Divadelní noviny > Názory – Glosy
Jak postavit Nové divadlo
V Plzni bylo 2. září otevřeno Nové divadlo. Cesta k tomuto dni byla dlouhá a nejednou se zdálo, že nikam nevede. Když se 2. září večer zaplnilo hlediště, zvedla se opona a začal hrát orchestr, zdálo se mi, že je to „normální“. Rázem má člověk tendenci zapomenout na všechny potíže, hádky, konflikty, kritiky a kverulanty a myslet jen na to dobré a inspirativní, co mu zkušenost s uskutečněním takovéhoto projektu přinesla. Dovolte mi tedy vám o tom dobrém i něco napsat.
V druhé polovině devadesátých let jsem se seznámil s Ianem MacIntoshem a Ianem Herbertem. První vedl v Londýně firmu Theatre Project Consulting a byl i předsedou poroty Pražského Quadriennale, druhý byl léta předsedou Světové asociace kritiků a přítelem plzeňského festivalu. Od nich jsem dostal několik dobrých, ale zásadních rad, a několik dobrých, ale zásadních kontaktů. Dozvěděl jsem se, jak se takové projekty připravují, aby se nezapomnělo ani na diváka, ani na techniku, ani na urbanistické souvislosti. Poradili nám, která divadla máme navštívit, se kterými architekty mluvit a se kterými projektovými manažery nebo místními politiky se setkat. A hlavně nám poradili tu nejprostší možnou věc: Divadlo se tvoří tak, že nejdříve rozhodnete, čemu bude sloužit, jak mají vypadat všechny prostory a v jakých mají být vzájemných vazbách, a až potom vyřešíte design. A zároveň – žádný úspěšný projekt se neobejde bez vstřícné spolupráce založené na vzájemné důvěře, že každý, kdo se na věci podílí, je dostatečně rozumný a kvalifikovaný, aby dovedl najít společnou cestu k dobrému výsledku.
Tyhle rady byly důležitým impulzem pro pozdější spolupráci s portugalskými architekty, německými odborníky z Bayreuthu, se zkušeným Brianem Averym z Londýna a s mnoha intendanty a technickými řediteli z divadel po celé Evropě, kteří nám otevřeně sdělovali své zkušenosti. Jejich rady podstatným způsobem ovlivnily naši spolupráci s hlavním architektem Vladimírem Kružíkem, ale také pomohly při koncipování finančního zajištění stavby pomocí Regionálního operačního programu a Evropské investiční banky. Všechna tahle spolupráce, domácí i zahraniční, byla také příkladem, proč je dobré být v Evropské unii s otevřenými hranicemi a otevřenými možnostmi.
Doufám, že jsem si tuhle inspiraci a dobrou zkušenost „odnesl“ i do Prahy. Pomoci změnit systém správy českého profesionálního umění bude, jak věřím, vyžadovat něco podobného. Inspirovat se v zahraničí zkušenostmi, které mohou být užitečné, a dohodnout se přes přirozenou různorodost zájmů nakonec doma.
Komentáře k článku: Jak postavit Nové divadlo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
