Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    DN 7

    Poslední premiéra Divadla Na zábradlí Ubu se baví je autorským projektem režiséra Jiřího Havelky. Muže, který má domov v Ypsilonce, ale svá „autorsko-režijní tykadla“ rozprostřel i do jiných divadelních stran, od Archy přes Vostopětku a Dejvické divadlo až na to Zábradlí. Havelkova Ubu prozkoumává Vladimír Mikulka ve stati Baviči se baví pravě v kontextu dosavadního režisérova „rozmachu“ (a jeho tvůrčího typu).  Že v těchto souvislostech není opomenuta ani proslulá Grossmanova inscenace nejgrotesknějšího Jarryho textu v Divadle na Zábradlí 60. let, je samozřejmě v řádu věci.  

    Přestože jsem si zapověděl upozorňovat v těchto pozvánkách na víc než jednu kritickou reflexi, pozvu vás tentokrát k četbě ještě další recenze, kterou Jana Paterová nazvala Snová gogolovská vize. Vladimíra Morávka a jeho Ženitbu v Divadle na Vinohradech prostě nelze přehlédnout. Tuze se líbila i mně, i když jsem měl neodbytný pocit, že každá Gogolova komedie je natolik úplná, že žádné vize nepotřebuje. Jana Paterová mi nabídla jiný úhel pohledu, za což jí touto cestou děkuji.

    Ondřej Havelka má pověst i punc nóblmana, jenž v masce R.A. Dvorského něžně diriguje své Melody Makers. Jako divadelní režisér však dokáže být i „hard-boiled man“, nebo-li  tuhý chlapík, kterého bychom čekali spíš v Chandlerových detektivkách než na operních a činoherních jevištích. Největší deziluzi prý propadl, když režíroval v Národním divadle. Alespoň tak je to napsáno v rozhovoru Budu vás mlátit přes ruce, který s Ondřejem Havelkou vedl Josef Herman.

    Láska určitě není nemožná, ale vždycky je obtížná. To tvrdí francouzský filmový a divadelní režisér, zázračné dítě francouzského divadla Patrice Chéreau v původním interview Šťastní lidé nemají žádné příběhy z pera Michala Procházky. Přečtěte si jej, není jen o lásce.

    Šťastná pražská setkání (a kulinární a alkoholické dobroty) líčí v Dopise bez hranic Brňan Břetislav Rychlík Pražanu Ludvíku Vaculíkovi. Že svůj list využívá i k volební agitaci pro stranu Zelených mu  přes naši přísnou politickou nestrannost odpouštíme. Už pro tu pěknou velikonoční písničku: …a že každá nás zná, proto ráda nám dá pěkné vajíčko, nebo co každá tu má.

    Příjemný velikonoční i povelikonoční čas – nejlépe s Divadelními novinami před očima – přeje


    Komentáře k článku: DN 7

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,