Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hulcovy bleskovky z festivalu Divadlo Plzeň (No. 1)

    Mám rád otevřená zahájení. V šachu i v životě. A tak nebudu zdržovat tradiční cestou „kritickým autobusem“ z Prahy (jednu kritičku jsme zapomněli na refýži, a tak jsme se museli zpoza Prahy vracet, intelektuální bus pak byl pro prvocestovatele Varyše zdroj k různým jízlivostem, kam až dojede česká kritika a kolikrát se bude ještě vracet) ani dlouhým popisováním festivalových formalit. Zahájilo se rázně: hostováním soukromého pražského Divadla Na Fidlovačce, což nebývá – vzhledem k předsudkům části české kritiky ke komerčním subjektům – zrovna obvyklé.

    Ingrid Lausundová: Benefice aneb Zachraňte svého Afričana, režie Štěpán Pácl, Divadlo Na Fidlovačce Praha

    No… s tou dramaturgickou odvahou ze strany festivalu to nebude zas tak žhavé. V Praze se inscenace hraje na malé Komorní scéně Fidlovačky, režíroval ji „talent“ roku 2008 (Cena Alfreda Radoka) Štěpán Pácl a vystupují v ní mladí herci, žádné „celebrity star“. Hra navíc je na repertoáru Činoherního studia Ústí a je považovaná za inteligentní provokativní komedii. Takový intelektuální bulvár, řekl bych. Téma – příprava benefiční akce na podporu výstavby školy v Ethiopii – slouží k parodii současných jevů spojených nejen s pomocí třetímu věku, ale vůbec etikou, jak se k chudým částem světa chovat. A jak se vůbec v tomto světě cynismu a nadbytku chovat. Vtipně napsané, pečlivě – se snahou co nejmíň hercům i textu překážet – zrežírované a svižně zahrané. V rámci Fidlovačky sympatický pokus, nasazení v rámci ČS Ústí už na dramaturgické „hraně“ a v Plzni nadbytečné. Takových inscenací je v republice řada, i Štěpán Pácl má za sebou – a hlavně doufám před sebou – ambicióznější pokusy a festival je krátký. A – mohu-li – osobní připomínka: samotný humor je na hraně, neb příliš krotký a společensky „přijatelný“. Smát se nad korektností či nekorektností slova černoch a podobně, karikovat podpory „na dálku“ je velmi velmi snadné a bezproblémové. Nikdo se tady proti tomu neozve. Zkuste si ale představit, že benefice se bude konat pro výstavbu školy – třeba – v koncentračním táboře Terezín a budem se smát holocaustu z pozice přesycené mládeže. Anebo se bude jednat o výstavbu školky pro romské děti v Ústí, podporu pomníku pro třetí odboj či domova pro seniory. Tam by obdobné vtípky byly teprv výzvou, jak se chovat, mluvit a kde je hranice humoru. Formanův film Hoří má panenko, který v některých místech hra i inscenace malinko připomínají, byl v tomto ohledu daleko odvážnější. Hasiči tehdy dokonce psali oficiální protestní nóty. U Benefice jsem nic takového nezaznamenal.

    Oficiální zahájení bylo ale až večer ve Velkém divadle. Po – jako vždy – rozpačitých úvodních řečech (společenské rituály u nás zkrátka neumíme) a ministerském ocenění Francouzky Danielly Montmartre za přínos česko-francouzskému kulturnímu porozumění a jejím dojemně srandovním česko-francouzsko-anglickém poděkování se na jevišti čtyři a čtvrt hodiny odehrávalo Tolstého drama Anna Kareninová.

    Lev Nikolajevič Tolstoj: Anna Kareninová, režie Roman Polák, Slovenské národné divadlo Bratislava

    Dlouhé, opravdu dlouhé představení… Málokdy se mi to stává – dlouhé inscenační opusy mne přitahují, nezapomenu například na celodenní Schlachten! v rámci PDFNJ a nikdy si nenechám ujít Morávkovy celodenní projekty. Taková představení se přetavují v rituál, kdy je člověk – chca nechca – aktivně zapojen a vnímá je prizmatem celého těla, času, emocí a intelektu, celého svého „bytí“ – ale tentokrát jsem se chytil do pasti únavy a času. Po čtyřech hodinách jsem se koukl na hodinky, a ona „utekla“ jen hodina. Další tři a něco ještě byly přede mnou.

    Dramatizátoři románu Roman Polák a Daniel Majling inscenují snad každou stránku Tolstého románu. Řeší životní peripetie snad všech postav, před divákem defiluje řada na sebe v podstatě nenavazujících scén a situací, které si divák – i znalý románu – jen stěží skládá dohromady. „Divák má právo román neznat, tady ale nemá šanci,“ úpěl o přestávce profesor Trenský. Scéna je bílá, sepnutá vysokými stěnami, mezi nimiž se pohybuje jakýsi tubus, který mění obrazy, přiváží a odváží rekvizity. Strukturou stavby to připomíná monumentálně zvětšené nárazníky vlaků (miniaturní vláček se také jednou objeví), a tak to vše zřejmě předjímá závěrečný čin Kareninové. V první půli však není hlavní hrdinkou. Jsou jimi všechny postavy románu. Ženy (především), ale i muži chycení do pasti životní prázdnoty, přetvářky, rozbitých osudů. Dlouhé dialogy a monology byly ubíjející. Drama přichází až v druhé části. Kareninová (krásná, ztepilá, možná až příliš „zdravě“ razantní Zuzana Fialová) neunese svůj osud, je feťačkou, hádavou, nesnesitelnou ženskou, kterou by každej mužskej – nejen Karenin a Vronský – nejraděj´ zabil. Tolstého humanitní a křesťanské myšlení se v těchto okamžicích otevírá v mnoha situacích a úvahách, ale – tak nějak – akademicky, bez spojení s dneškem. I to divadlo je mátožné, chvílemi přepsychologizované (Karenina, Vronský, Konstantin – Luboš Kostelný, Kitty –Táňa Pauhofová…), jindy zas úporně realistické (Nikolaj – Vladimír Obšil, Máša – Ingrid Timková), občas civilní (Dolly – Gabriela Dzuríková, Lýdia – Soňa Valentová-Hasprová…), Hubou (Karenin) či Alexandrem Bártou (Jašvin) zas víceméně karikované. Nemoderní divadlo, které by ve světě na západ od nás vnímali jako dinosaura z divadelního dávnověku, získalo na Slovensku prestižní ocenění Dosky. Pro mne bylo smrtonosné. Následující pivo atd. na úvodním rautu v Muzeu piva to už nezachránilo.

    Partie na dobrou noc

    Dnes vyhrálo SND. Přes všechny výhrady to byl „neodvalitelný balvan“, jak inscenaci nazval – velmi z ní nadšený – „pravicový politický komentátor“ (jak sám sebe označil) a dramatik Karel Steigerwald. Nebylo z ní úniku. Padla na diváka jako skála. A protože to bylo především „divadlo slova“, což je typické pro francouzské divadlo, protože Francouzska Danielle Montmartre získala ocenění MK a také proto, jak inscenace působila dávnověce, zvolil jsem starou partii francouzské hry, jak ji v roce 1912 sehráli v San Sebastianu Němci Siegbert Tarrasch (bílý) s Richardem Teichmannem (černý):

    1. e4 – e6, 2. d4 – d5, 3. Jc3 – Jf6, 4. Sg5 – Se7, 5. e5 – Jd7, 6. Sxe7 – Dxe7, 7. Dd2 – 0-0, 8. f4 – c5, 9. Jf3 – Jc6, 10. g3 – a6, 11. Sg2 – b5, 12. 0-0! – cxd4, 13. Jxd4 – Jxd4, 14. Dxd4 – Dc5, 15. Dxc5 – Jxc5, 16. Je2! – Sd7, 17. Jd4 – Vc8, 18. Kf2! – Vc7, 19. Ke3 – Ve8, 20. Vf2! – Jb7, 21. Sf1 – Ja5, 22. b3 – h6, 23. Sd3 – Jc6, 24. Jxc6 – Sxc6, 25. Kd4! – Sd7, 26. g4 – Sc8, 27. h4 – g6, 28. Vh1 – Kg7, 29. h5 – Vh8, 30. Vh2 – Sd7, 31. g5! – hxg5, 32. fxg5 – Vxh5, 33. Vxh5 – Kf8, 34. Vh8+ – Ke7, 35. Vh8+ – Ke7, 36. g6 – fxg6, 37. Sxg6 – b4, 38. Vh7+ – Kd8, 39. Sd3 – Vc3, 40. a3 – a5, 41. Vh8+   černý se vzdal


    Komentáře k článku: Hulcovy bleskovky z festivalu Divadlo Plzeň (No. 1)

    1. Peter Páluš

      Profilový obrázek

      no vida, tady čtu od obou komentátorů festivalového dění o Anně K něco úplně jiného, než dnes v Lidovkách vyšlo od Jany M.

      17.09.2010 (19.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      však na slovensku to taky posbíralo nějaké dosky

      23.09.2010 (1.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,