Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 2)

    One Man, One Plant, tedy Jeden muž, jedna rostlina alias Angličan Matthew Lloyd a vypůjčený pomerančovník, protože ten původní nebylo kvůli směrnicím EU možno přivést, v nejmenším prostoru pražského Fringe. Večer půl desáté.

    FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Matthew Lloyd byl v jedné kritice pasován na cosi mezi Mr. Beanem a Busterem Keatonem. FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Tušila jsem sice, že tohle nebude zrovna můj šálek, ale jako oddaný profesionál jsme si to nemohla nechat ujít. Protože se jedná přesně o typ projektu, které na divadelní okraj patří. Pozoruhodné je už místo konání (v angličtině zavedený výraz venue u nás dosud nemá vhodný překlad). Kavárna 3+1, je, jak jsem se dozvěděla posléze, místem téměř kultovním. I když je tu opravdu minimum prostoru a vzduchu a vše je „little shabby“. Asi právě tím přitahuje. Hodně se totiž podobá hospůdkám kdesi v Greenwich Village v době legendárních šedesátek (nebo jen naší představě o nich?). O tom, že má mezinárodní věhlas, mě přesvědčil hrozen mnoha jazyky hlaholících mladých, kterým byla kavárnička doslova ověšena. Dodala jsem si odvahy, vrhla se do davu a prosmýkla se do miniaturního sálku, kde je při třiceti lidech narváno. A bylo jich tu možná ještě o trochu víc.

    Když už to vypadalo, že nepropadne ani špendlík, téměř přes hlavy diváků si to sem mířil jistý Matthew Lloyd s obrovskou rostlinou v květináči v jedné ruce, kufrem a dvěma rybářskými stoličkami v ruce druhé. Mim, který byl v jedné kritice pasován na cosi mezi Mr. Beanem a Busterem Keatonem, se nejprve nacpal před první řadu „jako divák“, ale když nikdo další nepřicházel, usoudil, že vystoupí sám a zabydlel se na scéně. Sebe a svou milou (tedy pomerančovník v květináči) usadil na stoličky a zprvu to vypadalo, že si se svou rostlinou vystačí. Nicméně, repertoár fórků, které lze dělat s partnerem zcela nereagujícím (i když chvílemi jsme měla dojem, že se ta ubohá rostlinka třese), se brzy vyčerpal, a tak vzápětí přišli na řadu jako materiál k pohrávání, interakci příp. zesměšnění samotných diváků.

    Ještě, že jsem si sedla úplně do růžku a tvářila se až puritánsky seriozně! Neboť kromě mě si snad troufl na každého. Nejen, že si s ním diváci museli házet syrovými vejci, ale byli nuceni se zapojit i do multi ping-pongu a dalších aktivit. Naštěstí, na Fringe jsou lidé zvyklí, ba někdy dokonce nažhavení na interakci. Zpočátku to vypadalo, že Matthew je s některými z diváků domluven, ale tuto verzi jsme posléze zavrhla. Upřímně řečeno, musel by být domluven téměř se všemi… A tak jsme se, někteří aktivně, někteří (naštěstí) jen pasivně podíleli na tvorbě představení, jehož průběhu byl jeden mladík obehrán ve falešné karetní hře o pětistovku, další donucen za nedobrovolnou večeři zaplatit vším, co měl v kapsách, tedy i mobilem a klíči, jednu z dívek polévaly mrákoty, když byla stříhána a chuchvalce tmavých vlasů lítaly na všechny strany, a ta druhá by patrně nejraději taky utekla, když byla „zamilovaným“ mimem podarována labutí vyrobenou ze zeleného jablka, za což si vyžádal polibek. Vše beze slova, za to za vydatného smíchu těch, kteří unikli pozornosti. Ano, i taková je jedna z barev Fringe festivalu. Berte, nebo nechte bejt. Ale je tu varování pro nesmělé: Pozor, před pozorností entertainera vás neuchrání ani poslední řada!

    ///

    Předchozí díly najdete zde:

    Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 1)


    Komentáře k článku: Fringe Prague – zápisky z Malé Strany (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,