Divadelní noviny Aktuální vydání 2/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

2/2019

ročník 25
22. 1.–4. 2. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    I love Error (No. 1)

    Mezinárodní festival bezdomoveckých divadel a skupin se specifickými potřebami Error se koná ve dnech 23. a 24. listopadu v Pisztoryho paláci v Bratislavě již podvanácté. V celoevropském kontextu jde o jediný festival, který dlouhodobě a kontinuálně rozvíjí spolupráci mezi divadelními soubory složených z lidí bez domova a dává prostor i jinak sociálně vyloučeným a znevýhodněným tvůrcům.

    Díky přehlídce se nejširší veřejnosti prezentují sociálně závažná témata a zároveň jde o inspirativní setkání a propojování profesionálů a nadšenců v oblasti sociálních služeb, divadla a dalších oblastí umění.

    První část zahajovacího dne v sobotu 24. listopadu tradičně odstartoval tanečník Ramón (Amnesia Theatre), profesionál se zkušeností se životem na ulici. Vystudovaný choreograf, aktuálně žijící v Praze, se na festival Error opakovaně vrací tančit pro radost. Za výkonem, který uměl „prodat“ publiku, bylo cítit nadšení z návratu  na jeviště, kam už se ale – jak sám říká – nikdy vrátit nechce. Teď mám práci, mám kde žít a chystám vlastní projekt. Největší ponaučení z bezdomovecké etapy života je, že už nikdy do ní nechci spadnout, říká.

    Maďarský soubor AHA sdružuje lidi bez domova. Fotó Erika Horváth

    Maďarský soubor AHA sdružuje lidi bez domova a děti z dětského domova. Je nejvytrvalejším partnerem festivalu, jehož pořadatelem je bratislavské Divadlo bez domova. Tentokrát přivezli inscenaci Bylo nás příliš mnoho, jež zpracovává téma nadbytečnosti a lidské nepotřebnosti. Rozehrává dávný příběh z chudé oblasti Transylvánie, kde každý kousek jídla či šatstva měl svou nezměrnou hodnotu. Proto se staří lidé, kteří již nic nepřinášeli rodině, odebrali k jeskyni, která byla známá svými výpary jako „jeskyně odchodu“. Než do ní vstoupili, svlékli šaty, aby je mohli příbuzní buď dál použít, nebo prodat. Činoherně zpracovaný příběh uvozovala a uzavírala scéna, v níž pozůstalí odklízeli tělo, vnitřní struktura příběhu se pak zabývala procesy a situacemi odcházení starých lidí k smrti. Působivá byla například situace při poslední večeři, kdy muž dojídal chleba a kus schoval do kapsy. Když pak chlapec před jeskyní nadzvedl svou čepici, skýva mu z ní vypadla. Hrálo se maďarsky, a diváci dostali anglicky psaný překlad. Díky srozumitelným akcím však i bez něj bylo zřetelné, co se na jevišti odehrává. Navíc společným rysem všech aktérů, bez ohledu na profesionalitu a zkušenosti, byla jistá pomalost jednání, hraničící až se stoickým klidem. Toto – v podstatě neměnné – tempo představení umožňovalo vždy včas rozklíčovat příběh i vztahy.

    Košická skupina Hopi Hope, inkluzivní divadlo pro lidi s Downovým syndromem a jiným mentálním a fyzickým postižením, uvedla klasický příběh Kráska a zvíře. Foto Facebook

    Košická skupina Hopi Hope, inkluzivní divadlo pro lidi s Downovým syndromem a jiným mentálním a fyzickým postižením, uvedla klasický příběh Kráska a zvíře formou zpěvohry. Živý hudební  doprovod skvěle vedl herce se specifickými potřebami, aniž by představení „padal řemen“. Kvalita herectví skupiny herců v bílých kostýmech závisela od složitosti pohybových variací. Divácky vděčná byla cesta s překážkami, ale  nápaditost a zjevné hledání neopakujících se nonverbálních vyjádření se objevovaly i jindy. Představení vévodil mladý zpěvák, který navzdory postižení – jako jediný – zpíval všechny části textu zpaměti.

    Festival bezdomoveckého a specifického divadla se snaží od svého založení napomáhat odbourávání stereotypů v konzervativním myšlení a předsudky, které existují vůči lidem bez domova a ostatním znevýhodněným skupinám. Jde o festival přesahující hranice divadla, o festival souborů dávajících divadlu smysl. Právě proto jej stojí za to sledovat všemi, i divadelníky.

    ///

    Více na i-DN:

    Festival Error


    Komentáře k článku: I love Error (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,