Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hronovské karbanátky (No. 4)

    To, co je účastníkům Jiráskova Hronova společné, je energie. Ať už v seminářích, což většinou není žádné flákání, naopak dřina, které dá zabrat tělu i mozkovým závitům (a navíc to všichni dělají radostně), tak i na divadelních prknech.

    Workshop SMS (Slova, Myšlenky, Symboly) vede Eva Spoustová-Málková (1965). FOTO Dabingforum.cz

    Jako reportér festivalového Zpravodaje mám možnost nahlížet do nejrůznějších seminářů a mnohdy se z nich vracím nadšena a nabitá energií. Přála bych vám vidět při práci účastníky takového semináře SMS (Slova, Myšlenky, Symboly). To je přímo závratný proud inspirace, ale také pěkná “makačka na bednu“. Představte si, že musíte ve zlomku vteřin být schopni vymyslet a vzápětí sehrát minipříběh či minisituaci, na kterou další naváže příběhem jiným a vy se musíte okamžitě chytit a reagovat. Následuje třetí, čtvrtý, pátý a pak to jde zase pozpátku. A vy si musíte pamatovat, o čem jste to vlastně hráli, nepoplést to, ukončit svůj příběh pointou a logicky jej opustit. Učíte se vyhýbat stereotypu, ale přitom ostatní svým projevem neválcovat, neplkat, věřit si a být soustředěný (to jsou jen některá z pravidel improvizace). Tenhle divadelní sport, provozovaný Improligou a v poslední době zpopularizovaný televizní Partičkou (tu ale pravověrní improvizátoři nemají rádi, je to pro ně podvod), má u nás už docela dost příznivců a improvizované večery se (nejen v Praze) stávají jednou z výrazných divadelních aktivit.

    Tomáš Hájek nabídl faustovskou laboratoř, kde vznikala live animace příběhu Fausta a mocností pekelných. FOTO archiv

    Tohle je ale jen jeden druh hračičkářství. Já jsem chtěla mluvit o tom, který se objevil na hronovských jevištích. Nebudu jistě špatným prorokem, když prohlásím, že jedním z letošních hitů je one-man show FAUST. Tomáš Hájek z Bažantovy loutkářské družiny DS J. J. Kolár při TJ Sokol Poniklá, jinak též starosta této obce, vytvořil vskutku jedinečnou půlhodinovou podívanou. V jakési dvojexpozici totiž nabízí faustovskou laboratoř, kde vzniká live animace příběhu Fausta a mocností pekelných, stejně tak jako Kašpara škodolibě si s těmito ďáblíky hrajícího. Inscenace prý vznikla z nouze dva dny před krajskou přehlídkou v Turnově, odkud vedlo vítězné Hájkovo tažení přes Loutkářskou Chrudim na Hronov. Přitom k tomu stačil starý Meotar (má to ovšem své problémy – na Hronově praskly čtyři žárovky, inu, prokletá hra,  a bylo třeba narychlo najít náhradní způsob poosvětlení), kdy protagonista vkládá na plochu jednotlivé fólie s vlastnoručně kreslenými obrázky postav, předmětů či jejich nejrůznější fragmenty, potmě je nahmatává a aranžuje na plochu, odkud jsou projektovány na plátno. K tomu Hájek dokáže nejen nuancemi hlasu, ale i proměnlivým výrazem obličeje zprostředkovat dokonalé charakteristiky nejen Fausta, Mefista, Kašpara, ale i sovy či kocoura. Stejně tak zprostředkuje i hudební doprovod, hraný výhradně na pusu. Kouzlené detaily jako obracení listů v knize, rozdvojení Fausta, Mefistofelovo popichování dlouhým pařátkem, podepisování osudné listiny vlastní krví, mrkání sovy nebo i závěrečná scéna, kdy nejprve Faust s ďáblem komunikují za osvětleným oknem a poté po nich zbudou jen dvě díry ve stropě, v sobě mají dokonalou divadelní magii a svědčí o vrcholném „hračičkářském“ umění protagonisty i autora v jednom.

    Zatímco úsměv rybářky se pouhým formováním prstem postupně proměňuje v rozplizlý škleb, prohlubují se (stejným způsobem) ustarané vrásky na rybářově čele (Hana Voříšková: O zlaté rybce). FOTO archiv

    Druhým, či spíše druhou takovou hračičkářkou je Hana Voříšková. Její proslavenou miniaturní variaci na perníkovou chaloupku, hranou na vrcholku oříškové bábovky, která je na závěr produkce nabízena divákům, či divadlo pro jednoho diváka pod názvem Výlet znají účastníci nejrůznějších festivalů. Letos se na Hronově představila pohádkou O zlaté rybce. Vynikající představení pro děti i dospělé, nenásilná hravá moralitka o tom, jak se chamtivost a chtivost nevyplácí, je svým způsobem též živá animace. Odehrává se totiž v neckách, kde je moře (před našimi zraky se dosoluje), a také „pevná hlinitá zem“, jejíž součástí jsou rybář s rybářkou, alias jejich hlavičky vytvořené z měkké hlíny. To dovoluje kouzelnici Voříškové průběžně proměňovat jejich fyziognomii – zatímco úsměv rybářky se pouhým formováním prstem postupně proměňuje v rozplizlý škleb, prohlubují se (stejným způsobem) ustarané vrásky na rybářově čele. Přírodní materiály – okvětí kopretin, živá tráva, a lze-li sem počítat i ruku protagonistky, která se měnila v zlatou rybku, se propojují s něžnými rekvizitami jako řetězem zvonečků na vánoční stromek neb síťovkou, která se stává rybářskou sítí. Nepominutelnou součástí představení je i vtipně pojatý hudební doprovod Matěje Pospíšila, rytmicky a žánrově dotvářející a gradující atmosféru.

    Řečeno tedy slovy kulinářské terminologie, obě divadelní jednohubky měly stovky překvapivých stopových esencí a ingrediencí, takže na tu výslednou chuť hned tak nezapomenu. Tímto dnes vzdávám chválu hračičkářství a zlatým českým ručičkám.


    Komentáře k článku: Hronovské karbanátky (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,