Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Došlo do redakce

    Josef Mlejnek: Jazyk za zuby

    Michaela a Luboš Drtinovi, 72 stran

    Alain Besançon: Náboženské otázky současnosti

    Barrister&Principal, 322 stran

    Josef Mlejnek je personální unie básníka, překladatele a divadelního kritika, jehož recenze pravidelně tiskne právě tento list. Na sklonku minulého roku mu nadšenecký manželský pár vydal skromnou a sličnou bibliofilii složenou z haiku a jiných krátkých básní, doprovázenou půvabným linorytem, který je patrně dílem obou vydavatelů. Josef Mlejnek je též praktikujícím katolíkem, a tak jsou jeho verše přirozeně zabydleny křesťanskou symbolikou, biblickými postavami, anděli a čímsi tak neuchopitelným a všeobjímajícím, jako je duše. Jeho pohled na „boží svět“ a člověka v něm je však velice neortodoxní, spíš je to jemně humorný nadhled než pohled a někdy se dotýká až hrany blasfemie. Tuším, že to byl Tomáš Halík, kdo řekl, že víra, která se nechvěje, není pevná. A já bych řekl, že v úhoru současné české poezie jsou Mlejnkovy malé básně malými klenoty. Anebo ne? Posuďte sami:

    Mluví ti z duše
    úplněk hlušec. Máš, co
    jsi chtěl, ze tmy tmel!

    A na sklonku téhož roku vyšel Mlejnkův překlad souboru úvah francouzského filozofa a historika, pozdního osmdesátníka (*1932) a člena francouzské akademie věd. Jeho Náboženské otázky současnosti jsou ovšem více politologií než filozofií. Zkoumají sice duchovní zdroje pohanské, islámské či židovské ortodoxie a křesťanství, ale zabývají se především vztahem vějíře vír k dnešku. A přemýšlejí i o nedávných aktualitách, jako byla církevní Ostpolitik, 2. vatikánský kongres či mise Jana Pavla II., jehož my v osvobozených komunistických zemích vnímáme jako ikonu. Besançon jej nahlíží kriticky a pokračuje v kritice k soudobému papeži Františkovi: Přinejmenším odvážné je nakonec tvrzení (Františkovo), že pravý islám je proti jakémukoliv násilí.

    Uměnovědcům doporučuji stať Existuje křesťanské umění? A všem bezvěrcům, aby alespoň na chvilku odložili skepticismus vůči víře do šatníku a přečetli celou knihu, která je v naší „tekuté“ postmoderní době navýsost inspirativní.


    Komentáře k článku: Došlo do redakce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,