri niečom čo deklarovalo jeho morálne hodnoty, konzervatívneho ducha a zákon vyššej pravdy v zmysle správnej veci. Aj keď sa pritom klamalo, mnoho ľudí tomu uverilo viac ako tvrdeniu „reálnych“ médii, ktoré to vyvracali ako mohli. Konšpirácie zväčša majú aspoň premyslenú zápletku a v podstate aj svoju logickú výstavbu. Jeho slová ale boli ako zmätené nepravdy malého piataka, ktorý má argumentovať prečo nemá domácu úlohu… a aj tak na ne nabalil masy. A to nielen v Banskej Bystrici. Ale je to ako vo všetkom. Organizmus Kotleba sa bude nafukovať, až kým niekto nenájde dôkaz, že je vlastne zvnútra dutý a prázdny.
      Dúfam, že sa niekto nájde. Aby sa to ale mohlo stať, musí najskôr Kotleba povedať, čo vlastne vôbec má za ľubom a aký je jeho cieľ… lebo to, aj keď som občan Slovenska, ozaj netuším.

      12.04.2016 (13.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,