Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2018

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2018

ročník 25
13. 11.–26. 11. 2018
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jakub Tichý

    (1984) Od září tohoto roku ředitel Komorní scény Aréna v Ostravě, dříve ředitel městských kulturních zařízení ve Frýdku-Místku, muzikant a principál amatérského Statického divadla.

    Co vás přivedlo k divadlu/umě

    Když nepočítám dvouvětou roli pátého trpaslíka ve Sněhurce na prvním stupni základní školy, dostával jsem se k divadlu dlouho a pomalu. Vlastně jsem do něj začal pořádně chodit až během studií v Praze. Od té doby se mu blížím a blížím – ať profesně, nebo ve svých dalších aktivitách.

    Největší divadelní/umělecký zážitek

    Silné zážitky pro mě představovala první kloudná setkání se současným divadlem – inscenace Davida Jařaba nebo Dušana D. Pařízka v Divadle Komedie.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Stačí mi texty. Jak se znám, v přímém setkání bych prohrál boj s ostychem. Nevěděl bych, co mám říct. Z minulosti to je O. B. Petr (viz dále), ze současných osobností Martin C. Putna.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat

    Konkrétní titul nemám. Rád bych dělal autorské divadlo, které reaguje na soudobé dění a zároveň má nějakou univerzální platnost. Teď píšu hru, která by měla reflektovat lidské strachy. A jiné náměty? Kdybych měl zůstat v „Připoostraví“, tak příběh již zmíněného Ondřeje Boleslava Petra.

    Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč

    Baví mě všechny formy uměleckého vyjádření, ale nejraději mám knihy a divadlo a trochu cizí je mi tanec. A protože jsem dítě své doby – netrpělivé a nesoustředěné –, nemám rád příliš dlouhé filmy ani divadelní představení.

    Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Neumím odpovědět, spojení není přímé. Asi Václav Havel, hlavně v raném období, všichni Topolové, Seifert. Zcela cizí je mi početné panoptikum postav současné české i světové politické scény. To je ale neoriginální a nudné téma – netřeba rozmazávat.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Mám moc rád přírodu a zvlášť rád chodím do hor. Poslední dobou mě zajímají kameny, jejich trvalost v čase, to, jak v sobě čas uzavírají. Hezky o tom píše Roger Caillois.

    Etické či jiné hranice, za které byste nešel

    To je snadné: všechno, co děláme, bychom měli dělat s respektem k lidské svobodě a důstojnosti.

    Umělecký/divadelní sen

    Vlastně mi úplně stačí být součástí tohoto dění. Kdo své sny konkretizuje, ten riskuje, že se mu splní. No a co pak?!

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění

    Ty hranice jsou strašlivě tenké a většinou rozhodují (přinejmenším zdánlivé) náhody… Byl bych kýmkoli mezi kosmonautem a bezdomovcem.

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Myslím, že zpětná vazba zajímá každého, a kdo tvrdí, že ne, toho zajímá nejvíc. Postmoderní teze o překonanosti umělecké kritiky už jsou snad pryč. Jiné pohledy bývají vždy obohacující – tedy pokud jsou provázeny pokorou a povědomím o věci. Poslední dobou se kdokoli vyjadřuje k čemukoli a to je pak občas utrpení číst.

    • Autor:
    • Publikováno: 29. října 2018

    Komentáře k článku: Jakub Tichý

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,