Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Express Filmovka 2020 (No. 1)

    Express Filmovka 2020: Pátek a sobota!

    Náruč Uherského Hradiště je tradičně přívětivá i v panujících vedrech. Je nesporně pozitivní zprávou, že i přes časy značně neradostné se oblíbené svátky filmu konají, byť v notně redukované podobě. Fanoušci totiž zatím berou 46. Letní filmovou školu útokem, a tak se pro běžného návštěvníka stává náročným úkolem vůbec si své místo v natřískaných sálech vybojovat. Hlavní zbraní se mu přitom stává dostatečný časový předstih, trpělivost, pokrývka hlavy, a pravidelná hydratace. Personál je naštěstí erudovaný, milý, a precizně připravený nastalé komplikace okamžitě řešit. V tomto ohledu zkrátka panuje idyla. Horší to ovšem je v případě, že se divák na vybranou programovou položku nedostane – při menším počtu projekcí pak často nezbývá nic jiného než korzovat, přátele potkávat, a o filmu a jiných rozkoších plkat. Takže taky fajn.

    Mé letošní uhersko-hradišťské řádění odstartovala páteční tisková konference, v níž opět zafungovala jiskřivá kombinace zenového básnictví ředitelky LFŠ Radany Korené a nonšalantně sarkasticky humorného nadhledu programově ředitelského dua Iva HejlíčkováJan Jílek, shrnuta byla specifika aktuálního ročníku, a oznámen návrat ke kořenům podstaty LFŠ. Skutečnost že kvůli nejrůznějším problémům, spojeným nejčastěji se zdravotními úskalími či úmorným počasím, svou účast s omluvou odřekla řada zahraničních hostí příliš nevadí, jednak proto, že naopak přijíždí řada význačných návštěvníků z řad tuzemských filmových elit, jednak dotyční už přislíbili svou účast pro ročníky příští. Podstatné je, že zájem odborné veřejnosti, i hlad laického publika po kvalitní (nejen!) filmové stravě nadále trvá.  Takže pohyblivým obrazům vpřed!

    Ačkoli jsem jinak pevně rozhodnut v letošním ročníku se vyhýbat snímkům, které jsou, či v brzké době budou uvedeny v oficiální české distribuci, coby svůj první chod volím slavnostní zahájení, a spolu s ním Havla. Zahajovací proslovy jsou klasicky úmorné, úvodní promluva filmové delegace naopak vtipná. Snímek sám pak z hlediska technických kvalit zeširoka překračuje obvyklé standardy, nebojí se hravé stylizace, inspirované mj. Wrightovou Annou Kareninou, kontroverze ani humoru. Režijně – scénáristickému tandemu ve složení Slávek HorákRudolf Suchánek rozhodně nejde o tesání pomníku ani totální historickou věrnost, nýbrž o lehce humpolácky punkové hrátky s jedním výjimečným lidským osudem. Vynikající hereckou práci v titulní roli odvádí Viktor Dvořák, jenž je přesvědčivý v momentech komických, tápajících, i budoucího politika zásadně formujících. Příjemně překvapila i Aňa Geislerová, jež si v roli Olgy udržuje sympatický odstup, i smysl pro excelentně břitké pointování. Petr Malásek po Bez vědomí opět potvrzuje svůj cit pro neortodoxní práci s dobovým soundtrackem, vynikajícím tahem je casting většiny představitelů mocenské zvůle nepříliš provařenými tvářemi – zlo bez kontur i hranic, jako jeden z neklamných znaků doby, jež v mnohém byla absurdní. Havel je jasným reprezentantem sebevědomého vývozního artiklu, jehož domácí přijetí bude logicky mnohem bouřlivější, problematizováno řadou havlovských puristů, i nenávistníků. Protože však nejde o dokument, ale autorskou, historií přiznaně ovlivněnou fikci, tleskám odvaze i sehranosti tvůrčího týmu, a doufám v další počiny podobných kvalit. Hektické přeskakování mezi časovými epochami či místy frenetický střih jsou tématy k diskusi, nikoli k zatracení. Střídmá stopáž je naopak jednoznačným pozitivem. Česká kinematografie konečně emancipovaná? S radostí!

    Pohavlovská diskuse byla sice plodná, leč dlouhá, a tak po letmé návštěvě úvodního večírku zbyl čas jen na první z půlnočních delikates. Leterrierovo bojové melodrama Utržený ze řetězu (Danny The Dog, Francie/USA/VB, 2005) i po letech výtečně funguje především ve třech aspektech: a) choreografické virtuozitě bojových scén, b) tepající doprovodné hudbě z pera slovutných Massive Attack, a kontrastním hereckým trojúhelníkem melancholického mentora Morgana Freemana, dojemně stoického bijce Jeta-li, a eruptivního projevu Boba Hoskinse v roli ústředního zlozřilce. Půlnoc ve znamení potu, krve i slz. Radost až na (třikrát zlomenou) kost!

    Sobota Hradiště nakopla stupňujícím se vedrem, sáhodlouhými frontami na všechno včetně jídla a sprch, i snůškou dalších programových perel, mezi něž patřil mimo jiné Wajdův morálně neklidný opus Člověk z mramoru (Człowiek z marmuru, Polsko, 1977), baladická krása Příběhy z kaštanových lesů (Zgodbe iz kostanjevih gozdov, Slovinsko, 2019) či vláčilovsko-körnerovské kombo Údolí včel a Adelheid. Můj intenzivní obdiv si nicméně vybojovala polská Supernova. Celovečerní debut režiséra a scénáristy Bartosze Kruhlika z roku 2019, je angažovanou autorskou variací na dodnes funkční principy antické tragédie, jejíž dopad se postupně rozšiřuje z roviny osobní do úrovně celospolečenské. Atmosférický, suverénně s řadou westernových výrazových fines odrežírovaný snímek, jež usiluje o dodržení časově-prostorových jednot. by se ve své komplexní funkčnosti měl stát vzorem pro místní, tematicky spřízněnou tvorbu. Smršť drtivých emocí uprostřed nemilosrdně horkého léta. Zážitek par excelence!

    Pokračování příště!


    Komentáře k článku: Express Filmovka 2020 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,