Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    JAMU sedmdesátiletá (VIII) (události, vzpomínky, dokumenty)

    Pozoruhodným jevem bylo, že v devadesátých letech bylo studio Divadelní fakulty JAMU Marta jedním z nejnavštěvovanějších divadel nejen v Brně, ale i v České republice – jak dokazují statistiky Divadelního ústavu, v některých letech mělo téměř stoprocentní návštěvnost. Diváky přitahovala mimořádná energie mladých herců a tvůrců. Z dosud nejmenovaných hereckých představitelů inscenací devadesátých let chceme připomenout alespoň Tomáše Matonohu, Jiřího Vyorálka, Jana Bidlase, Natálii Drabiščákovou, Petra Štěpána, Jakuba Škrdlu, Filipa Čapku, Matěje Dadáka, Radana Krále, Kláru Sedláčkou – Oltovou, Martinu Stehlíkovou – Preisovou, Petru Janečkovou, Milana Němce, Hanu Varadzinovou, Gabrielu Pyšnou, Ladu Jelínkovou, Petru Výtvarovou, Jitku Čvančarovou, Radku Coufalovou, Jaromíra Noska, Evu Novotnou, Jaroslava Plesla, Tomáše Šulaje, Václava Vašáka, Tomáše Sýkoru, Helenu Dvořákovou, Janu Janěkovou ml., Jana Budaře, Hanu Holišovou nebo Petra Bláhu.

    Milan Holenda, Ondřej Jiráček, Martina Krátká, Kateřina Dostalová, Michaela Červinková (Anna Saavedra: Eva, Eva, r. Janka Schmiedtová, 2008) FOTO ARCHIV JAMU

    Proměny fakulty v novém tisíciletí

    Výsledky utváření nové divadelní fakulty byly natolik výrazné, že se o nich mluvilo i na celostátní úrovni, a to byl zřejmě důvod, proč mě před ukončením druhého děkanského období oslovila rada pražského Národního divadla, abych se ucházel o místo uměleckého šéfa činohry této první scény. Mým nástupcem ve funkci děkana byl po dvě funkční období dramaturg Mahenovy činohry Václav Cejpek, který již předtím vykonával funkci studijního proděkana. Za jeho působení se všechny provedené změny ustálily a dostaly řádný administrativní rámec.

    Po návratu z Prahy v roce 2002 jsem byl opět dvakrát zvolen děkanem a mohl se pokoušet realizovat i některé další záměry. Tím prvním bylo ustavení možnosti studovat pohybové a klaunské divadlo. Pro jeho koncipování se mi podařilo získat osobnost nad jiné povolanou – Ctibora Turbu. Po četných konzultacích jsme se shodli na názvu oboru – klaunská scénická a filmová tvorba. Turba vychoval dva tříleté ročníky tohoto studia a následně předal vedení oboru Pierru Nadaudovi, který obor zaměřil více na pohybové divadlo a performanci, což se odrazilo i ve změně názvu ateliéru na fyzické divadlo.

    Dalším novým oborem se od roku 2006 stala audiovizuální tvorba a divadlo, tedy studium zaměřující se na využívání médií v divadle, včetně pořizování jeho záznamů a dokumentace. Zakladatelem oboru se stal autor několika stovek záznamů inscenací brněnských studiových divadel a dalších aktivit brněnské alternativní kultury Aleš Záboj, v současnosti ho vede autor audiovizuálních dokumentů Petr Francán. Dlouhodobě jsme připravovali otevření dalšího jedinečného oboru v uměleckém školství – světelného designu, který je v současném divadle stále frekventovanější a náročný na propojování moderních technologií a umělecké tvorby. Předpoklady k jeho založení byly dány kvalitním technologickým vybavením nové scény JAMU Divadla na Orlí – hudebně dramatické laboratoře (uváděny jsou zde především operní a muzikálové inscenace). V současnosti má obor audiovizuální tvorby a divadla i kvalitní personální vybavení v osobnostech Vladimíra Buriana a Pavly Beranové. Nejnověji došlo ke změnám v oblasti pedagogiky pohybového a tanečního divadla, když dosavadní obor taneční pedagogika byl transformován v obor taneční a pohybové divadlo a výchova. Jeho vedením byla pověřena choreografka Hana Halberstadt. K těmto posledním změnám docházelo již pod vedením děkana Zbyňka Srby (2008–2016), který se také zasloužil o rozvíjení celoživotního vzdělávání a založení univerzity třetího věku.

    V období po roce 2000 se ustálil ateliérový systém výuky v oborech činoherní herectví, muzikálové herectví, režie a dramaturgie, a to tak, že jednotlivé týmy se v otevírání ročníků pravidelně střídají. U hereckých ateliérů převzal po Josefu Karlíkovi vedení jeho asistent Aleš Bergman, nejprve spolu s Janou Hlaváčkovou, v současnosti s herečkou Mahenovy činohry Janou Štvrteckou. V ateliéru Niky Brettschneiderové nahradil zesnulého Vladimíra Kelbla herec a choreograf Igor Dostálek (mimo jiné spoluzakladatel Malého divadla kjógenu). Ateliér vedený původně Václavem Martincem převzala v roce 2003 Oxana Smilková. Čtvrtý ateliér vede v současnosti (po několika menších peripetiích) Lukáš Rieger spolu s Michalem Zetelem a Evou Jelínkovou. Ateliéry muzikálového herectví vedou Sylva Talpová, Stano Slovák a Petr Štěpán (spolu s Miroslavem Ondrou). Vedoucími jednotlivých ateliérů režie a dramaturgie jsou Václav Cejpek (spolu s Miroslavem Plešákem, Zbyňkem Srbou a Pavlem Trtílkem, ateliér zajišťuje rovněž výuku dějin světového divadla), Josef Kovalčuk (spolu s Břetislavem Rychlíkem a Markem Horoščákem) a Petr Oslzlý (spolu s Ivem Krobotem).

    Lenka Košťáková, Lukáš Melník, Eugénia Kamozinová (William Shakespeare – Oxana Smilková – Barbora Vaculová: Hra na Leara, r. Oxana Smilková, 2006) FOTO ARCHIV JAMU

    Ke změnám i ke generační obměně postupně docházelo i v dalších ateliérech. Vedení ateliéru rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky převzal po Antonínu Přidalovi Jan Gogola, vedení ateliéru scénografie po Jánu Zavarském Marie Jirásková, vedení ateliéru divadelního manažerství po Janu Kolegarovi Blanka Chládková, specializaci jevištních technologií řídí Petra Vodičková. Vedení ateliéru výchovné dramatiky pro neslyšící převzala po Zoji Mikotové Veronika Broulíková. Kabinet zpěvu dlouhodobě řídí Karel Hegner. Důležitou součástí odborné a vědecké činnosti fakulty je kabinet pro výzkum divadla a dramatu, který se výrazně podílí na ediční činnosti fakulty a připravuje pravidelné mezinárodní konference, které se střídají jako bienále: tematicky zaměřovanou vědeckou konferenci a konferenci doktorských studií divadelních škol. Pedagogicky tento kabinet zajišťuje také doktorské studium.

    Z úspěšných inscenací ve studiu Marta si připomeňme alespoň S vyloučením veřejnosti J. P. Sartra s Janou Plodkovou a Václavem Neužilem (režie Vladimír Kelbl), Crimpovy Pokusy o její život v režii Hany Mikoláškové (s Petrou Bučkovou či Janem Grundmanem), Dorstovu hru Fernando Krapp mi napsal dopis v režii Jolany Kubíkové, Rodinnou oslavu T. Vinterberga a M. Rukova v režii Petra Štindla, Hru na Leara v režii Oxany Smilkové (s Lukášem Melnikem nebo Dianou Tonikovou), Egressyho Portugálii v režii Iva Krobota (s Martinou Krátkou, Milanem Holendou nebo Ondřejem Jiráčkem), inscenaci Maškova scénáře Udav se katedrálou v režii Lucie Repašské (s Andreou Březinovou nebo Markétou Kalužíkovou), inscenaci Jána Mikuše Romeo a Hero (s Lucií Schneiderovou nebo Veronikou Lazorčákovou), pohybovou inscenaci Karine Ponties Pisum Sativum (s Lukášem Karáskem, Florentem Golfierem nebo Pavolem Serišem). Těch pozoruhodných inscenací bylo pochopitelně mnohem více, ale není už prostor je zde všechny připomenout.

    Leošovy stopy – pouliční divadlo studentů a pedagogů JAMU k 70. výročí založení školy (2017) FOTO ARCHIV JAMU

    Malá rekapitulace místo závěru

    O kvalitní práci fakulty svědčí dlouhá řada mezinárodních i domácích ocenění, která absolventi i posluchači fakulty v posledních dvaceti letech získali. Mezi nimi vyniká evropská cena Nové divadelní reality pro Viliama Dočolomanského (2011) a Křišťálový globus Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech za nejlepší ženský herecký výkon pro Alenu Mihulovou (2015). Stejně tak i cena festivalu Palm Springs 2015 pro tuto herečku.

    Cenou Thálie byly v posledním pětadvacetiletí oceněni následující absolventi divadelní fakulty: Josef Somr, činohra (1997 a 2001), Petra Jungmanová, muzikál (1998), Ladislav Županič, muzikál (1998), Alena Antalová, herečka do 33 let (1999), Petra Výtvarová, herečka do 33 let (2001), Hana Litterová, balet (2002), Daniela Šinkorová, muzikál (2002 a 2004), Dušan Vitázek, muzikál (2004 a 2011), Tomáš Šulaj, muzikál (2005), Evellyn Pacoláková, herečka do 33 let (2005), Radka Coufalová, muzikál (2006), Jan Fousek, balet (2006 a 2011), Petr Štěpán, muzikál (2007), Erik Pardus, herec (2007), Petra Hřebíčková, herečka (2008), Květa Fialová, herečka (2010), Helena Dvořáková, herečka (2011), Hana Holišová, muzikál (2012), Michal Isteník, herec (2014), Lukáš Melník, herec do 33 let (2014). Martin Siničák, herec do 33 let (2015), Veronika Lazorčáková, herečka do 33 let (2016).

    Cenu Thálie za celoživotní mistrovství získali Věra Galatíková (1994), Josef Karlík (2004), Josef Somr (2013), Blanka Bohdanová (2014), Ladislav Županič (2015).

    Ceny Alfréda Radoka získali: Jiří Pecha, herec (1997), Martin Čičvák, talent roku (1998), Miroslav Krobot, herecký talent roku (2001), Viliam Dočolomanský, inscenace roku (2005), Marek Cpin, scénografie (2011), Michal Isteník, talent roku (2011), Helena Dvořáková, ženský herecký výkon (2011), Miroslav Krobot, hra roku (2012).

    V dramatické soutěži Alfréda Radoka byli oceněni: Arnošt Goldflam (1993), Radek Balaš (1993), Roman Sikora (1997), Miroslav Oščatka (1999), Marek Horoščák (1999), Pavel Trtílek (2003), Tomáš Svoboda (2007), Eva Prchalová (2008 a 2010), Zdeněk Palusga (2013).

    Filmová akademie ocenila Českými lvy: Boleslava Polívku (1996 a 2000), Miroslava Donutila (1998), Jiřího Bartošku (1999), Jana Budaře (2003 a 2004), Vladimíra Morávka (2003), Milana Popelku (2004), Pavla Lišku (2005), Miroslava Krobota (2005), Janu Plodkovou (2009), Elišku Balzerovou (2010), Vladimíra Javorského (2011), Josefa Somra (2011), Jaroslava Plesla (2014), Alenu Mihulovou (2015).

    Ceny Divadelních novin získali: Vladimír Morávek, alternativní divadlo (2001) a činohra (2003), Viliam Dočolomanský, tanec, balet (2005), Hana Litterová, tanec, balet (2007), Miroslav Krobot, činohra (2010), Stanislav Moša, hudební divadlo (2010), Helena Dvořáková, herecký výkon (2011).

    Studentské ceny na mezinárodních festivalech divadelních škol mimo jiné získali: Jana Plodková za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu divadelních škol ve Varšavě (2003), Jolana Kubíková za režii na mezinárodním festivalu Setkání/Encounter v Brně (2005), Lucie Končoková za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu divadelních škol v Bělehradě (2011), Filip Teller za nejlepší mužský herecký výkon na festivalu v Římě (2013), Pavol Seriš získal hlavní cenu za autorskou inscenaci na Europea Young Theater 2015 v italském Spoletu, Barbora Dohnalová za nejlepší herecký výkon na mezinárodním festivalu v Maroku (2016).

    V soutěži o Cenu Evalda Schorma za původní hry, dramatizace a překlady získali ocenění: Barbora Vaculová (2005), Janka Schmiedtová (2009), Petr Maška (2010), Anna Saavedra (2010 a 2011), Otto Kaupinen (2012, 2014, 2016), Jan Krupa (2012 a 2013), Martin Sládeček (2013), Šimon Peták (2014).

    Cenu Václava Königsmarka získali Marek Hlavica (2007) a Petr Maška (2008).

    V roce 2016 byla institutem divadla Nó a kjógen při universitě Hosei v Tokiu udělena cena za mimořádné výsledky v oblasti popularizace a výzkumu komedie kjógen Malému divadlo kjógenu, které zakládali a v němž působí absolventi JAMU.

    Cenu za nejlepší rozhlasový dokument v mezinárodní soutěži Prix Bohemia Radio 2017 získala Tereza Reková.

    Novým děkanem divadelní fakulty byl v roce 2016 zvolen Petr Francán. Na tomto místě začíná nová kapitola v historii divadelních oborů na JAMU.

    Připravil Josef Kovalčuk

    (Konec.)


    Komentáře k článku: JAMU sedmdesátiletá (VIII) (události, vzpomínky, dokumenty)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,