Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Hrazdy nad Trutnovem (No. 3)

    I neděli provázela v Trutnově horka, byť místy příjemně pofukovalo. A ani v poslední festivalový den diváci zájem o nový cirkus neztratili, ba naopak: přijížděli noví a noví, a tak byly hojně navštíveny i reprízy sobotních spektáklů. Hrály se ale i nové kusy, tentokrát s širokým žánrovým rozpětím od cirkusu takřka tradičního po něco, co novým cirkusem možná už ani tak docela není.

    Tím takřka tradičním cirkusem mám na mysli brněnský Cirkus LeGrando a jeho Showtime, exhibiční pásmo řady šikovných neprofesionálních cirkusových umělců, které se odehrává v naznačené manéži a je provázeno dvěma vtipnými klauny. Rámec tvoří tryzna nad mrtvou loutkou, která je záminkou pro rozpoutání řady drobných výstupů od krasojízdy na jednokolkách přes akrobacii na šálách po kouzelnická čísla.

    Zdaleka ne všechno, co „legrandovci“ dělají, je technicky dokonalé a bez chyby – sotva by se ale v publiku našel někdo, komu by to vadilo. Jejich velkou devizou je schopnost udělat si ze sebe legraci: vrhnout do publika vykulený pohled, když něco zrovna nevyjde, a nedostatek obrátit ve vtip. Výsledkem je milá zábava, která své četné publikum o nedělním dopoledni před UFFEM (mě nevyjímaje) potěšila – otázkou ale je, zde vůbec ještě jde o nový cirkus. Je pravdou, že neměli žádná zvířata, to je prý jeden ze znaků nového cirkusu, jinak působili dosti tradičně.

    Vařit čaj ze sněhu

    Inscenace Postav na čaj z dílny Cirkusu Mlejn patří k těm, s nimiž není těžké se ve vlastech českých setkat – sám jsem už měl to štěstí na loňském Jiráskově Hronově. Sofistikovaný příběh dvou dívek, které spolu žijí někde na dalekém severu, snaží se uvařit vodu na čaj a při čekání se dostávají do konfliktu, ukazuje na pečlivé divadelní uvažování obou aktérek (Elišky Brtnické a Jany Klimové) a dramaturga Víta Neznala o možnostech nonverbálního herectví a akrobacie. Proměnlivý vztah obou dívek poskytuje množství situací, které dovedně rozehrávají nejen při akrobacii na šále a visuté hrazdě, ale i při žonglování se sněhovými koulemi či prostém (a přece výmluvném) bytí na jevišti beze slov. Inscenaci mám z Hronova v paměti jako působivou, svižnou a vtipnou hříčku. Zdálo se mi, že trutnovské představení bylo o něco pomalejší – působivým nicméně zůstalo. Kdyby pro nic jiného, tak pro akrobatický um svých protagonistek.

    Nohy na laně

    Název švýcarské Compagnie des pieds perchés by se dal přeložit třeba jako Soubor bidlovitých nohou. Nevím přesně, co k tomu dámy vedlo: nohy mají v ideálních tvarech i rozměrech. Jejich Foutaise se tvarově tak trochu podobá sobotnímu Message pour dire, mimo jiné i proto, že hrají v totožném prostoru a taktéž akrobatí na lanech. Je ovšem ukázkou, kolik udělá jen zcela základní dramaturgie. Ve Foutaise autorky Morgan Widmerová a Stéphanie N’Duhirahová nehledaly žádný rádobyoriginální příběh za každou cenu, a raději se snažily tvořit situace související s danou akrobatickou disciplínou. A protože jsou obě herecky velice zdatné, mohla vzniknout minikomedie o rivalkách, které se snaží jedna druhou trumfovat a poškodit. Hraná snaha o ladnost a „primadonovitost“ výkonů na laně (které jsou skutečně nesmírně ladné a dechberoucí) se tak mísí s leckdy poměrně drsnou fyzickou komikou útoku na protihráčku. Není to samozřejmě bůhvíjak originální koncepce, ale je funkční a vtipná – zejména proto, že se dámy nebojí shazováků a sebeparodie. Šťastné základní nastavení však nebylo dotažené do důsledku: někdy od poloviny představení ztratila inscenace gradaci a místo velkého finále přišel rozpačitý konec, jehož si diváci ani nevšimli. I tak bylo představení dokladem, jak moc je i ve vcelku nedivadelním tvaru důležité divadelní uvažování. (Není to jen nějaké formální teatrologické tvrzení: divácké reakce na Foutaise byly nesrovnatelně živější než na Message pour dire.)

    Ženy v jednom kole

    V podvečer se před UFFem představil soubor s věcným názvem 1. gymnastické kolo CZ a exhibicí zvanou Dokonalé ženy. Předmětem této exhibice je zcela logicky právě gymnastické kolo a možnosti práce s ním – ty jsou nepochybně značné, o čemž se mohli festivaloví diváci přesvědčit. Obě akrobatky jsou zároveň i talentovanými komičkami, a tak měla exhibice průvodní slovo ve formě jakési stand-up comedy (styl moderování připomínal zejména výstupy Ivy Pazderkové). Jejich kousky v kolech jsou velice pohledné – možná by bylo zajímavé dát jim nějaký ucelenější tvar. I tak ale bylo co sledovat.

    Vtipní zabijáci

    O Joke Killers v režii SKUTRů a Adély Laštovkové Stodolové už se v Divadelních novinách psalo (viz Co dělá z člověka klauna?), já tedy doplním jen pár festivalových poznámek. Ze všeho viděného mají Joke Killers nepochybně nejdivadelnější tvar – pokud jsem se celý víkend usilovně, byť ne vždy důsledně, vyhýbal slovu inscenace, v tomto případě není vůbec důvod k němu nesáhnout. Nabízí se dokonce otázka, kolik mají Joke Killers s novým cirkusem ještě společného – jejich „cirkusovost“ je dána spíše tématem klaunství než tvarem a formou jako takovými. To bude patrně i důvod, proč někteří diváci opouštěli sál mírně zmateni: po ostatních festivalových produkcích právem očekávali vystoupení, na němž budou moci po obzvlášť povedeném saltu či výmyku zatleskat. Nic to ovšem nemění na tom, že je to zdařilá inscenace plná černého humoru a zvláštně depresivní atmosféry.

    Cirk-UFF must go on

    S koncem představení Joke Killers skončil i celý trutnovský Cirk-UFF. Už teď se začíná plánovat příští ročník, což je nadmíru potěšující: Trutnov je město, které festivalu nesmírně sluší, a Cirk-UFF je festival, který nesmírně sluší Trutnovu. Nový cirkus si mezi místními našel početné publikum, město ožilo velice příjemným festivalovým ruchem a spokojené s atmosférou, zázemím i technickými možnostmi UFFO-a byly i samotné soubory. Jednotliví účinkující se chodili vzájemně pozorovat, inspirovat a seznamovat – vznikla tak nepochybně inspirativní platforma pro novocirkusová setká(vá)ní umělců, diváků i kritiků, v které by stálo za to pokračovat a které bude zajímavé dále sledovat.

    P.S.: Dostala se mi do ruky brožura s nabídkou divadelních předplatitelských skupin pro hostování v UFFU – její obsah mě okouzlil natolik, že se nemohu nepodělit. Do Trutnova se nezvou žádné agenturní zájezdovky s televizními hvězdami, naopak: v seznamu hostujících souborů najdeme Činoherní studio, Dlouhou, Bezruče, Dejvice či Décalages. A v únoru 2012 v rámci skupiny C (Divadelní delikatesy) vystoupí Divadlo Komedie se Spíláním publiku. Jsem v pokušení přijet se podívat, co to v Trutnově udělá.


    Komentáře k článku: Hrazdy nad Trutnovem (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,