Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza Zprávy

    Dnes naposled…? (No. 1)

    Výtvarný časopis Ateliér, který vychází v ČR již 25 let, vydává dnes 11. října 2012 možná poslední číslo. Dotace na činnost magazínu ze strany Ministerstva kultiury pro rok 2012 byla zkrácena o více než dvě třetiny, přestože magazín byl dlouhodobě schopen nacházet náhradní zdroje příjmů aby nahradil neustále krátící se dotace.

    Čtrnáctideník současného výtvarného umění. Galerie, architektura, fotografie, design, recenze, profily, rozhovory, výstavy v Čechách i v zahraničí. Vydavatel: Společnost časopisu Ateliér. Roční předplatné 736.00 Kč, půlroční 384.00 Kč.

    Ateliér je jeden ze tří nejstarších kulturních periodik v Česku. Jeho obrovským přínosem je především kontinuita, kterou nabízí při reflektování výtvarné scény, vysvětluje důležitost magazínu jeho šéfredaktorka Blanka Jiráčková a dodává: Vždy jsme byli vděčni ministerstvu kultury za dlouholetou podporu. A vždy jsme si byli vědomi, že na něm nemůžeme být závislí – i proto aktivně od roku 2008 nacházíme nové zdroje financování a daří se nám.

    Pokrácení grantu o více než dvě třetiny oproti roku 2011 bylo předem neohlášené, neodpovídalo proporcím původního rozpočtu a v horizontu jednoho roku se na ně nedá reagovat novým hospodářským plánem. Proto byl Ateliér donucen požádat ministryni kultury Alenu Hanákovou o jednorázovou dotaci z rezervního fondu MKČR na pokrytí provozu po zbývající měsíce roku 2012. Stejně tak učinilo další přední odborné české periodikum – Divadelní noviny, kterým byla rovněž dotace na letošní rok zkrácena o dvě třetiny a podařilo se jim příspěvěk z rezervního fondu získat. O udělení příspěvku z krizového fondu MKČR má rozhodnout právě dnes – 11. 10. 2012 – ekonomický náměstek ministryně Martin Sankot.

    Zvýše popsaných důvodů vznikla včera 10. října Iniciativa za záchranu Ateliéru.

    Pokud nám ministerstvo nevyhoví, jsme ochotni jednat – Ateliér má čistý šťít – každodoročně nachází nové a nové zdroje financování, provedl i interní audit hospodaření a ten prokázal, že vynakládá prostředky efektivně. Ateliér umí dělat ústupky – otázkou zůstává, jakou prioritou jsou pro ministerstvo kultury odborná periodika, vysvětluje organizátorka podpůrné kampaně Markéta Dolejšová, jinak ředitelka galerie Artwall a dodává: Pokud stejně jako v minulých měsících nebude ministerstvo komunikovat, přijdou na řadu happeningy, a to hned příští týden.

    Happeningu i časopisu již přislíbili podporu přední čeští výtvarní umělci a osobnosti, například kurátorka Galerie hl.m. Prahy Olga Malá, výtvarník a pedagog Kurt Gebauer, člen skupiny Pode Bal Petr Motyčka, výtvarný umělec Federíco Díaz a další, jejich jména najdete pod tímto textem.

    Prostředky vynakládané na oblast výtvarného umění se každoročně v rozpočtu Ministerstva kultury snižují. Situace je teď taková, že pokud se bude stejným tempem vyvíjet nadále, nezbyde nám příští rok nic jiného, než si vybrat jedno jediné periodikum a ostatní nechat vykrvácet, komentuje stávající situaci členka divadelní grantové komise, publicistka Marie Reslová.

    Pro další podklady se neváhejte obrátit na tiskového mluvčího Adama Ondráčka: mail: [email protected]

    Případně na Blanku Jiráčkovou, šéfredaktorku Ateliéru: mail: [email protected]

    Podporu časopisu Ateliér vyjádřili:

    Význam  časopisu Ateliér pro české výtvarné umění je naprosto nepopiratelný. Průběžně a kontinuálně přináší aktuální informace o dění  na české  výtvarně scéně. Po mnoha letech systematické práce se tak zároveň stal určitou „pamětí doby“ a součástí kulturní tradice – a tu si civilizované kultivované národy pěstují. Za všech okolností a časů. A v těch chudších obzvláště.
    PhDr. Olga Malá
    kurátorka Galerie hlavního města Prahy

    Bylo by hodně smutné, kdyby v rámci demokracie zanikly noviny, které si umělci vyvzdorovali a doslova vybojovali  těsně před obnovením demokracie. Tyto noviny jsou snad jediným periodikem, které demokraticky mapuje širší spektrum dění ve výtvarném umění. Ať žije Ateliér!
    Kurt Gebauer
    výtvarník, profesor, vysokoškolský pedaagogna VŠUP

    Časopis Atelier je jedinym periodikem, které informuje o právě probíhajících výstavách v Čechách i v zahraničí. Přehledně propojuje uměleckou obec se širší laickou veřejností (např. odborné školy, gymnazia). Zánikem časopisu zmizí toto propojení a naši občané ztratí s kulturním kontextem i část osobní identity.
    Darina Alster
    vizuální umělkyně


    Časopis Ateliér je unikátním médiem, které podává průbežně zprávy o dění na scéně současného výtvarného umění, tedy něco jako noviny ze světa umění, a jako takový je zcela nezastupitelný. Svou konzistencí a koncentrací věcných informací a obrazových reprodukcí z výstav a jiných výtvarných akcí vytváří cenný souhrnný pohled na dění v současném živém umění, a proto by jeho zánik znamenal podstatnou ztrátu pro českou kulturu obecně.
    Petr Motyčka
    vizuální umělec, člen skupiny Pode Bal

    Časopis Ateliér byl vyzván v roce 1998 pařížským centrem Pompidou a Galerie de Retz, aby vybral umělce ke spolupráci a prezentaci svých děl na výstavě Art du Monde 98. Měl jsem tu čest stát se jedním z nich a byl jsem hrdý na to, že mohu reprezentovat Českou republiku právě za časopis Ateliér. Otázka tedy zní, zda chceme uvrhnout naše prostředí a náš lokální umělecký provoz do ještě větší mezinárodní izolace a temna?
    Federico Díaz
    výtvarný umělec

    Považuji Ateliér v kontextu české kultury za nezastupitelné periodikum. Neznám žádné jiné, které by tak precizně, kvalitně a živě mapovalo soudobé vizuální umění. Jeho případný zánik by byl kulturní katastrofou.
    Adam Borzič
    básník, esejista a člen skupiny Fantasía


    Časopis Ateliér je důležitou součástí české kultury. Má svou historii a vývoj, podrobně informuje o dění v celé šíři výtvarné kultury. Tento časopis je otevřený všemu a všem a byla by to velká ztráta, pokud by měl zaniknout. Jeho šéfredaktorka Blanka Jiráčková by měla dostat nějaký významný kulturní řád od budoucího prezidenta za své celoživotní dílo pro českou výtvarnou kulturu.
    Veronika Bromová
    kurátorka a pedagožka


    Časopis Ateliér považuji ve skladbě periodik věnujících se výtvarnému umění za naprosto nezastupitelný nejen kvůli jeho žánrové specifičnosti (periodikum balancující na pomezí mezi novinami a časopisem), ale zejména pro šíři jeho záběru. Jeho zánik by znamenal absenci široce založeného referování, recenzování a jiných způsobů reflexe české výtvarné scény v kontextu světového výtvarného umění.
    PhDr. Michal Janata
    historik umění

    Kdyby Ateliér zanikl, bylo by to významné ochuzení uměleckého života. Můžeme mít tisíc a jednu výhrad k jeho podobě, ale obtížnou roli jediné široké tiskové platformy pro celou výtvarnou scénu vždy zvládal dobře a na vysoké úrovni – už to je důvod, proč bychom ho neměli nechat padnout.
    Mgr. Marcel Fišer, PhD.
    ředitel GAVU Cheb

    O časopisu Ateliér

    Ateliér chce být dokladem různých proudů naší výtvarné scény. Jeho nadnárodním chápáním by rád navedl obecenstvo k toleranci k jiným kulturním odlišnostem, pluralitním a experimentálním tendencím vizuálního umění. Jeho poslání má v úmyslu pozitivně formulovat aktivními přístupy k umění naši veřejnost. Ve spojení s historickými poznatky chránit kulturní dědictví našeho národa a upevňovat pocit hrdosti na specifické tradice kulturnosti státu. Ateliér chce též hledat vztahy mezi nonprofitním posláním umění a komerčními vztahy společnosti. Bez vůle dirigovat samotný vývoj výtvarného umění chce vytvořit podmínky pro jeho reflexi, úvahy, diskusi, kritiku, nastínit nové pohledy. Vytváří prostor pro vyhlašování soutěžních projektů i pro umělecký trh. Podporuje estetické cítění, a zpětně působí obecně na etiku, vede k vytváření hodnotového řebříčku.

    Bio – Blanka Jiráčková, šéfredaktorka časopisu Ateliér

    Blanka Jiráčková má za sebou studium dějin umění na FF UK v Praze, působila coby vedoucí knihovny Národní galerie v Praze či v českém fondu výtvarných umění. Na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně vede seminář umělecké kritiky a je držitelkou Prix non pereant v kategorii publcistika za monotématické vydání časopisu Ateliér 23/2006 zaměřeného na ochranu památek v ČR. Od roku 1990 je šéfredaktorkou časopisu Ateliér.

    Bio – Markéta Dolejšová, ředitelka galerie Artwall

    Iniciátorka happeningu Ilego, organizovaného na podporu nuceně uzavřené galerie Artwall
    současná koordinátorka a kurátorka letenské galerie Artwall, kterou vloni po čtyřletém zákazu úspěšně uvedla do opětovného provozu.studentka nových médií na pražské filosofické fakultě
    zakládající členka experimentální umělecké skupiny Cancel, zaměřené na práci s novými médii ve veřejném prostoru.

    Řeč čísel

    Dotace MK ČR

    2008 – 2.200.000 Kč (39.1% nákladů)

    2009 – 2.346.684 Kč (42% nákladů)

    2010 – 2.020.000 Kč (33.1% nákladů)

    2011 – 1.800.000 Kč (29.8% nákladů)

    2012 – 560.000 Kč (cca 13% předpokládaných nákladů)

    ///

    Otázka i-DN do Hyde Parku:

    Lze se trendu radikálního snižování dotací MK na kulturní časopisy – jež nutně povede (a již zdá se vede) k jejich zániku – ubránit? Jak?

    ///

    • Autor:
    • Publikováno: 11. října 2012

    Komentáře k článku: Dnes naposled…? (No. 1)

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jako redaktor DN
      (a myslím, že mohu mluvit za celou redakci) vyjadřuju silnou solidaritu s časopisem Ateliér a vyzývám paní ministryni Alenu Hanákovou, aby v zastoupení panem Martinem Sankotem navýšila dotaci tak, aby Ateliér nejen že nezanikl, ale mohl v plné síle vycházet i další roky.
      Situace, do níž se může dostat každý ministerstvem dotovaný časopis či revue a v níž DN byly na jaře tohoto roku (a mohou být příští rok zas), si myslím jednoznačně vyžaduje zřízení zvláštní komise či jiného útvaru, který by rozhodoval pouze o dotacích kulturním periodikům (a případně i odborným publikacím) bez ohledu na obor. Komise v grantových komisích jednotlivých oborů upřednostňují především živé umění a zdá se, že si často neuvědomují význam tištěných a internetových platforem reflexe a diskuse jak pro současnou podobu umění a kulturního milieu ve společnosti tak pro historickou paměť oboru a jeho kontinuitu. Mají-li existovat na profesionální úrovni, musejí mít také profesionální podmínky pro existenci a práci.

      11.10.2012 (2.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Výtvarnické časopisy
      mají i jednu obecnou možnost: začít psát nejenom o volném umění, ale i o tom užitém, které se obchoduje na trhu: architektura v nejširším slova smylu (od mrakodrapu a parku až po stoličku), šperky, umělecké řemeslo, užitá grafka; dále rozmnoženiny děl volných, reprodukce, fotografie, loutky, repliky, kopie. Též starožitnosti.
      Neúplný výčet ukazuje, kam směřuji: k tomu, aby se různým podnikatelům a obchodníkům vyplatilo v časopise inzerovat (časopisy o architektuře jsou, pokud vím, ziskové – alespoň některé).

      11.10.2012 (13.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      nevím, kam směřuješ. I divadelní časopisy mohou psát o bulváru, muzikálech, komerčních produkcích v nejširším slova smyslu a dokonce možná o rockových koncertech. Já bych tyto texty dokonce v DN uvítal. Píší-li však kriticky, je dopad reklamy ze strany oněch produkcí mizivý.
      Ateliér – nevím, jak jej sleduješ – s výtvarnými galeriemi a produkcemi výtvarně „nebulvárního“ charakteru spolupracuje a tyto galerie u něj pravidelně inzerují. Soběstačnost Ateliéru je tak o dost vyšší než DN (viz čísla na konci textu). Nicméně má-li splňovat svou společenskou funkci nezávislého média mapujícího především uměleckou (tedy svým způsobem nekomerční, byť je jasné, že toto označení je nepřesné) scénu, výraznou dotaci v současné době, kdy se v rámci oboru nebulvární (opět vágní termín, ale snad si rozumíme) média v podstatě nemohou sama uživit, nezbytně potřebuje. Stejně jako DN, SaD, Taneční zóna, Loutkář…

      11.10.2012 (14.52), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Kam směřuji jsi,
        Vladimíre, skutečně nepochopil!
        Jako dávný, dlouhodobý a soustavný bojovník proti kýči a – s dovoleníkm – i jeho teoretik (celkem desítky publikovaných článků o studií) bych byl ten poslední, kdo by Ateliér nabádal k poklesu k bulvarizaci, k propagování komerčního šuntu atp.
        Veliké peníze se ale zdaleka neutrácejí jenom za šunt, ony se utrácejí i na trhu s /výtvarným/ zbožím kvalit zcela nezpochybnitelných! Proto jsem dal příklad onoho ziskového fajnového časopisu o architektuře, kde je spousta inzerce firem vyrábějících okna, dveře, nábytek, krytinu, stavivo, fotovaltická zařízení na střechy, topné i větrací systémy, zahradní architekturu atd., atd. Opakuji, časopis je ZISKOVÝ.
        Pojem UŽITÉ UMĚNÍ je mnohdy, neprávem, užíván jako pejorativní. Právě někteří architekti se mu brání a nechtějí připustit, že veškerá architektura je Z PODSTATY UŽITÁ. (Objekt, který není „užitý“, buď architektura není nebo je to špatná architektura).
        Architektura je ovšem jenom zvláštní případ užitých umění, přičemž umělecká kvalita je samozřejumě i jinde. Vezmi jen umělecká řemesla, dělící se nejčastěji podle materiálu: textil (včetně koberců a tapiserií), sklo, kovy, kůže, keramika, porcelán, dřevo a další přírodniny… Tady všude vzniká spousta výtvarné kvality, která se – s dovolením – PRODÁVÁ, a to ne za malé peníze, a proto potřebuje REKLAMU.
        Stejně se PRODÁVAJÍ i reprodukce, kopie, rozmnoženiny plastik, namnožené grafiky (možnost množení je samotnou podstatou grafiky). Prodávají se samozřejmě i věci starší, starožitnosti, ale i jejich přiznané repliky (tedy nikoli falza!).
        Krátce: je zde obrovský trh s výtvarným uměním, nad kterým netřeba ohrnovat nos, s uměním, které je součástí dnešního životního stylu, které se podílí na jehu utváření.
        To je něco, o čem se divadlu ani nesní! Výtvarná díla v nejširším slova smyslu v bytě mít prostě musíš, kdežto divadlem byt nezařídíš, jíst a pít se z něj nedá a na zeď je také nepověsíš!
        Zatímco do divadla chodí s bídou 4% populace, hrnky na pití, vázy, závěsy, záclony, koberce nábytek… má doma každý. A neříkej mi, že jde vžy o výtvarný brak. I kdyby totiž šlo, je právě úkolem výtvarnického časipisu, aby pracoval na nápravě, aby zrpostředkovaně – přes své čtenáře – zušlechťoval vkus širokých vrstev, i těch, kteří do divadla jakživi nevstoupí.

        11.10.2012 (23.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Petře,
        odvádíš problém a téma jinam, na – podle mne – neoprávněnou kritiku manažerských schopností Ateliéru. Do toho nejdu. Jsi na omylu, myslíš-li, že pro redaktory Ateliéru objevuješ pole neorané a nevyužívané. I proto mají vyšší soběstačnost než DN.

        12.10.2012 (1.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      O.K., pojďme od toho. Konečně exkluzívní čtvrtletník Umění a řemesla (šéfredaktor Karel Fabel), kde jsem byl v 70. letech členem redakční rady, posléze už jen autorem a po Listopadu též „spolumajitelem“ (členem O.S., které časopis vydávalo) to taky neustál.

      14.10.2012 (16.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      Nemá Ateliér stejný problém jako Divadelní noviny?

      22.10.2012 (16.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,