Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Pavla Trenského

    Vcelku byl průměr letošního festivalu velmi dobrý, ale co chybělo, byla alespoň jedna inscenace, která by nám vzala dech, jako byl loňský budapešťský Led.

    Mezi domácími letošními kusy nejvýše vystupuje myslím Odpad, město, smrt, v kterém Pařízek kondensoval mistrně složitý příběh: je to vynalézavý režisér, který vyšel z německého „Reduktiontheateru,“ ale dal mu svou vlastní svébytnou podobu.

    Ze zahraničních produkcí bych jmenoval jako nadprůměrné tři: Ivanova, Šepoty a výkřiky a Otmorozki.

    Přiznávám se, že podle pověsti, jež Ivanova předcházela, očekávával jsem poněkud více. Katonovci sice zdařile promítli beznaděj pozdního carismu do zmírající komunistické společnosti, ale nevyhnuli se zbytečného melodramatismu, který je slabinou tohoto Čechovova přechodného díla. Především protagonista není zde životem zklamaný, něšťastný člověk, ale případ klinické deprese. Zadekově burgtheatrové versi z r. 1991 se podařilo vyhnout melodramatičnosti a s Gerdem Vossem v titulní roli to byla znatelně zdařilejší inscenace.

    Nejsem zastáncem adapatce filmů pro divadlo. Obyčejně z toho vzejde nedokonalá kopie originálu. Serban si v Šepotech a výkřicích dal za úkol, ozvláštnit Bergmanovu filmovou předlohu brechtovskými postupy a úryvky z jeho memoárů. Jeho herci nehrají postavy příběhu, nýbrž záměrně představitele Bergmanova filmu hrající tyto postavy. To, že nejde jen o mechanickou kopii, nám paradoxně neustále připomíná i jediný mužský představitel, který hraje celkem pět postav včetně samého Bergmana. Ale hlavně to, co odlišuje tuto produkci od zkušenosti ve filmovém sálu, je prostředí. Ohnisko je decentralizované, jsme v neobvykle tvarovaném prostoru, musíme obracet hlavu ze strany na stranu a představitelé jsou téměř na dotek. V tradičním proscéniovém divadle (jako jsou v tomto kontextu jinde zmíněné Vinohrady) by Serbanova produkce ztratila svou působivost.

    Třetí nadprůměrný zážitek byly pro mne Otmorozki v režii Kirilla Serebrennikova. Během posledních let jsem viděl v Německu mnoho politického divadla, které vyvolala vleklá politická krise. Avšak bylo to bez výjimky pouhé konjunkturální využívaní situace pro nápaditou jevištní stylizaci bez opravdové vášně pro věc. Během několika minut jsem si uvědomil, že Otmorozki jsou něco velmi jiného. Zde jako bych viděl opravdu zoufajícího ruského člověka, který i po dvaceti letech nebyl zcela schopen svrhnout pozůstatky sedmdesáti let komunistického ráje. A tak mi ani moc nevadily technické nedostatky představení.

    Mezi SLABINY FESTIVALU patří žel poslední slavnostní představení – Mikuláškova Europeana. Mikulášek si zřejmě neuvědomil, že působivost Marthalerova přístupu (který imituje) je do značné míry zavislost na hudební složce, která zdůrazňuje i ironizuje předlohu. Tento Švýcar disponuje unikátně hudebně talentovaným souborem, který vytváří nenapodobitelný styl. Mikulášek takový soubor nemá, a tak se z představení stala sekvence v podstatě banálních výstupů. Žel, o nic lepší, byť z jiných důvodů, není jeho zpracování britského dramatu Láska a peníze, které se naprosto míjí mrazivému, odlidštěnému egoismu, který je jeho podstatou.


    Komentáře k článku: Divadlo Plzeň 2012: Up & Down Pavla Trenského

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,