Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Vladimíra Hulce

    O festivalu jsem na tyto stránky psal, tak jen krátce.

    Up na žebříčku festivalových představení byly pro mne produkce Hamleteen, Parchanti, Budulínek, Ucpanej systém a Tichý Tarzan.

    Nade všemi ale čnělo poslední české uvedení Pařízkovy inscenace Odpad, město, smrt. Jak jejím obsahem a dramaturgickou, režijní a hereckou kvalitou, jíž přenesení do jiného prostoru (byť si režisér stěžoval na příliš velké chladno a Gabriela Míčová údajně hrála s velkým sebezapřením po nedávné operaci stehna) nijak neuškodilo. Především však vědomím, že je to naposled, co PKD vidíme. Bylo to něco krásného co drtí, odvaha a radost z života a smrti. Bylo to něco těžkého co drtí, smutek stesk a úzkost z života a smrti.

    Na pomyslné Down v mém festivalovém sítu propadly Šepoty a výkřiky, Europeana a především Kukura. Vytržena ze svého prostředí, působila jejich plzeňská uvedení jako prázdné herecké a režisérské exhibice, formalistické hříčky.

    ///

    Žádná z festivalových produkcí nebyla vysloveným propadákem, a tak by se mohlo zdát, že to byl dobrý ročník. Problém je však podle mne v tom, že festival přiváží dle klíče The Best of a pokud možno odevšad příliš nahodilé, z kontextů vytržené (a kontexty nehledající) střípky divadelního dění u nás. Nebude-li mít každý ročník svého kurátora, který by vždy utvářel jedinečný obraz z produkcí třeba i více sezon, nezahrne-li více do svého dění nezávislé skupiny a experimentálnější přístupy k divadlu, nelze tento stín překročit. V tomto směru by mohla být vzorem olomoucká Divadelní flora. Off – letos velmi dobrá dramaturgie (Požár, Lagrima, 120 dnů svobody, Já, hrdina, Back to Bullerbyn, Pérák, Dotkni se stínu, Útroby krávy, Simulante Bande a především Mraky pražských Handa Gote) – je málo. Zvlášť když návštěvník Hlavního programu je nemá šanci vidět. V zahraničních produkcích má dramaturgie odvážnější ruku, byť letos chyběla taková pecka mezi oči jako loni Led. Ivanov, Parchanti, Sunken Red, Šepoty i Kukura jsou užitými jevištními prostředky a postupy vysoce divadelně aktuální a moderní, ve svých zemích (a některé i v Evropě) proslavené inscenace, s nimiž je cenné se živě potkat a české divadlo s nimi konfrontovat. Parchanti navíc přijeli hodně včas. Věřím, že tato produkce a možná i soubor ještě ve světě hodně zabodují.


    Komentáře k článku: Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Vladimíra Hulce

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,