MATEŘINKA: Sloni opět přiletěli na sever
Jednou za dva roky je na počátku června v Liberci a okolí k vidění zvláštní úkaz – nevyzpytatelnou oblohu kolem Ještědu kromě meteorologů a turistů bedlivě sledují také divadelníci, děti a zaměstnanci Řízení letového provozu. Očekává se totiž přílet slonů, který je neklamným signálem, že začíná festival Mateřinka. Ten letošní je již 28. a vznášející se chobotnatci jeho start do světa vytroubili včera, tedy v pondělí 10. června.
Jak Liberec ke slonům přišel
Historie Mateřinky, jejíž kompletní název je docela epický – Mezinárodní festival profesionálních loutkových divadel s inscenacemi pro děti předškolního věku, sahá až do roku 1972. Původně se o její pořadatelství dělil Liberec s Českými Budějovicemi, aby v roce 1991 zakotvila definitivně v severočeské metropoli. Princip bienále pak vychází z toho, že se pravidelně střídá s dalším loutkářským setkáním mimořádného kalibru – Skupovou Plzní. Jak došlo ke spojení sympatických tlustokožců s festivalem, připomněla včerejší vernisáž výstavy Sloni na plakátech Mateřinky. „Mateřinkový slon se stal logem festivalu v roce 1993, když skvělý scénograf Pavel Kalfus přišel s návrhem plakátu s růžovým slonem plujícím nad libereckou radnicí,“ popisuje genezi emeritní ředitel Naivního divadla Stanislav Doubrava. „Ten byl celkem autorem devíti sloních plakátů a v roce 2011 na něj navázal Mathias Straub, po něm se výtvarné koncepce ujal Robert Smolík a aktuálně, již podruhé, má sloni vizuál na starost Mikoláš Zika.“ Vedle plakátů a programů jsou sloni i atraktivní součástí festivalové atmosféry v libereckých ulicích, nad nimiž se vznášejí v (nad)životní velikosti. „Prvního růžového slona přivezl jako dárek dětem vrtulník záchranné služby,“ vzpomíná Doubrava. „Bylo větrno a sám ředitel záchranky osobně spouštěl balík se slonem nad náměstím Dr. E. Beneše. Kvůli větru musel klesat poměrně nízko, a tak větrný vír odfoukl venkovní zahrádku Prima i s objednanými poháry.“ Další reinkarnace se festivalový maskot dočkal v podobě speciální divadelní scény pro 15 pasažérů (diváků) umístěné na náměstí – v této sloní vzducholodi Elefantelin odehraje soubor Naivního divadla během festivalu pětadvacetkrát zážitkovou inscenaci o jedné záchranné misi. A sloní troubení je navíc i tradiční znělkou, která ohlašuje začátek festivalových představení.
A po pohádce přijďte třeba na pitvu
Festivalový prolog obstaral tradiční pouliční průvod v kostýmech a maskách s živou divadelní kapelou. Na něj navázal na náměstí japonský performer Wataru Gotō se svou tanečně-loutkářskou inscenaci Lví tanec, která bude k vidění i v sobotu na závěr festivalu. Na letošní Mateřince účinkuje pětadvacet souborů a sólistů – kromě tuzemských loutkářů to jsou jejich kolegové z Finska, Izraele, Itálie, Slovenska, Slovinska a zmíněného Japonska. Vedle samotných představení jsou pro (nejen) dětské diváky připraveny i tři výtvarné workshopy – scénograf Kamil Bělohlávek je pozve do divadelní truhlárny na projekt Vyrob si svou loutku!, sušené přírodniny jsou materiálem, který jim nabídne Erika Čičmanová v Kouzelných bytostech přírody, a další scénografka je autorkou konceptu Dřevěná dílna Báry Hubené. A v Severočeském muzeu se prezentuje reflexe scénografické tvorby studentů na KALD DAMU prostřednictvím výstavy R086 – Pomalu je přesně, přesně je rychle.
Mateřinku zahájil tradiční průvod, který skončil na libereckém náměstí před radnicí. Foto NDL
Zahajovací představení patřilo domácímu souboru, který uvedl klasickou pohádku Tři zlaté vlasy děda Vševěda v neklasickém převyprávění Ivy Peřinové. Naivní divadlo ji v režii Michaely Homolové nastudovalo k připomenutí nedožitých 80. narozenin této výjimečné dramatičky, která svou tvorbou zásadním způsobem spoluutvářela podobu českého loutkového divadla. Program Mateřinky ovšem připomíná, že v produkci pro nejmenší publikum si loutkáři již dávno nevystačí jen s pohádkami. Kupříkladu královéhradecké Divadlo Drak uvedlo autorský projekt určený batolatům od šesti měsíců Tichohoří Gumák v režii Jiřího Ondry, ostravské Divadlo loutek nabídne kuchařskou grotesku Marcipáni a italská Unterwasser Theatre Company se představí s „cestovatelskou“ inscenací Amarbari o objevování různých světů prostřednictvím stínového divadla.
Na Mateřinku dorazil i Tichohoří Gumák z královéhradeckého Draku. Foto Tomáš Roček
Dramaturgie Mateřinky nicméně pamatuje i na odrostlejší publikum. Mezi nesoutěžními tituly se tak objevila například surrealisticko-barokní performance Pitva, jejíž tvůrci (seskupení pod názvem Škrobotník, Šlundra, Šibrová) se inspirovali texty lékaře Jana Jesenia, Jindřicha Štýrského a Jaroslava Durycha. Účinkuje v ní scénograf Robert Smolík, který během představení soustředěně rozebírá – bezmála jako by prováděl pitvu skutečného člověka – dřevěné tělo sestavené dílem z realisticky vyřezaných částí a dílem z řady bedýnek, truhliček a důmyslných úkrytů. Z nich se namísto lidských orgánů vynořují kameny, mušle, figurky a mnohé další artefakty, které performer instaluje do expozice jakéhosi minikabinetu kuriozit.
Součástí vernisáže sloních plakátů a zároveň završením prvního festivalového dne byl koncert skupiny Jelení loje, kterou před patnácti lety založily studentky a jeden student KALD DAMU. Kvarteto zpěvaček Johana Vavřínová, Elena Volpi, Jana Nosálková a Anna Theimer doprovází zpěvák a kytarista Václav Jelínek. Jejich repertoár sahá od svérázného provedení swingových evergreenů přes směs sestavenou z nejprofláklejších titulů české dechovky až po znělku seriálu Simpsonovi. Své vokální kreace doplňují příležitostně hrou na flétnu, trombón nebo činely a především komediálním projevem, v němž zúročují smysl pro humor, cit pro sebeironii a pointování situací i schopnost improvizovat. Díky tomu jsou Jelení loje jedním z nejoriginálnějších kabaretních uskupení široko daleko.
Komentáře k článku: MATEŘINKA: Sloni opět přiletěli na sever
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
