Jan Grundman
(1981) Herec. Vystudoval činoherní herectví na JAMU. Během studií hostoval v Divadle Polárka, ND Brno a v Divadle v 7 a půl, kde po škole na čtyři roky zakotvil. Poté působil několik let na volné noze. Hostoval ve Východočeském divadle v Pardubicích a v Divadle Feste. Od roku 2009 se stal na pět sezon členem brněnského HaDivadla, pak byl rok a půl v angažmá v Městském divadle Kladno, odkud na tři roky přešel do činoherního souboru ND Brno. S Martinem Františákem, od roku 2019 novým uměleckým šéfem Švandova divadla, odešel do Švandova divadla v Praze. Zde hraje v titulech Na Větrné hůrce, Hadry, kosti, kůže, Srdce patří za mříže a zatím v posledním titulu Kočkožrout. Současně spolupracuje s Divadlem X10, divadlem LETÍ a A Studiem Rubín.
Co vás přivedlo k umění/divadlu
Snad šťastná shoda náhod. V Rakovníku, kde jsem se narodil a vyrůstal, jsem se mimo školu věnoval lehké atletice a fotbalu. Ale když jsem v místním amatérském spolku poprvé přičichl k divadlu, rozhodl jsem se pro ně a po střední škole šel na JAMU, kam mě hned napoprvé vzali. To rozhodlo. A také setkání s lidmi, kteří mě ovlivnili natolik, že jsem si divadlo zamiloval a uvědomil si, že se mu chci plně věnovat.
Největší umělecký/divadelní zážitek
Vše, co se mi líbí a inspiruje mě, považuji za zážitek. Ale je pár představení, která mám v paměti dodnes. Například Pitínského Noru v Divadle v 7 a půl.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Jen na kus řeči? To je těžké… Nejspíš s někým z československé filmové nové vlny. Taková plejáda osobností, co v té době tvořila, se hned tak nevidí. Každý z nich měl svůj nezapomenutelný rukopis. Zajímalo by mě, jak pracovali.
Námět/text, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Nemám žádnou vysněnou hru nebo námět, který bych chtěl zpracovat. Pravdou ale je, že bych ještě jednou chtěl zkoušet v Divadle v 7 a půl pod vedením Matěje Růžičky. S ním mě bavilo zpracovávat jakákoli témata.
Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád, a kterým se naopak vyhýbáte
Mám rád vše, co je děláno mistrně. U všech uměleckých disciplín – a nejen uměleckých – se dá říct, že když je dobře zvládnuté řemeslo, když je mistrně a brilantně ovládané, přestává být řemeslem a stává se uměním. Takové umění, takové řemeslo mě přitahuje. A naopak.
Historická či současná osobnost /divadelní postava, která je vám citově nejblíže, a – naopak – která je vám vzdálená
Odpověď je z mé strany stejná jako na předchozí otázku.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Rostlina… asi chmel, pije se dobře.
Zvíře… asi pes. Nejlepší kámoš? Kdo jinej než pes!
Kámen… asi ten, co mě v botě netlačí.
Planeta… Země. Pořád chceme objevovat další, ale tu „naši“ pořádně nedoceňujeme.
Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel
Ačkoli jsem ateista, aspoň do doby, než mi teče do bot, dá se říct, že se řídím desaterem. Chovám se tak, abych se nemusel stydět.
Umělecký/divadelní sen
Žádný umělecký, či dokonce divadelní sen nemám. Všechna práce, kterou dostávám, je pro mě výzvou a chci se s ní poprat.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Asi bych dělal něco, co by mě uspokojovalo. Klidně bych se živil rukama.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika mě zajímá, ale ne vše, co je považováno za divadelní kritiku, kritikou je. Vše, i kritika, se dá dělat dobře nebo špatně.
Komentáře k článku: Jan Grundman
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Bára drancakova
Super herec
03.03.2023 (15.09), , Trvalý odkaz komentáře,