Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Jak vypadá jeskyní život v době chlupů

    Včera začal v Praze – v divadlech Ponec, Archa, NoD, Alta, Alfred ve dvoře a La Fabrika – 19. ročník festivalu českého současného tance a pohybového divadla Česká taneční platforma 2013. V 17 hodin nabízí dnes v Divadle Alfred ve dvoře  inscenaci belgicko-francouzské choreografky Karine Ponties a studentů Ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby (KSFT) při JAMU Brno Pisum Sativum. Ctibor Turba ji nominoval do naší ankety Inscenace roku 2012. Napsal: Jako mim sice preferuji mimické divadlo, ale nejméně patnáct let jsem tak dobrý kus neviděl. Přinášíme recenzi Kateřiny Vlčkové, kterou v pondělí uveřejnila na spřízněném divadelním webu Rozrazil Online.

    Pisum Sativum. FOTO archiv Alfred ve dvoře

    Jak vypadá jeskyní život v době chlupů

    V Alfredu ve dvoře vystoupili 14. 10. 2012 studenti Ateliéru klaunské, scénické a filmové tvorby DIFA-JAMU se svým novým projektem, který vznikl pod vedením francouzské choreografky, performerky a tanenčnice Karine Ponties.

    Karine Ponties se narodila ve Francii, studovala ve Španělsku a řadu let působí v Belgii, kde v roce 1995 založila soubor Dame de pic. Je autorkou několika desítek choreografií a je známá svým smyslem pro absurditu a zkoumáním pohybových možností těla. Za inscenace Holeulone a Brutalis získala významná taneční ocenění. Podobně jako v inscenaci Brutalis se i v Pisum sativum objevuje téma tělesné metamorfózy. Zatímco v Brutalis se jednalo především o ohledávání proměny těla, v nejnovější choreografii je naprostá metamorfóza výchozí myšlenkou celé inscenace.

    Pisum Sativum začíná velmi pomalým až meditativním tempem. FOTO archiv Alfred ve dvoře

    Pisum sativum začíná až meditativním tempem. Na téměř zhasnuté scéně se pomalu objevuje několik neidentifikovatelných objektů. Zdá se, že to jsou postavy oblečené do objemných kostýmů rozkládajících se do šířky. Dávají se do pohybu. Se zesilujícím světlem a s dalšími pohyby tanečníků je jasné, že se nejedná o několik jedinců v kostýmech, ale o několik párů do sebe propletených téměř nahých těl. Ta se pohybují velmi pomalu, přesouvají se do dalších pozic a vytvářejí neobvyklé tvary. Každá dvojice je propletena stejným způsobem a všechny se s matematickou přesností proměňují do dalších a dalších pozic. Právě díky slabému osvětlení je možné nechat pracovat naplno divákovu fantazii. Před jeho očima se odehrává podívaná, jakou zřejmě ještě nikdy neviděl. Není totiž jasné, které části pohybujících se „soch“ jsou končetiny, kde se nachází v propletenci dvou těl hlava, jestli to, co divák vidí, je ochlupení nebo vlasy. Karine Ponties mystifikuje, boří naše zažité mýty o lidské anatomii a o pohybu. Světlo náhle přibývá a divák zaostřuje, vidí detaily, holou kůži, sporý kostým, vlasy, jasně osvícená lidská těla, která ještě před chvílí byla více podobná zvířatům nebo hybridům z obrazů H. R. Gigera, slavného tvůrce aliena. Ne náhodou působí začátek inscenace velmi výtvarným dojmem, ke zkouškám byli totiž přizváni grafici, kteří tvůrce inspirovali během vzniku inscenace a celý tvůrčí proces dokumentovali. Jejich díla bylo možné si prohlédnout v prostorách Alfreda ve dvoře.

    Pisum Sativum přibližuje život podivných tvorů vypadajících jako lidé ale pohybujících se zcela jinak, tvorů ovládaných instinkty a pudy. FOTO archiv Alfred ve dvoře

    Pisum Sativum přibližuje život podivných tvorů vypadajících jako lidé ale pohybujících se zcela jinak, tvorů ovládaných instinkty a pudy. Hýbou se zvláštními způsoby, někdy jedinec samotný, jindy dva nebo více zároveň. Tělo na tělo, jejich „oděvy“ zakrývají jen intimní partie. Zmítají se, vynořují se na světle a zase zapadají do tmy. Tanečníci vpletení do sebe se v roztodivných kreacích pohybují jeden díky druhému, válejí sudy ve dvou, chodí s pomocí nohou nebo rukou tanečního partnera, proplétají se do tvarů připomínajících více surrealistické sochy než lidská těla. Celé tlupě dohlíží její vůdce. Sípavým nebo hurónským smíchem rozhoduje v několika vteřinách o osudu členů své skupiny. On je ten, o jehož názor tady kráčí.

    Ruka se nezvedá, jak jsme zvyklí, noha slouží jako zbraň, když dojde v tlupě na boj o opačné pohlaví . FOTO archiv Alfred ve dvoře

    Do tlupy se vrací jeden z členů (Pavol Seriš). Přichází zvenku a má z reakcí členů tlupy strach. Musí obhájit svou „společenskou“ pozici, chce si vydobýt lásku své milované i obstát před vůdcem tlupy. Trochu moc úkolů na jediného tvora. Tanečníci spouští koncert nečekaných pohybových možností – jiné pohyby rukou a nohou, roztodivné druhy chůzí, běhů, soubojů, emocionální projevy doprovázené neznámými skřeky i mimikou. Lidské zbylo tanečníkům jen tělo, vše ostatní je jiné, cizí a nové. Ruka se nezvedá, jak jsme zvyklí, noha slouží jako zbraň, když dojde v tlupě na boj o opačné pohlaví (ženské nebo spíše zvířecí?). Choreografie s každou další scénou odkrývá bohatou fantazii i smysl pro humor její autorky a taneční a herecké schopnosti studentů JAMU, kteří obojí skvěle naplňují.

    A jak to dopadlo s vracejícím se členem tlupy? Zajděte se podívat, uvidíte takovou taneční podívanou, jakou jste, troufám si tvrdit, v tanci zřejmě ještě neviděli. A svítit vám na ni bude shora i „chlupaté“ slunce. Takové jaké v dobách jeskyního života možná také svítilo, kdo ví.

    Karina Ponties a studenti KSFT, Brno – Pisum Sativum. Koncepce a choreografie: Karine Ponties. Koordinace: Pierre Nadaud. Light designer a umělecký konsultant: Guillaume Fromentin. Hudba: David Monceau. Produkce: Martin Novotný, France Morin, Kristyna Vavrová, Petra Riou, Markéta Švecová spolupracující umělci: Marie Gourdain, Eva Marková, Zuzana Řezná účinkují: Lukáš Karásek, Ema Křižová, Marta Kuczynska, Pavol Seriš, Markéta Šebestová, Filip Teller, Kristýna Trojanová, Florent Golfier. Premiéra inscenace: 7. 10. 2012 ve Studiu Marta v Brně. Psáno z reprízy 14. 10. 2012 v Alfredu ve dvoře v Praze.

    Více o inscenaci na: www.damedepic.be / www.physicaltheatreschool-jamu.com / http://vimeo.com/21016513

    Více o České taneční platformě: Česká taneční platforma

    /Převzato z Rozrazil Online: Pisum Sativum v Alfredu ve dvoře/


    Komentáře k článku: Jak vypadá jeskyní život v době chlupů

    1. Kamila P.

      Profilový obrázek

      Dobrý den, máte tam chybu:
      do tlupy se nevrací Lukáš Karásek, ale Pavol Seriš.

      16.04.2013 (11.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Kamilo,
      jméno jsem vyměnil – doufám, že se Vám dá věřit, neb jsem si je neověřoval.

      Inscenaci jsem před chvílí viděl
      na festivalu Setkání/Encounter a jen mohu potvrdit precizní popis autorky. Její interpretace mi ale z pohledu diváka, který o tématu dopředu nic neví (a program v podstatě mnoho neosvětluje), připadá dost odvážná. Sám bych zhlédnuté interpretoval jako animální smyslové, hodně erotické pohybové divadlo směřující spíše do podvědomí než do reálně uchopitelných akcí a příběhů. Na můj vkus to možná bylo příliš estetizované a málo běsné, bez extatických situací a stavů, které – když se už už blížily – byly utínané. Technicky a fyzicky je to však nádherná, pohybově „čistá“, náročná skupinová práce se spoustou nenápadných fíglů a dovedností („tance“ na jedné noze, již zmíněná propletená těla v mnoha variantách) s důslednou a úspěšnou snahou vyhýbat se pohybovým a tanečním klišé.
      A taky si nejsem moc jistej pouštěnou muzikou… Dávala celku možná příliš umělý (umělecký) tón, ze kterého se tak vytrácela herci neustále dodávaná (byť jemná a řízená) živočišnost a „chlupaté“ pohanství. Důležitou, uhlazenost obrazů rozrušující postavou byl onen „smějící se guru“. Já jej četl, že celé, co sledujeme, je jeho sen či jeho houbičková vize. Vlastně hrášková. Pisum Sativum je totiž – jak jsem si přečetl v herbáři – hrách setý.

      16.04.2013 (23.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Kamila P.

      Profilový obrázek

      Dekuji za opravu. Da se mi verit, inscenaci znam.
      Pavol Seriš je taky na poslední fotce, drzi za tvar Florenta Golfiera…
      Myslim, ze tvorba Karine Ponties se neomezuje na jednu interpretaci, ale kazdy divak si vylozi hru podle sveho…

      17.04.2013 (23.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      S autorkou Kateřinou Vlčkovou
      jsem korespondoval a Váš postřeh potvrdila. Poslala mi nejen odkaz na profil Pavla Seriše na stránkách Marty: http://studiomarta.jamu.cz/herci/seris-pavol.html, ale i jeho krátkou grotesku Chair zavěšenou na internetu: http://vimeo.com/44165580
      Tímto se oba Pavlovi omlouváme a aspoň takto svůj omyl napravujeme.

      Co se týká interpretace
      této inscenace (ale i jiných – myslím to obecněji), tak samozřejmě, že ji lze a asi i je třeba interpretovat různě, ale nemělo by se sklouzávat k obecnostem. Pokud to tvůrce dělá, spíš se zbavuje odpovědnosti za své dílo a často se z ní tímto způsobem vylhává. Tím, že například v inscenaci vystupuje onen „smějící se muž“, něco režisérka sleduje a od herce tuto formu jevištní prezentace, a tedy snad i onen význam a smysl existence této postavy – předpokládám – důsledně vyžadovala. Úkolem diváka i kritika (jeho především) je najít, co to je (byť to nemusí být nic konkrétního, ale třeba jen emotivní kontrast k dění na jevišti), případně s tím polemizovat, ale ne si za to dosadit, co sám chce. Pokud se tedy tvůrci a diváci mají domluvit a rozumět si.
      Oklikou se tak vracím k textu Kateřiny Vlčkové. Její interpretace mne zaujala a myslím, že je správná (či jedna za správných – možných), neb ji dokázala vysvětlit a obhájit. Nicméně jsem chtěl poukázat na to, že vstupní indicie i průběžné dění jsem takto číst nedokázal, ale naopak je vnímal jinak. A že tentokrát můžeme mít pravdu – existuje-li cosi takového v interpetaci díla – oba. A že to není na závadu, že obě interpretace choreografka sledovala.

      21.04.2013 (13.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,