DOKOŘÁN PRO HUDEBNÍ DIVADLO: Zahájení s Evanem Hansenem se povedlo
Komorní muzikál Drahý Evane Hansene je relativní repertoárovou novinkou Městského divadla Brno. Českou premiéru tu měl na samém začátku právě končící sezony. S ohledem na šíři činnosti a většinovou dramaturgickou orientaci MDB lze titul asi těžko označit jako profilový, nesporně je však určující pro image přední české muzikálové scény.
Muzikál má dobré téma, které se silně dotýká hned několika problémů současné západní společnosti včetně té české. Točí se kolem obecné úrovně duševního zdraví dětí a zkoumá emocionální křehkost teenagerů při vstupu do dospělého života, který se – determinován na jedné straně rodinou a na druhé školou – stává nemilosrdným testem psychické kondice. Klíčem k příběhu je postupné odhalování dobře střeženého vnitřního světa introvertního hrdiny. Emocionalita není jen prostředkem, ale současně hlavním tématem hry. Východisko jako stvořené pro hudebně dramatický žánr.
Marco Salvadori, Lucie Bergerová, Lukáš Janota, Dagmar Křížová v muzikálu Drahý Evane Hansene FOTO MDB
Sedmnáctiletý Evan Hansen má problémy s láskou, s komunikací, a především se sebepřijetím. Zažil zdánlivě běžnou šikanu a čelí silné sociální úzkosti. Topí se v depresích a bezpečnější se mu jeví neosobní komunikace prostřednictvím internetu nežli skutečný život. Od svého terapeuta dostane za úkol sám sobě psát dopisy. Začínají vždy „Drahý Evane Hansene“ a verbalizují mladíkovy myšlenky a touhy. (Ne)šťastnou náhodou je jeden z těchto dopisů považován za dopis někoho jiného. Za dopis od Hansenova spolužáka, který si sám vzal život a Evenovi zanechal vzkaz na rozloučenou… Nezáměrná záměna uvrhne titulního hrdinu do spirály cyranovské mystifikace. Nová identita s upravenou minulostí hrdinu postupně donutí ke změně dosavadních komunikačních návyků. Zároveň mu ale poskytuje určitou masku, pod kterou se mu krok za krokem podaří překonat ostych a zbavit se dřívější sociální plachosti. Každá hra jednou končí a stejně tak i každé předstírání. Silný příběh životní iniciace tak spěje k jedinému, k nalezení odvahy říct všem pravdu a přiznat si ji. O proměnách Evenova vnitřního světa nás nenechávají na pochybách chytře prokomponované písně v přesvědčivé intepretaci herců MDB v čele s Marcem Salvadorim. Inscenace v režii Stanislava Moši odhodlaně balancuje mezi dobře dávkovaným humorem, zejména stupňující se sebeironie hlavní postavy a všudypřítomnou melancholií nesenou základními východisky příběhu. To druhé přitom velmi účinně umocňuje scénografie Christopha Weyerse. Je náznaková, a přitom není vzdušná. Ocitáme se v kleci obehnané školními šatnovými skříňkami a kójemi, do kterých svobodný vzduch proudí buď skrz mříže nebo na vlnách ošidného internetu.
O druhý festivalový titul v řadě se postaralo Divadlo Andreja Bagara v Nitre se svou hitovkou Zlatá lýra. Podtitul „jukebox muzikál o legendárním písňovém festivalu“ dává jasně na srozuměnou, o co tady v režii Mariána Amslera půjde. Přiznám se, že první polovina inscenace ve mně vyvolala očekávání, že cíle inscenátorů budou mít ještě o něco vyšší ambice. Zadní prospekt sloužil promítání, které kombinovalo dobové záběry s fiktivními dotáčkami – vše ve stylu černobílého filmového týdeníku. Výřez v zadní stěně scény evokoval stejně dobře výstup z letadla na přistavené schůdky jako klasický nástup na jeviště televizní estrády. Při promítání detailních záběrů na tuto stěnu se v něm často ztrácely hlavy hlavních protagonistů snímku, což trefně odkazovalo k vyprázdněnosti oficiální kultury v době komunistické diktatury. Scéna, film i kostýmy měly striktně černobílé řešení. Choreografie byla založena na nepřirozených cukavých pohybech, stojících v prudkém kontrastu k malebnému stylu taneční hudby šedesátých a sedmdesátých let. Odkazovala k neurotizujícím tikům umělců, kteří pokud chtěli v časech cenzury veřejně vystupovat, museli neustále tančit mezi vejci.
Muzikál Lýra Mariána Amslera v nastudování Divadla Andreje Bagára v Nitře Foto MDB
Zaděláno bylo, ale po dramaturgické stránce zůstala inscenace jen malebným katalogem historie jedné slavné pakulturní soutěže. Posun k politické satiře nebo alespoň skutečně účinnému společensko-kritickému varování se nekonal. Po přestávce vše zalily barvy v kostýmech i v neonových prvcích scénografie a já pochopil, že ta černobílá minulost symbolizovala asi spíše realitu bez barevné televize nežli černobílé nakládání s informacemi a názory ve veřejném prostoru. Ambicí inscenace zůstalo pobavit nás nostalgickým jukebox muzikálem z hitů socialistické kultury.
První festivalový den zpestřilo také předávání Cen magazínu Musical-opereta za rok 2024 a završil ho příjemně energický koncert kapely Sixmem.
Benj Pasek, Justin Paul, Steven Levenson: Drahý Evane Hansene. Překlad: Zuazna Čtveráčková, Petr Gazdík, režie: Stanislav Moša, kostýmy: Andrea Kučerová, scéna Christopher Weyers, Městské divadlo Brno, premiéra 24.1. 2024 – Festival Dokořán pro hudební divadlo 13.6. 2025
Marián Amsler: Zlatá lýra. Režie: Marian Amsler, dramaturgie: Slavka Civáňová, scéna: Laura Štorcelová, kostýmy: Marija Havran, hudební nastudování: Ján Cibula, Divadlo Andreje Bagára – Festival Dokořán pro hudební divadlo 13.6. 2025
Komentáře k článku: DOKOŘÁN PRO HUDEBNÍ DIVADLO: Zahájení s Evanem Hansenem se povedlo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
