Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    GLOSA: Tento kodex není etický

    Minulý týden se mi dostal do rukou zbrusu nový Etický kodex kladenského divadla, který mě neskutečně rozčílil a přiměl přemýšlet, zda se plíživě, ale jistě nevrací éra před listopadem 1989. Je mi čtyřicet let a dobu totality jsem zažil jako chlapec, který ze všeho neměl ještě rozum. Pamatuji si ji mlhavě a z vyprávění svých příbuzných a starších kolegů a kamarádů. Když jsem dospěl, spoustu věcí jsem si začal spojovat a zajímat se více. Nedokážu pochopit, že si lidé neváží svobody. Stejně tak nechápu, proč staré struktury s ostudou nezalezly do kanálů a dál se snaží ovlivňovat společenské dění a udržet si vliv. Respektive nerozumím, proč je společnost dávno nevyvrhla ze svých řad. O to víc považuji za nepochopitelné a smutné, jak s nabytými funkcemi zachází několik z těch, kteří v době normalizace skutečně nemohli studovat a jejich rodiny byly pronásledovány. Oni nepatřili k lidem, kteří si od funkcionářů nechali cokoliv líbit, nyní však dostali funkci a s ní v současnosti zacházejí, jak je jim libo.

    Jaroslav Slánský. Foto: archiv redakce.

    Podivné spojení těchto starých struktur a mocipánů se – dle mého mínění – spojilo na Kladně. Vyvrcholilo to textem, který se tváří, že je z Evropské unie nakázán a chrání zaměstnance, ale několika stránkami leckdy humorných, někdy nebezpečných a občas i protiústavních vycpávek dává po třiceti letech svobody náhubek svým pracovníkům. Ve chvíli, kdy jsem ho (přiznávám – velmi expresivním způsobem) zveřejnil na svém facebookovém profilu, se strhla debata, kterou jsem neočekával. Ta debata mě potěšila, protože mi došlo, že nejsem jediný, kdo se domnívá, že je to obrovský slepenec nesmyslů a podceňování svobodného a myslícího člověka. Vůbec si nedovolím zpochybňovat pasáže o diskriminaci, ponižování a všechny odstavce, které jsou též zakotveny v Ústavě a jiných zákonech. Ale požadovat zařazení zaměstnance (především herce) do škatulky bezproblémových osob, kteří plní plán na sto dvacet procent, a přitom nedělají rozruch, mi přijde nehorázné. Ne, nevytrhávám věci z kontextu, jak se mi jeden radní pokoušel vzkázat, ne, neopírám se jen o některé problematické body. Celkově je tento dokument nepřijatelný a kdyby prošel, mohly by se ho bleskurychle chopit další politické reprezentace v jiných kulturních stáncích – a bylo by opravdu zle.

    Tři věci ale stojí za největší pozornost.

    Zaprvé: musíte donášet na své kolegy v jakémkoliv případě porušení etického kodexu. Ne v případě hrubého porušení, například v podobě sexuálního obtěžování, ale v jakémkoliv případě, tedy i když vás kolega nepozdraví uctivě či když se vám zdá, že si nechal po premiéře poradit od příbuzného či kritika. Úsměvné? Hraju si se slovíčky? Přečtěte si to!

    Zadruhé: pokud budete probírán před kárnou komisí, nemáte právo na právní zastání v podobě advokáta. To je v demokratickém systému přece nepřípustné.

    Zatřetí: žádný režisér či herec nemůže splnit tuto listinu, neboť v této práci se nakládá s emocemi, s duší člověka. Problémy, schémata mužských a ženských vlastností, vyniknutí bravurním hereckým výkonem, neovládnutí se na zkoušce – to vše představuje motor, který nás nutí udělat párkrát za život výjimečnou uměleckou práci, neustále se učit a zdokonalovat. Pokud podepíšete opak, už budete plnit pouze a jen šedivost, nic víc.

    A na závěr tragikomická dohra. Autoři a vykonavatelé tohoto kodexu se začali hájit, že tento dokument byl jen pracovní verzí. Jsou to rozporuplné výroky, sama jednatelka divadla rozeslala interní mail, ve kterém ukládá, aby byli zaměstnanci s kodexem seznámení a podepsali ho. Teď je to však prezentováno tak, jako by v této podobě dokument vlastně nikdy nespatřil světlo světa a já jsem si ho jen pro zviditelnění vymyslel.

    Závěr? Umělecké vedení činohry a divadla Lampion s tím nemá nic společného, tím jsem si jist. Kdo to tedy celé vymyslel? Kdo tak krásně popsal povinnosti herců? Kdo lže? Já, Irena Žantovská, nebo primátor Dan Jiránek? Jan Tleskač? Byl bych moc rád, kdyby to byl pouze humor a já se mohl přiznat, že jsem jen naletěl.

    Tento kodex není etický!

    ///

    Etický kodex můžete v celém znění najít na tomto odkazu.

    Prostor pro vyjádření jsme nabídli i Ireně Žntovské, jednatelce Divadla Kladno s.r.o.


    Komentáře k článku: GLOSA: Tento kodex není etický

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,