Divadelní noviny > Festivaly Kritika
DIVADELNÍ SVĚT BRNO: Na návštěvě u divné hostitelky
„Mamííííí?! Je to výstava? Divadlo? Povídání? A kdy už budem malovat?“ ptá se holčička s vlásky jako Maková panenka. Přicházíme na návštěvu k výtvarnici, která nemluví – vyprávět bude barvami. Všechno tu roste, bublá, voní, rozvíjí se… Je to tu celé divné. A když budete mít štěstí, možná uvidíte, jak se barva bleskurychle vpíjí do papíru. Inscenace Návštěva tvůrců Roberta Smolíka a Veroniky Vlkové se hraje ve Studiu CED v Brně. V rámci festivalu Divadelní svět Brno bylo o nedělním odpoledni plno – „tříleťáků“ i jejich rodičů.
Přichází Veronika Vlková – výtvarnice, ilustrátorka a performující malířka z Brna. Trochu divná teta: má kolem sebe skřítky, postavičky a další loutky. Někteří jsou trochu jetí, umolousaní, jedni nasávají svými kulatými nosy, druzí neudrží rovnováhu. Na malém vařiči bublá podivná tekutina…
Děti nedýchají. Obrázky, které divná teta nechává kolovat, působí jako z jiného světa.
Vlková má za sebou Fakultu výtvarných umění v Brně, dnes tam sama učí. Vytvořila několik ceněných knih – svými ilustracemi doplnila sbírku básní Jana Zahradníčka Ježíškova košilka (2017), a společně s Janem Šrámkem vytvořila knihu Apolenka z modrotisku, která byla oceněna na Czech Grand Designu. Dle toho, co vidíme na stolech, je jasné, že ve volných chvílích hledá v lese mechy, větvičky a další poklady. Jemným dotekem ruky míchá barvy z ibišku, kurkumy nebo borůvek – přímo před očima dětí. Hodina uteče jak tekuté barvy, kterými na závěr malujeme kolektivní obraz.
A Veronika Vlková nic nevysvětluje. Jen tam je. Spojuje výtvarno, pohyb a zvuky do poetického představení, které vás nejdřív překvapí a pak ve vás rezonuje ještě dlouho. Není to klasické divadlo, spíš zážitek. Každé představení je prý trochu jiné. Někdy se během něj děti smějí; během onoho nedělního odpoledne ale byly spíš užaslé.
Komentáře k článku: DIVADELNÍ SVĚT BRNO: Na návštěvě u divné hostitelky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)