Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Dnes naposled…? (No. 5)

    Ministryně kultury Alena Hanáková obdržela již druhý otevřený dopis na podporu časopisu Atelier. Ke Sdružení výtvarných kritiků a teoretiků se přidal přední pedagog Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně doc. akad. mal. Pavel Jarkovský.

     

    • Autor:
    • Publikováno: 14. října 2012

    Komentáře k článku: Dnes naposled…? (No. 5)

    1. Josef Herman

      Josef Herman

      Nedá mi to!
      Podstata problému s Ateliérem, stejně jako s Divadelními novinami, a potkat to může kohokoliv, a nejen z časopisů, jak dokládá konec Pařízkova Divadla Komedie, přece je v grantovém systému! Samozřejmě že se nyní Ateliér, předtím Divadelní noviny i Komedie, pokoušely domoci opravy podle nich chybného rozhodnutí grantové komise u politiků, co zbývá. Podstatné je změnit grantový systém tak, aby kontroverzních rozhodnutí bylo co nejméně, a aby byl prostor pro věcnou diskusi. Tedy je podle mého nezbytné rozhodovat nikoli tajným hlasováním komisařů, ale na základě veřejných argumentů věcně a adresně – tedy se zodpovědností každého za každé rozhodnutí. Snažím se o změnu léta bez úspěchu, jak mi doufám kolegové z divadelní komise MKČR potvrdí. jenže neúspěšně proto, protože o zavedení průhledného racionálního systému divadelníci (výtvarníci atd.) zřejmě nestojí – podobně jako v případě jmenování divadelních ředitelů. Paní ministryně Hanáková sotva tuší, že je tu nějaký problém, její předchůdce problém připustil a slíbil se jím zabývat, ale neudělal nic.

      14.10.2012 (21.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Možná
      by nebylo od věci být adresný i v charakteristice „divadelníci“ („výtvarníci“ ad.). Tady nejde o „všechny“ divadelníky, výtvarníky ad., ale o (některé) jejich představitele nebo možná ty, kteří je do rozhodovacích funkcí jmenují. Aspoň v divadelním světě je – zdá se mi – velmi nahodilý výběr závislý na dost nejasných pravidlech. A to jak v MK (nemýlím-li se, vybírá členy grantové komise jediná osoba – Nataša Zichová) tak pražském Magistrátu. Nespokojenost Ateliéru je – zdá se mi – založena na obdobném problému.
      Na obranu pražského magistrátu a jeho grantové komise, jíž jsem letos již poněkolikáté členem, je třeba dodat, že rozhodování je jmenovité, dokumentuje se a důvody musí každý hlasující konkrétně napsat a dát magistrátu k dispozici. Ten je – doufám (nekontroloval jsem) – zveřejňuje. Kdo a proč je však vybírán do dané komise (byť jsem tam sám), kdo a proč je jejím předsedou a zástupcem, nevím a důvody neznám. Zkrátka mě předseda Jan Hančil a jeho zástupce Z. A. Tichý kdysi oslovili a nová dvojice Jana Soprová a Štěpán Kubišta letos též.

      15.10.2012 (1.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Souhlas v tom,
        že součástí průhledných mechanismů musí být i mechanismus sestavení komise. Já měl ale na mysli obecnou nechuť v nejširších divadelních kruzích k přesnému vymezení pravidel, podobně to chápu u instalování ředitelů a šéfů souborů.

        16.10.2012 (2.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Marie Reslová

      Profilový obrázek

      Něco jsem k tomu napsala http://www.ceskapozice.cz/magazin/kultura/prezije-casopis-atelier-kdyz-se-zmeni
      Výjimečně budu Pepovi oponovat: Nevšimla jsem si, že by kdokoliv z grantové komise byl proti zveřejnění svého stanoviska. A prosím, Pepo, popiš mechanismus sestavení „objektivní“ komise. Žádné „obecné nechuti v nejširších divadelních kruzích k přesnému vymezení pravidel“ jsem si opravdu nevšimla“. Z čeho tak soudíš?

      17.10.2012 (0.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Marie,
        Možná už si zase něco nepamatuji, ale nemyslím, že bychom se kdy opravdu v komisi rozhodli, zda osobně zveřejníme svá stanoviska, ale nepovažuji to za vůbec podstatné. V každém případě na stránkách MKČR jsou uvedeny jednotlivé položky bodů anonymně.
        Já mám přece na mysli něco jiného, co mi opakovaně neprošlo, připomenu ve stručnosti:
        1. Je možné rozhodovat buď podle předem stanovených kritérií, pak rozhodnutí musí obsahovat věcnou míru jejich naplnění – např. zda projekt má lokální, regionální, státní nebo mezinárodní rozměr a dopad, což je třeba věcně doložit a věcně posoudit a rozhodnout. Výsledkem je tvrzení, že komise přiznává projektu regionální dosah, což je na základě nějakých dokladů a argumentů učiněný závěr, o němž lze věcně diskutovat a je třeba ho věcně obhájit. Takových kritérií pro věcné popsání úrovně projektu nemusí být mnoho, naopak by jich podle mého soudu mělo být jen pár, včetně výčtu jejich možného dokladování. Podíváme-li se na granty v rámci EU, bývají konstruovány právě tak, což považuji za rozumné, a bývají to slohy o mnoha kritériích na mnoha stránkách, což už považuji za zbytečné.
        2. Nebo je možné rozhodovat hlasováním, a to buď veřejným, nebo tajným, a to tajné je z mnoha důvodů nakonec demokratičtější než veřejné, snad nemusím vysvětlovat. A tímto způsobem rozhoduje grantová komise MKČR, byť přidělováním nikoli jen jednoho hlasu, ale určitého množství bodů, princip je stejný. A můžeme mít definováno kolik chceme „kritérií“, na základě kterých se má rozhodovat, jako že to v rámci komise MKČR máme a rádi se tím oháníme, hlasování zůstane hlasováním.
        Podle mého ve zdejších poměrech už není únosné jen „hlasovat“.
        Podobné je to se složením komise: na základě jakých kritérií je složena, kdo ji navrhuje? Přitom právě to považuji za klíčové v případě, kdy se rozhoduje hlasováním. Jak ji objektivně sestavit nevím, snad jen alespoň průhledně a transparentně. Opět to řadím k negativům rozhodování „hlasováním,“.
        A nechuť v odborné veřejnosti něco měnit odvozuji z toho, že se tím nikdo není ochoten zabývat. Až ti, kteří si myslí, že je komise poškodila. Divadelní noviny stejně jako nyní Ateliér neudělaly nic jiného, než že sehnaly kladné hlasy jiných odborníků než těch zasedajících v grantové komisi, většinou jmen jaksi pádnějších – hlasování grantové komise v postavení, které jsem popsal, lze opravdu snadno napadnout tím, že jiná skupina si o tomtéž myslí něco jiného. Pak lze grantovou komisi obhajovat jen jaksi byrokraticky, což činíš: má pravdu jen proto, že byla jmenována!?

        17.10.2012 (22.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,