Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

     Filmovka, má láska (No. 1)

    I život punkového publicisty si žádá občasnou decentní změnu a naopak rutina dělá zpuchřelce!
    Zcela záměrně tedy letošní sérii článků o Letní filmové škole v Uherském Hradišti startuji s časovým odstupem. Ten zajistil vítaný nadhled, zklidnění původně rozjitřených emocí a spoustu prostoru k rozjímání. Již jste natěšeni? Přijměte pozvánku k průletu většinou příjemnými dny a mnohdy báječnými filmy!

    Už samotný start jubilejního 45.ročníku zajistil několik zásadních důvodů k radosti. Jedním z  prvních byl v předpremiéře uvedený koprodukční snímek Tiché doteky.

    Ambiciózní celovečerní debut absolventa pražské FAMU, režiséra Michaela Hogenauera je v kontextu aktuální domácí kinematografie vítaným zjevením. Intimní psychodrama, pod jehož zdánlivou formální odtažitostí, nikoli nepodobnou tvůrčímu rukopisu Michala Hanekeko, tepe sebevědomé srdce poctivě oddané evropskému filmu. Nebýt vynikající Elišky Křenkové v hlavní roli, většině diváků by nejspíš nedošlo, že se jedná o film českého umělce.

    Snímek je vzdáleným žánrovým příbuzným loňského Domestika, oproti němu je však herecky vyrovnanější, vizuálně střídmější, řemeslně konzistentní a z hlediska zvolené stopáže nepřebujelý. V rovinách interpretační navíc poskytuje emocionální Hogenauerova tvůrčí umělecká empatie i velký prostor pro divákovu spoluúčast. Pasivní mohou být nedotčeni či otráveni, aktivní a senzitivní budou odměněni. Nevšedním zážitkem, jenž je stejnou měrou bolestný, očistný i inspirativní. Autoři scénáře, na němž se kromě režiséra podílel i Jakub Felcman jako jeden z jeho klíčových zdrojů, uvádějí znepokojivé okolnosti kolem sekty 12 kmenů. Mně ovšem na mysli vytanula nepříliš dávná domácí kauza Kuřim. Ani ta by neměla být zapomenuta. Filmu přeju intenzivní zájem publika a za vyvolané pocity i podněty k přemýšlení a následným diskusím děkuji. A hned napoprvé v letošním Hradišti tleskám. Úvodní parádica!

    Za druhým zářezem prvního letošního letně-školního dne jsem zamířil do Smetanových sadů. Místní letní kino se totiž stalo útočištěm sekce Zapomenuté klenoty 90. let. Opakování dělá pamětníka a Česká soda vskutku vynikajícím způsobem rozkopla dveře pečlivě vybrané kolekce. Řada skečů se sice vlivem let stala neaktuální či – zejména pro mladší ročníky – nesrozumitelnou, většina zábavy ale přetrvala a mnohdy se časem i násobí. Roste ovšem i smutek ze skutečnosti, že podobná bezbřehá mediální svoboda je v místním prostředí  dávnou minulostí.

    Sekce Půlnoční delikatesy byla tentokrát věnovaná fenoménu jménem giallo. Foto LFŠ

    Konec páteční filmové nadílky pak v podstatě ustanovil můj letošní rituál. Ano, i v roce 2019 bude mou finální oázou Sportovní hala a spolu s ní sekce Půlnoční delikatesy, tentokrát věnovaná fenoménu jménem giallo.

    Famózní přehlídku brakového (ne)vkusu po tradičně fundovaném úvodním proslovu Aleše Římana zahájil snímek legendárního žánrového průkopníka Maria Bavy Šest žen pro vraha (Sei donne per l‘ assassino, Itálie, Francie, SRN). Hitchcock po italsku, chtělo by se říci. Vizuálně excelentní, goticky zábavné, adekvátně tajemné i neortodoxně vtipné. Ideální audiovizuální večeře i příslib věcí příštích. Filmovka vnadí, hladí, vzdělává i bodá do slabin. A tak to má být. I noc se směje.

    Pokračování brzy!

    ///

    Více na i-DN:

    LFŠ


    Komentáře k článku:  Filmovka, má láska (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,