Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Kontext

    GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 16)

    Měsíčku na nebi hlubokém

    Měsíčku na nebi hlubokém,
    světlo tvé daleko vidí.
    Po světě bloudíš širokém,
    díváš se v příbytky lidí
    Měsíčku, postůj chvíli,
    řekni mi, kde je můj milý, atd., atd.,
    Měsíčku nezhasni! Nezhasni!
    Měsíčku nezhasni!

    Foto: Aleš Majer

    Popravdě, zhasne-li měsíček, zhasneme i my, a to v žáru horoucího Slunce, které za cca miliardu let vysuší moře a spálí vegetaci a za cca 6,5 miliardy let pohltí Merkur i Venuši, no, pak se zas začne smršťovat, ale to už nám bude, myslím, jedno. Ale taková maličkost: Sluneční obal, který se začne rozpínat jako první, se nazývá korona. Ani nevím proč. Ale dnes jsem ve svém geoblogu chtěl připomenout, že jeviště vesmíru je stále otevřené dokořán a přes koronární opatření den co den přináší překvapující představení. Všmli jste si, že život Vesmíru má podivuhodně podobnou strukturu jako děj ve správné tragedii? Nu, podle Aristotela: Počátek, Střed, Konec. S tím nic nenaděláte. Od Nového věku je to trochu složitější: Expozice, Kolize, Krize, Peripetie, Katastrofa. Klidně to můžeme aplikovat na vývoj naší sluneční soustavy. A celého Vesmíru.  Od Velkého třesku přes první srážky atomů až po vznik myslícího, resp. nemyslícího člověka.  Ale zde bych chtěl důrazně upozonit, že nejen divadelníci, ale i astronomové jsou nynějšími omezujícími opatřeními hluboce dotčeni. Ani oni nemohou po úspěšném pozorování na lidové hvězdárně nebo po přednášce na universitě třetího věku, na pivo.

    Foto: archiv autora.

    Ale tak jako divadelníci a spisovatelé, čtoucí i hrající svá díla nám důchodcům v kuchyni, a hráči hrající na své nástroje ve světle domácích ramp, tak i astronomové všech kalibrů, od těch na světových observatořích, až po ty co mají dalekohledy pod střechou rodinného domku, nezahálejí. A nepanikaří. Aspoň pokud jde o astronomy. Musíte mi věřit. Já jsem žádného panikařícího astronoma neviděl. A že jich znám. Třeba Petra Horálka rodem z Pardubic, který 8. dubna t.r. vyfotografoval přelet mezinárodní stanice ISS se třemi kosmonauty na palubě přes sluneční kotouč.  Byla o tom dokonce zmínka v Mladé frontě Dnes.  Myslím, že Petr Horálek se dnes tluče do hlavy. Kdyby byl několik hodin počkal, mohl ji mít už se šesti kosmonauty, protože o den později, ve čtvrtek, tam další tři doletěli. Petr Horálek je profesionál, ale stejných úspěchů (tak jako na divadle) dosahují i astronomičtí amatéři. Třeba jeden z nestorů amatérské astronomie Milan Antoš, umělecký truhlář, který má svou observatoř v malé kopuli rodinného domu v Jablonci nad Nisou: v červenci r. 2015, i za místního světelného smogu, vyfotografoval planetu Pluto v době, kdy kolem ní prolétala kosmická sonda New Horizons… Nebo Aleš Majer, rovněž z líhně severočeských astronomů, z Jablonce „místní podnikatel, firemní kreativec, grafik, fotograf, kameraman, astronom, horolezec, paramedic, bedňák, řidič, průvodce, modelář, zvukař, osvětlovač, DJ (dle charakteristiky astronoma a známého popularizátora vědy Jiřího Grygara). Tak ten spolupracuje, a ve svém volném čase pracuje na lidové hvězdárně v Turnově.  A konečně jsem se dostal k Rusalce. Protože ty dva kotouče na obrázcích, to je Měsíc. A ty puntíky na něm, to je kosmická stanice ISS s astronauty amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Jessicou Meirovou a Andrew Morganem a kosmonautem ruské vesmírné agentury Roskosmos Olegem Skripočkou. A abych nezapomněl, v ten čtvrtek k nim přibyli Anatolij Ivanišin a Ivan Vagner z Ruska a americký astronaut Chris Cassidy. Na dalším snímku je ISS přiblížená teleobjektivem. A na třetím je fotografie ISS z materiálů NASA. První posádka na ni vstoupila 2. listopadu před dvaceti lety…! Vznáší se cca 415 km nad Zemí a za den ji oběhne patnáctkrát.  Ale já se Aleše Majera ptám, jak taková amatérská fotografie nebeských objektů vzniká:

    No, to znamená vyjet někam pod tmavou oblohu, nastavit dalekohled a kameru tak, aby souzněla s pohybem Země a nebeskou klenbou, pospojovat hromadu drátů, nachystat notebook a baterie, a bůh ví co ještě a dlouhé hodiny exponovat jeden objekt a při tom spát v autě. Pak doma trávit hodiny výpočetního času, na PC skládat snímky, věnovat se odečítání flatů, darkframů, barevné kalibraci a dalším úpravám, což samozřejmě milý čtenáři jistě chápeš.

    Foto: NASA.

    A jak lze získat takové výše uvedené parádní snímky, jaké nyní vidí náš čtenář?

    K tomu není zapotřebí žádné složité vybavení a nezabere to mnoho času. Dnes lze dosáhnout dobrých výsledků i s mobilním telefonem, mají až neuvěřitelně výkonné fotoaparáty. Existují adaptéry, kterými lze smartphone přichytit na okulár dalekohledu a metodou tzv. okulárové projekce pořídit fotku, nebo lépe krátké video takového úkazu. Já k těmto účelům používám profesionální plnoformátovou digitální zrcadlovku, připojenou přes redukci do ohniska dalekohledu. Ten pak funguje jako velký teleobjektiv a díky manuálnímu nastavení fotoaparátu mám plnou kontrolu nad expozicí …

    Měsíčku na nebi hlubokém, prosím tě nezhasni. O čem bych psal, když divadla nehrají.


    Komentáře k článku: GeoBlog Ladislava Vencálka (No. 16)

    1. Květa a Zdeněk Zychovi

      Avatar

      OBDIVUJEME,
      co zvládneš, víš a ještě tím umíš potěšit své kamarády.
      Zyši

      13.05.2020 (13.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. rudolf vévoda

      Avatar

      s potěšením konstatuji,
      že LV nezahálí. Jen houšť a větší krapy (jak říkávala má maminka)!

      14.05.2020 (11.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Jan Dalecký

      Avatar

      Laďo,
      prosím Tě, je vůbec nějaký obor lidské činnosti, který je Ti dosud neznám? Moc poutavé a poučné čtení.
      Díky!
      Jan

      15.05.2020 (11.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jiří Grygar

      Avatar

      Rád bych přičinil pár informací ke geoblogu č. 16,
      jenž je skoro celý o astronomii a kosmonautice. Většina čtenářů asi netuší, že Laďa na Husovickém gymplu se věnoval také astronomii. Měl jsem o rok staršího kamaráda Luboše Kohoutka, dnes světově proslulého astronoma kvůli objevům pěti komet a mnoha desítek planetek. Tehdy jsme pozorovali na ploché střeše činžáku, kde Kohoutkovi v Černých polích bydleli, meteorické roje očima. K tomu je však potřebný zapisovatel údajů, a tohoto nevděčného úkolu se ujal právě budoucí geoblogista. Takže velmi oceňuji, že přesto na hvězdáře nezanevřel a ocenil současou českou astronomickou scénu, která má jak vynikající profesionály, ale i velmi zdatné astronomy-amatéry.
      Laďa svůj geoblog uvedl proslulou árií z Rusalky, což má málo tušenou astronomickou konotaci. Když Rusalka pěje, že Měsíc je na nebi hlubokém a jeho světlo daleko vidí, tak to dává astronomovi vodítko, aby zjistil, v kterém měsíci roku se ta klíčová scéna opery odehrává. Měsíčni světlo daleko vídí v úplňku a otázka zni, kdy v roce je úplněk na nebi vysoko na nebi, aby mohl svítit na palouk u lesního jezírka obklopeného lesem? Je to tehdy, kdy je v poledne Slunce na obloze nejníže, tj. v prosinci. Rusalka je naprosto nedostatečně oblečená, má na sobě podobně jako její družky pouze průsvitnou řízu a zpívá bosky. Přitom árii zpívá plynule, netřese se zimou a zuby nejektá. To znamená, že na rozdíl od člověka je studenokrevný živočich. Nelze proto příkře soudit Prince, že nakonec dá přednost nepochybné teplokrevné Cizí kněžně.

      16.05.2020 (13.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,