Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jan Přeučil

    (1937) Herec. V roce 1960 absolvoval herectví na DAMU. V roce 1961 získal angažmá v Divadle na Zábradlí, kde působil třiatřicet let. V současné době je na volné noze.

    Co vás přivedlo k divadlu

    Asi jsem se s tím narodil, protože kam má paměť sahá, vždycky jsem chtěl být hercem. Jinou alternativu jsem nikdy neměl.

    Největší divadelní zážitek

    V šedesátých letech Komorní divadlo – Smrt obchodního cestujícího, dialog Dany Medřické a Radovana Lukavského.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Velmi jsem si vážil svého pana profesora Radovana Lukavského. Rád bych se ho zeptal, jestli ze svých studentů také čerpal energii, jako to mám já se svými posluchači v Banské Bystrici.

    Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

    Myšlenky Winstona Churchilla by si určitě zasloužily jevištní zpracování. Pro vyvážení hloupostí, které se na nás odevšad sypou.

    Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád/a a kterým se naopak vyhýbáte

    Mám rád spíš konzervativní umění – i když Emil Filla… ten moc konzervativní není. Hudbu klasickou, ale hlavně swing.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže, a – naopak – která je vám vzdálená

    Zamiloval jsem si herce Davida Sucheta. Nejdřív jak pečlivě pracuje na rolích, pak v několika londýnských inscenacích zcela odlišných žánrů (Cesta dlouhým dnem do noci a Jak je důležité mít Filipa).

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Číslo čtyři. Odjakživa. A nevím proč. Všechno se mi děje v kvartách a já také všechno dělám v násobcích čtyř. Prostě to tak je.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

    Nesnáším sprostotu, vulgárnost a ordinérnost. S těmi mám problém vždycky. I v životě.

    Umělecký/divadelní sen

    Chtěl bych zažít krásný koncert v Carnegie Hall nebo představení v Metropolitní opěře. Vzhledem k tomu, že si sny s mou partnerkou Evičkou plníme, třeba to snem být přestane.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění

    Měl jsem být po tatínkovi nakladatelem. Kdyby nepřišli komunisti, asi bych jím byl. A rád. Ale dopadlo to – po složitém začátku – tak, jak to dopadlo. A jsem tomu rád.

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Zajímá. Proč se nepodívat na divadlo očima někoho, kdo ho neprovozuje? A jak by ho on dělal dobře, kdyby ho provozoval. Ale vážně: někdy se podněty zvenčí opravdu hodí.

    • Autor:
    • Publikováno: 16. září 2018

    Komentáře k článku: Jan Přeučil

    1. Adolf Kohuth

      Profilový obrázek

      Je dobre,
      ze v ceskem divadle jsou lide, kteri veri v silu divadelniho umeni. Herec Honza Preucil je takovym delnikem, a proto jsem si vzdycky jeho prace vazil.
      Srdecne Te zdravim! Klobouk dolu. Preju zdravi a silu.
      Ada Kohuth

      27.09.2018 (0.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,