Edinburské ochutnávky (No. 4)

The Surrender

Jistý sociolog, jehož jméno si za boha nevybavím, tvrdí, že romantická láska vznikla v 19. století jako náhrážka tradičního vztahu k Bohu. Inscenace The Surrender (Centro Dramático Nacional, Traspasada & Jim Haynes) adaptuje tuto hypotézu na 21. století – o romantiku v ní ale jde až na posledním místě.

Direct from a sold-out run at the National Theatre of Spain comes Toni Bentley’s notorious, hilarious, erotic memoir and international bestseller. FOTO archiv

Provokativní sólové vystoupení Isabelle Stoffel, herečky španělského Národního divadla je vystavěné na vypravěčské technice. Reprodukuje životní příběh, který hledá naplnění ve víře a v baletu, aby ho záhy našel v análním sexu. Šokující glorifikace tabuizovaného tématu má advokáta ve formě. Jemně odstíněný slovní fond a kultivovaně procítěný přednes téměř postrádají stopy vulgarity. Jak v textové rovině tak ve scénickém řešení (věž ze “zádušních” falických svící s kalhotkami na vrcholu evokuje kapli) se mísí profánní a sakrální motivy. Propojení sexuálního a spirituálního prožitku rozhodně není v umění bezprecedentní. Sugestivní uctívání řitního otvoru, místy humorné, ale vesměs seriózně líčené, se domnívám, že bezprecedentní je.

Echolalia

Podivínství je vděčným námětem nejen pro Fringe.

Jen McArthur s nápadně zvýrazněným obočím čerpá materiál pro svou klauniádu z denních ritualů. FOTO archiv

Další “one-woman show” nesoucí název Echolalia (Jen McArthur & Kallo Collective; Nový Zéland) se zaobírá podstatně vážnější tematikou v podstatně odlehčenějším jevištním tvaru. Aspergův syndrom pojednává prostřednictvím grotesky. Performerka Jen McArthur s nápadně zvýrazněným obočím čerpá materiál pro svou klauniádu z denních ritualů autismem postižených osob, v nichž se ale tu a tam najde každý z nás (nácvik sociálních dovedností, přemrštěná touha po čistotě atp.). Gagy přitom prokládá neumělými tanečně-pohybovými intermezzy, které dávají tušit potřebu aspoň dočasného vytržení z rutinní reality. Nebyl by to Fringe, aby se představení obešlo bez participace publika. Improvizované nevhodné dotazy a komentáře patří k tomu lepšímu, co produkce nabízí.

Edinburgh-Echo-poster