Divadelní noviny Aktuální vydání 3/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

3/2019

ročník 25
5.–18. 2. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Gustav Řezníček, herec Městského divadla Zlín

    První divadelní zážitek

    V rodných Otrokovicích. Bylo mi asi 14 nebo 15 let a hrál jsem v Pohádce o dvanácti měsíčkách mladíka Jendu, který zachrání Marušku v mrazivém lese před umrznutím. Klepal jsem se trémou, potil se v kožichu pod reflektory a někteří diváci mi pak řekli, že jsem hrál neskutečně autenticky třas zimou.

    Gustav Řezníček

    Divadelní sen

    Několikrát už jsem měl děsivý sen, že stojím na jevišti a najednou vůbec nevím, co mám říkat, co mám dělat, o jakou inscenaci jde…

    Divadelní zkušenost /role/, na kterou nemůžete zapomenout

    Je jich víc! Ale mezi své nejstěžejnější role zatím stále řadím dvě, které jsem navíc paradoxně zkoušel zcela současně: svou absolventskou roli na JAMU, postavu Franze v Pitínského inscenaci o Franzi Kafkovi Touha stát se indiánem a postavu Pulce v Goldflamově inscenaci Lidské tragikomedie Ladislava Klímy.

    Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

    Často se mi honí hlavou myšlenka, že bych chtěl zažít dobu antického divadla, kdy se hrálo několik hodin nebo i dnů, diváci v hledišti jedli, bavili se…

    Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)

    Je jich víc… Takto v rychlosti mě napadá alespoň z historie Josef Kemr, Vladimír Menšík, Miloš Kopecký, Věra Nováková, Dana Medřická, Karolína Slunéčková… Ale i třeba J. K. Tyl – s ním by byl určitě zajímavý rozhovor… A ze současnosti mě zajímají např. dosud osobně nepoznaní: Miroslav Krobot a Jan Mikulášek a z těch, s nimiž jsem se už pracovně setkal, Pitínský, Gombár, Františák, Dvořák…

    Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl

    Dodnes mám neskutečně emotivní dojem z dvakrát zhlédnuté inscenace ochotníků z Karolinky Doma, kterou pro ně napsal a s nimi nazkoušel Martin Františák. Podobně tomu bylo i v případě Pitínského inscenace Sestra úzkost, kterou jsem viděl jen jednou, dávno tomu, ještě když se hrála v Dejvickém divadle. Melodie písně, kterou tam zpíval Jan Vondráček, mi dodnes zní v hlavě!

    Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu

    Do antikvariátu bych nikdy žádnou knihu nedal. Naopak, když někdo ruší svou knihovnu a chce knihy vyhodit, beru si tyto k sobě domů. No, a co mám na nočním stolku? Bordel! A mimo vše možné i Neslušné sny Arnošta Lustiga, Lucemburskou zahradu Michala Ajvaze, Co ještě Paříž neřekla Jiřího Žáka, Pěšky do nebe Dušana Dušeka a třeba i Řeka Zorbu Nikose Kazantzakise, knihu, kterou už víc než rok nejsem schopen vrátit naší umělecké šéfové…

    Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

    Mým nejoblíbenějším filmem je dosud Obchod na korze Elmara Klose a Jána Kádára. Když je mi smutno nebo mám blbou náladu, vždy mně pomůže komedie, jako je Pane, vy jste vdova nebo Zítra to roztočíme, drahoušku. Co vidět nemusím, jsou všechny ty neskutečně trapné zábavné pořady.

    Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

    Vždycky si nachystám nějaké CD, že si to v autě poslechnu, a nakonec stejně hned po nastartování pouštím Radiožurnál a nechávám se strhnout vším, co se právě děje, a poslouchám hudbu, kterou hudební redaktoři vyberou… Takže mám teď aktuálně favority jako např. Žbirkovu píseň Svet nehrá fér, Klusovu Napojen, Langerové verzi Krylovy písně Nevidomá… Jinak mám rád Pink Floyd, Stinga, Robertu Flack, Karla Kryla, Jiřího Bulise, ale i Mozarta, Bacha… Neposlouchám dechovku a metal.

    Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít či máte v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě?

    Mám rád grafiky (ale i verše) Bohuslava Reynka, doma mám po bytě vystaveny obrázky i fotografie od přátel, které mapují různá období mého života, jsou to vlastně takové vzpomínky, k nimž se vracím, když mám mylný pocit, že jsem toho moc neprožil…

    Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

    Jednoznačně – pivo! Proto taky vypadám, jak vypadám!

    Květina, kterou byste nejraději dostal po premiéře

    Vážím si přízně diváků. Ale po pravdě řečeno, vždycky, když dostanu kytku, mám divný pocit… Říkám si, že květiny patří ženám anebo pak snad až na hrob!

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

    Nevím. Asi lékařem. Někdy si říkám, že jsem se neměl nechat odradit velkým pocitem odpovědnosti a studium medicíny přece jen zkusit…

    Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě

    Takovou nemám. Mě baví ta změna! Asi jsem trochu schizofrenik!

    Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?

    Ne! Kdo by se pak se mnou tahal? Navíc, pochybuju, že bych umřel až při děkovačce, což by znamenalo, že by diváci neviděli inscenaci do konce. A vůbec, kdyby to byla třeba komedie, tak by jim můj skon zcela pokazil večer… Nebo myslíte, že by si oddechli a smáli se o to víc?

    Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

    Nemám. Ani oblíbeného, ani neoblíbeného. Mě zajímají názory všech!

    • Autor:
    • Publikováno: 24. června 2014

    Komentáře k článku: Gustav Řezníček, herec Městského divadla Zlín

    1. Jaroslava Řezníčková

      Ahoj Gustave,
      můžeš se mi ozvat? Zdraví teta Jarka z Prahy

      10.01.2017 (15.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,