Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo Spejbla a Hurvínka

    Divadlo Spejbla a Hurvínka založil jako první profesionální loutkovou scénu v Československu prof. Josef Skupa (1892–1957) v Plzni roku 1930. Jeho hlavní protagonisté – Spejbl (1920) a Hurvínek (1926) už předtím úspěšně působili na amatérské loutkové scéně v kabaretních pořadech.

    Do roku 1943 hrálo divadlo jako zájezdová scéna se sídlem v Plzni. V lednu 1944 byl prof. Skupa zatčen gestapem, odsouzen za protifašistický odboj a divadlo bylo nacistickými úřady zavřeno. V únoru 1945 se Skupovi podařilo uprchnout z hořícího vězení v Drážďanech a po skončení války, v říjnu 1945, otevřel stálou scénu Divadla S+H v Praze. Po Skupové smrti převzal role obou protagonistů – Spejbla a Hurvínka – jeho žák Miloš Kirschner (1927–1996), který již za života Skupy s ním obě titulní postavy alternoval.

    Spejbla a Hurvínka mluví tradičně jeden herec. Tuto tradici založil ve dvacátých letech prof. Skupa, pokračoval v ní více než čtyřicet let Miloš Kirschner a navázal na ni i současný interpret S+H Martin Klásek (1957), který se – vybrán a připravován Kirschnerem – poprvé představil dětskému obecenstvu v rolích Spejbla a Hurvínka v roce 1974 a od roku 1982 je pravidelně alternoval. Po smrti Miloše Kirschnera se stal již třetím „otcem“ S+H.

    Převážnou část svých představení hraje divadlo na domácí scéně v Praze 6, Dejvické ulici č. 38, kde sídlí od roku 1995 (dříve na scéně dnešního divadla U Hasičů na Vinohradech). Několikrát během sezony podniká i zahraniční zájezdy. Doposud hostovalo v jednatřiceti zemích čtyř kontinentů, mj. v Německu, v USA, Kanadě, Japonsku na Tchaj-wanu, v Číně, v Indii, Egyptě, Jordánsku, v Mexiku, ve Španělsku, Vietnamu ad. Spejbl a Hurvínek v interpretaci Miloše Kirschnera odehráli svá představení v osmnácti jazycích, v interpretaci Martina Kláska ve dvanácti. Doposud ve 21 jazykových mutacích, přičemž oběma sekunduje Helena Štáchová (1944), současná ředitelka, kmenová autorka a režisérka D S+H, která vytváří herecký pendant S+H v roli Máničky a paní Kateřiny. Je po Anně Kreuzmannové a Boženě Welekové třetí interpretkou tradiční postavy divadla – Máničky. Role paní Kateřiny však byla vytvořena přímo pro ni v roce 1971. Tito hlavní herečtí protagonisté mají v souboru řadu znamenitých spolupracovníku, kteří svým vodičským mistrovstvím propůjčují loutkám – marionetám – které jsou typickým výrazovým prostředkem divadla, charakteristické pohybové herectví.

    Helena Štáchová

    Ředitelka Divadla S+H Helena Štáchová FOTO ARCHIV

    Rozhovor s Helenou Štáchovou

    Proč jste se rozhodla spojit svůj život s postavami a příběhy Spejbla a Hurvínka?

    Divadlo je nedílnou součástí nejen mojí, ale i celé mé rodiny. Divadlo S+H jsem si vybrala po maturitě, ještě před studiem DAMU, když jsem v něm jednu sezonu hostovala. Po absolutoriu jsem se k němu vrátila. Jsem možná infantilní, ale baví mne vdechnout kusu dřeva život. Líbí se mi poetika tohoto divadla, jeho humor, životní názory a postoje, které svými představeními nabízí, možnost využít jazykových i pěveckých dispozic i úroveň jeho profesního loutkohereckého vybavení. Uvítala jsem i to, že nedílnou součástí repertoáru jsou představení pro dospělé. Je tudíž třeba obsáhnout odlišné výrazové, scénické i interpretační danosti. Díky tomuto divadlu je moje profesní vyžití mnohostranné – řediteluji, hraji, píši knihy, hry, společensko-politické novinové sloupky se S+H v hlavní roli a režíruji. Neznám jiné divadlo, které by mi nabídlo tak pestrý způsob uměleckého i společenského vyžití.

    Pro jaké diváky Divadlo S+H hraje?

    Krom dětských představení, která mají v repertoáru pochopitelně převahu, máme i speciální představení pro neslyšící. Zajišťujeme jim svozy z celé republiky. Divákům nabízíme titulky spolu s tlumočením do znakové řeči. Zveme do divadla i nevidomé diváky, kterým dáváme možnost se s loutkami seznámit hmatem. Pevnou a pravidelnou součástí našeho repertoáru jsou i představení pro dospělé. Dokonce v zahraničí hrajeme převážně pro ně. Dalším specifikem jsou představení pro středoškolské studenty a učně. Hráli jsme i speciální kontaktní inscenaci Jana Vodňanského, ve které se řešila problematika drog. Po přestávce pak Hurvínek četl anonymní dotazy diváků, na které odpovídali experti jako Dr. Douda, Dr. Vodňanská aj. Máme v úmyslu se výhledově k této velmi prospěšné a úspěšné řadě vrátit. Možná bych mohla zmínit i druhý ročník loutkového kurzu pro děti.

    V Divadle Minor upustili od stálých angažmá a herci a režiséři jsou najímání na konkrétní tituly. Jak je to u vás?

    V divadle máme stálá angažmá, a to z jednoduchých důvodů. Naši loutkoherci sehrají za měsíc tolik představení, že pokud bychom je měli platit ne paušálně, ale za každé představení, přesáhl by jejich plat i 50 000 Kč měsíčně. Moc bych jim to přála, ale netuším, kde bych na to vzala. To bych musela mít dotaci stejnou jako Divadlo Minor, které bylo za „úspornou“ formu tohoto druhu angažmá dokonce chváleno magistrátní komisí.

    Byly představy, že by se Divadlo S+H stalo soukromým divadlem. Je to dobrá idea? Co by to znamenalo? Bylo by možné se uživit? Jak? Jak by se to projevilo v cenách lístků?

    Na všechny otázky si vlastně i sám odpovídáte. Bylo by možné se uživit? Odpověd: Ne. Jak? Odpověď: To bych sama ráda věděla, když zvýšit vstupné není možné a počet představení již zvyšovat nelze. Jak by se to projevilo na cenách lístků? Odpověď: Zásadně.

    Hrajeme převážně pro školní děti. Cenově únosná hranice (musí se k ceně připočítat i cestovné – děti přijíždějí autobusy nejen z Prahy) je 110 Kč. Zvýšíme-li vstupné, školy nepřijedou. Audit magistrátu vypočetl, že bez dotace by se naše vstupné zvýšilo na 450 Kč. Tato cena je pro naše diváky neúnosná a znamenala by jeho konec. Abychom se mohli uživit, hrajeme i přes padesát představení měsíčně. Pokud bych měla takovéto divadlo uživit sama, což mi neinformovaní laici doporučují, musela bych ke svému platu řadového zaměstnance mít za manžela pana Babiše či někoho jemu podobného. Ze své mimodivadelní činnosti bych stěží zaplatila pronájem své kanceláře na pár měsíců.

    Je současná podpora Divadla S+H ze strany města dostačující?

    Finanční podpora se řadu let nezměnila. A to přesto, že ceny, služby i platy zaměstnanců několikanásobně vzrostly. Snažíme se vyjít s tím, co máme, i za cenu snížení počtu premiér a mimořádného nasazení. Přesto jsme rádi, že nás město Praha počítá mezi svá divadla. I malá jistota je jistotou. Postavit se do dlouhé řady čekatelů na to, co na nás zbude při rozdělování z balíčku grantů, se mi nechce. Nejsem politicky angažovaná, nemám čas kontaktovat vlivné úředníky na golfu či tenisu, nemám vlastní hospodu a nikdy jsem nepoužila obálkových metod. Jsem tedy v tomto ohledu mezi řadou prosebníků silně handicapovaná.


    Komentáře k článku: Divadlo Spejbla a Hurvínka

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,