Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Eva Stehlíková: Antické divadlo

     (Karolinum, 2005)

    Ani nevím, jak jsem získala ponětí o podobě a povaze řeckého divadla. Asi z doslovů vydání jednotlivých dramat v Antické knihovně, řadě nakladatelství Svoboda, kterou jsem si postupně, svazek za svazkem, půjčovala v knihovně. Doma jsme ji neměli.

    Tím pádem ani nevím, z čeho jsem se učila na zkoušku z dějin divadla na DAMU, protože si vzpomínám, že vůči Thompsonovu dílu Aischylos a Athény vyslovovala naše přednášející Kateřina Lukešová pochybnosti a výhrady, a stejně ta knížka byla skoro nedostupná (vyšla v roce 1952 a dnes je v nabídce několika antikvariátů).

    Vím jen, že mě řecká tragédie vždycky zajímala a že jsem o ní něco věděla, i když teď nejsem schopná říci odkud. Možná jsem si leccos i vymyslela, jak jsem tak četla ty hry.

    Když se objevily v tištěné podobě, která byla dostupná všem, ne jenom informovaným zasvěceným, studie Evy Stehlíkové, připadalo mi, že čtu něco, co mi v mnohém potvrzuje, ale také koriguje moje fantazie o tom kulturním zázraku, který se odehrál v Řecku v 5. století před naším letopočtem. Vyprávění Evy Stehlíkové bylo vedeno způsobem, který mě přátelsky oslovoval, nekáral mě ani neodsuzoval za moje doposud spíše amatérsky vytvořené představy a předsudky. Ukázal mi jednotlivé básníky jako vyhraněné autorské typy ovlivněné politickým děním v Athénách, ale také vlastní povahou a tvůrčím typem. V souvislosti s tím se mi osvětlil i způsob života a fungování i problémy athénské demokracie.

    Řecké divadlo klasické doby jsem si nadšeně četla ve vlaku z Prahy do Chebu, kde jsem tenkrát v divadle působila, až jsem ho v tom vlaku zapomněla a dodneška ho nemám. Mám ale ostatní knihy Evy Stehlíkové a měla jsem to potěšení s ní natočit pro Český rozhlas Vltava i životopisné Osudy. Mou „divadelní biblí“ je nakonec asi její encyklopedie Antické divadlo. A přehled domácích interpretací řecké tragédie od překladu přes herectví a režii až k prostoru a kritice nazvaný Co je nám po Hekubě je pro mě průvodcem po cestách s antickým dědictvím, neseným na dně batohu kulturního evropanství.

    (spisovatelka, dramatička, publicistka, dramaturgyně, teatroložka, literární redaktorka ČRo)


    Komentáře k článku: Eva Stehlíková: Antické divadlo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,