Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fringe znamená okraj (No. 1)

    Prague Fringe 2013

    /neděle 26. 5./

    Prague Fringe-2013-logo-2

    Začal týden, kdy malostranské malé scény zabydlí performeři, vypravěči, zpěváci a umělci všeho druhu – Prague Fringe. Mnozí se sem vracejí opakovaně a rádi. Společně vytvoří atmosféru jakéhosi města ve městě – halasně se vítají, popíjejí, konverzují, píšou si adresy, domlouvají se na další štace.

    To je obrázek, který patrně znají i čeští performeři, kteří vyrážejí porůznu na zahraniční festivaly. U vstupů do divadel a klubů, kde se jednotlivá show odehrávají, vás anglicky zdraví dobrovolníci – často studenti dramatického umění z různých zemí. Čechů je tu málo. Fringe znamená okraj. Je to svět, který chce být otevřený všem, ale normální české publikum na jejich akce moc často nevyráží. Škoda, je to dobrá zkušenost – vidět, jak dělají a vidí divadlo jinde.

    Galský symbol

    Marcel Lucont. FOTO archiv festivalu

    Marcel Lucont. FOTO archiv festivalu

    Jako první jsem si vybrala představení Marcela Luconta Galský symbol (Gallic Symbol) ověnčené různými cenami z festivalů, od skotského Edinburghu po Austrálii. A moc bych se nedivila, kdyby si letos odvezl cenu i z Prahy. Marcel, Francouz žijící dlouhodobě v Anglii, totiž své řemeslo dokonale ovládá. A divákům dává to, co si většina z nich přeje – tedy lehkou příjemnou zábavnost, prchavý zážitek okamžiku. Má přirozený talent multiumělce, schopnost bezprostřední komunikace s diváky (včetně dovedné manipulace diváky). Jeho představení je poloimprovizované. Jak jsem usoudila – vždy je přizpůsobuje konkrétní zemi, kde vystupuje, a zahrnuje do něj své zážitky a postřehy z předchozích štací. Zdánlivě mu stačí málo – stoleček s lahví červeného, které během představení upíjí a jeden mikrofon pro zpěv. Zdárně si pěstuje image Francouze, jejíž součástí je roztomilá zhýralost (která přece k Francouzům patří), cit pro jazyk a jazykové hříčky (neustálá konfrontace francouzštiny a angličtiny), prášilovská chlubivost a také trochu inspirace z mimiky a gest Mr. Beana. K tomu dokáže namíchat koktejl sexuálně dráždivých příhod, které jsou parafrází nejrůznějších marketingových lákadel, a melodických písniček.

    Marcel Lucont, perfomer s červeným vínem. FOTO archiv

    Marcel Lucont, perfomer s červeným vínem. FOTO archiv

    Show začíná krátkou přednáškou do tmy, kde je divák, či spíše divačka varována, že se jí performer může dotknout – emocemi, psychologií, ale také pohlazením „koziček“. Pak už sledujeme na plátně Marcela, kterak se probouzí ve společnosti dvou krásných dívek, za pochodu se obléká, běží přes Karlův most a pak po schodech do Malostranské besedy – a už ho tady máme ve skutečnosti. Chudák, ani se nestačil obout! Ale neváhá, a hned diváky okouzlí písní a poté výčtem 50 způsobů, jak opustit ženu. Hodinka s ním uběhne jako nic, i když se vlastně nic moc neděje. Vodí diváky (zde zvláště ochotné a hlasitě reagující) na nitkách, vypráví s lehkou nonšalancí nejrůznější příhody, pohrává si se slovy i frázemi, ale přitom nezapomíná kontrolovat čas, aby nepřetáhl. A když se jeho show chýlí ke konci, nabídne ještě dvě historky na výběr. Schválně, vybrali byste si Vánoční příhodu nebo téma Jak jsem přišel o panictví? Ovšem – bude se vyprávět o ztrátě panictví kdesi v pochybném a poněkud smradlavém pokojíku na Montmartru. Marcel vytahuje svou autobiografii Moi (ovšem vyjde až po jeho smrti), předčítá z ní příběh jako vystřižený z béčkového románu, ale po chvíli jej text natolik zaujme, že si knihu čte potichu pro sebe a diváci vidí jen jeho reakce nad tím, co se tehdy vlastně stalo.

    Kouzlo jeho úspěchu je v  tajemstvích, která nikdy neprozradí. A když pak po poslední písni odchází do zákulisí – máme tu bonus navíc. Na plátně totiž Marcel odlétá kamsi do dáli, aby se volným pádem a na poslední chvíli otevřeným padákem snesl někde daleko odsud. Tulák, vypravěč a milovník života Marcel Lucont (http://www.marcellucont.com).

    ///

    /Recenzi z loňského Edinburghu najdete zde: The Scotsman, 23. 7. 2012/


    Komentáře k článku: Fringe znamená okraj (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,