Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo nezaniká

    Ve světě divadelní teorie existuje jen jediné tvrzení, na kterém se všichni shodnou, a sice že DIVADLO ZANIKÁ. Na rozdíl od obecných kunsthistoriků těm divadelním derniérou zanikne předmět zkoumání. Vytvoří se prostor pro mýty a zkreslování všeho druhu. Zdá se, že divadelní umělci mohou beztrestně objevovat dávno objevené. Je proti tomu teatrologie bezmocná?

    Jistěže NENÍ! Když najdeme, prozkoumáme a zpracujeme veškeré běžně dostupné materiály, které se o minulých divadelních inscenacích dají zpětně dohledat, jsme v šoku, nakolik přesný obrázek dávného tvaru může vzniknout. Prost idealizací a zbytečně obecných mlh může se znovu stát podkladem pro podložená zobecnění. Zkoumaná inscenace se v rámci možností zjeví před očima do překvapivých detailů. S pomocí moderních technologií je možné nabídnout médium, které uživatelsky atraktivní formou zprostředkuje objevy nejširšímu okruhu zájemců. Hovoříme o INTERAKTIVNÍ REKONSTRUKCI (IR) inscenace. IR jsou cestou k tomu, aby DIVADLO NEZANIKLO.

    Lidová hra-Frýd-Zelenka: Esther, Terezín 1944, fyzická rekonstrukce makety Zuzana Ježková. Snímek DVD-ROM/archiv Kateřina Miholová

    Interaktivní rekonstrukce (IR)

    klíčových inscenací českého divadla XX. století moderní uživatelsky atraktivní formou DVD-ROM zprostředkovávají nejnovější objevy o divadle a jeho době širokému okruhu uživatelů. Interaktivní DVD-Rom každé inscenace integruje archivní materiály s nově vytvořenou odbornou monografií a animovanou rekonstrukcí scénického řešení inscenace. Funguje plnohodnotně v češtině a angličtině. Nejedná se tedy o klasické DVD s filmem jako doslovným remakem původní inscenace v dnešním obsazení, ale o multimédium s textovou a obrazovou částí, rozčleněnými do následujících dvou kategorií.

    Dochované podklady

    zahrnují v originální podobě desítky nekrácených dobových recenzí, cizojazyčné ohlasy v původním znění s kompletním českým překladem, dostupné související dokumenty a pozdější reflexe, formou informativních náhledů dostupnou archivní fotodokumentaci ke každé inscenaci a scénografické a kostýmní návrhy, materiály srovnávací a případné dochované další audio a video záznamy včetně aktivních souvisejících internetových odkazů.

    Nová rekonstrukce

    pro každou inscenaci obsahuje zvláštní monografii a model inscenace. Monografie byly zpracovávány týmem teatrologů. Jsou vždy opatřeny kompletním poznámkovým materiálem a dalšími náležitostmi, odpovídajícími parametrům samostatné vědecké práce. Autorský překlad každé z nich do angličtiny je dílem Veroniky Bednářové a Davida Peimera. Scénografka Zuzana Ježková je autorkou drtivé části rekonstrukcí scénografického řešení vybraných inscenací. Virtuální trojrozměrný model scény nebo fyzická maketa ožívá v základních mizancénách, postup rekonstrukce je podrobně zdokumentován a srozumitelně animován. V některých případech jsou rekonstruovány také kostýmy. Autorem grafického i technického řešení každého DVD-ROM je Lukáš Klesal. Hlavním řešitelem projektu je vedoucí katedry scénografie DAMU Jan Dušek, spoluřešitelkou vedoucí divadelního oddělení Národního muzea v Praze Vlasta Koubská.

    Král Ubu/ Ubu the King

    Všechny DVD-Romy splňují kritéria na samostatné odborné monografie, tak jak je v roce 2007 splňovala již pilotní publikace s CD-Romem: rekonstrukce inscenace Jarry-Grossman-Fára Král Ubu/ Ubu the King z Divadla Na zábradlí 1964 – 1968, jejíž textová část byla vydána v tištěné podobě, aby splnila nároky kladené na odbornou knihu – monografii. Od té doby byla změněna metodika, a mohli jsme proto ve stejné kategorii zpracovat a postupně začínáme vydávat kolekci 10 samostatných DVD-ROMů. Prvních pět se zaměřuje na inscenace českého divadla z let 1900 až 1950 a dalších pět z let 1950 – 2000.

    Aktuálně vydávané rekonstrukce

    Z první poloviny XX. století bylo vybráno pět inscenací. Byly zlomové, klíčové, zásadní. Měly přesah. Často politický, nebo alespoň společenský. Jako v kapce vody se odráží celé moře, staly se nebývale konkrétním odrazem doby, ve které a pro kterou vznikly. Vytvořili je nejslavnější režiséři, scénografové, herci, osobnosti schopné velkých střetů, z nichž nejčastěji vznikají přelomová díla.

    Odhalování skutečnosti pod vrstvou mýtů začínáme rokem 1914, inscenací Dykova Zmoudření Dona Quijota režiséra Františka Zavřela a scénografa Františka Kysely s Václavem Vydrou v hlavní roli. Inscenace, která je bez pochybností považována za počátek moderního divadla v Čechách a jejíž zlomený sloup v závěrečné scéně symbolizuje již po celé generace zlomový okamžik, od kterého se vše moderní počítá. Nové bádání odhalilo, že ve skutečnosti sloup na jevišti zřejmě nikdy zlomený nebyl …

    V roce 1926 připravil režisér K. H. Hilar se scénografem Vlastislavem Hofmanem slavného Shakespearova Hamleta s Eduardem Kohoutem jako Hamletem. Dobová diskuse o jejich plagiátorství ovšem otevírá nový pohled na specifika divadelního umění…

    Shakespearův Julius Caesar, v roce 1936 levicově orientovaných autorů Jiřího Frejky a Františka Tröstra, zaráží interpretačním klíčem, neskrývajícím obdiv k silným bezskrupulózním mladým mužům typu Antonia. Má zásadní místo ve vývoji scénografie jako oboru. Objevem je identifikace Michelangelových předloh jako přímé inspirace pro herecké pojetí…

    E. F. Burian a Miroslav Kouřil ustavili svůj objev theatregraphu, předchůdce Laterny magiky, v roce 1936 ve Wedekindově Procitnutí jara. Velká fyzická maketa scény ukázala, jak zázračně jednoduchý je jeho princip. Fotografie a filmy pořízené s pomocí této makety, promítaných fotografií a filmů patří přitom k tomu nejpůsobivějšímu, co právě interaktivní rekonstrukce nabízejí…

    A konečně lidová hra Esther Nory Frýda a Františka Zelenky uvedená v roce 1944 v koncentračním táboře Terezín. Hra o pogromu v době pogromu, inscenovaná těmi, jichž se nejbytostněji týkala, s nadhledem a humorem, který bez hluboké znalosti kontextu překvapuje…

    První dva vydané DVD-ROMy měly slavnostní křest 12. prosince. Další vyjdou v průběhu příštího roku.

    Dobový ohlas všech vybraných inscenací byl překvapivě bohatý. Standardně vycházelo kolem 20 recenzí okolo premiéry a u příležitosti významných repríz. Výjimku tvoří Hamlet, neboť režisér Hilar se osobně pustil do polemiky s kritikou a dobových ohlasů je tak přes 60. Specifický případ je terezínská Esther, uvedená a též „řádně“ recenzovaná v ghettu. Shromážděné recenze přímo dokazují, jak vysokou úroveň mívalo myšlení o divadle v Čechách. O inscenacích psali ti nejvýznamnější: Jindřich Vodák, Václav Tille, Jaroslav Hilbert, Josef Kodíček, Hanuš Jelínek, Zdena Hásková, Max Brod, Miloš Hlávka, Josef Träger, Bedřich Václavek, Miroslav Rutte, Edmond Konrád, Karel Engelmüller, A. M. Píša, A. M. Brousil, František Němec, Eduard Bass, Olga Srbová ad. U Hamleta a Procitnutí jara se k nim ve větší míře připojili i doboví recenzenti zahraniční, pro českého čtenáře jsou takové příspěvky též přeloženy, pro zahraničního jsou k dispozici v původním znění. Pro zájemce o kritiku a její možnosti přináší shromážděný materiál kvalitní podklad k úvahám o jejím smyslu i žádoucí podobě. Závěr by měl vyznít optimisticky – kritika pokud je kvalitní, má po letech značnou vypovídací hodnotu.

    Koncepce inscenace

    Ve této složce se nacházejí především režijní knihy. Byly nalezeny pro všechny (!) vybrané inscenace a naskenovány. Zavřelova úprava Zmoudření dona Quijota s poznámkami o režijním řešení vyšla knižně. Dochovala se Hilarova režijní kniha Hamleta připravovaná ještě pro starší překlad a několik listů režijní knihy skutečné. Frejkova režijní kniha Julia Caesara s kresbami Františka Tröstra stejně jako Burianova režijní kniha Procitnutí jara byly pro lepší čitelnost, přehlednost a opětovné využití přepsány do elektronické podoby a zformátovány. Jsou tedy na DVD- Romu kompletně k dispozici ve dvou různých formátech, navíc navzájem provázaných. Naskenována je, jakkoli se to zdá nemožné, i režijní kniha Esther, neboť její tvůrci vycházeli z divadelního „scénáře“ připraveného E. F. Burianem, který propašovali do Terezína. Ten se stal podkladem pro vlastní Burianovu inscenaci hry v roce 1946, a je tudíž k dispozici v jeho normálně zachovalé pozůstalosti. Režijní knihy jsou doplněny inspicientskými knihami, hereckými rozpisy rolí, byly-li nalezeny, nebo poznámkami scénografů, případně jiných tvůrců a komentátorů ke koncepčním otázkám.

    Archivní obrazové dokumenty

    obsahují dochované scénografické návrhy, návrhy kostýmů a srovnávací materiály ke studiu scénografie. Dostupná fotodokumentace všech vybraných děl je značně rozsáhlá. Na každém DVD-Romu jsou též k dispozici portrétní fotografie hlavních tvůrců. Audio a audiovideo dokumentace se liší podle jednotlivých případů – partitura nahrávka Křičkovy scénické hudby (Zmoudření dona Quijota), partitura A. Podaševského (Julius Caesar), odkazy na použité úryvky do hudební montáže k Procitnutí jara či odkaz na rekonstrukce scénické hudby K. Reinera k Esther. Hlavní monology, v původní nebo později rekonstruované podobě, resp. rozhovory s tvůrci byly staženy a na DVD-Romu je lze spustit, aniž by bylo třeba instalovat přehrávací program. Nechybí ani úryvky z televizních či filmových dokumentů.

    Podrobnější informace naleznete v časopise DISK č. 38, odkud zde citujeme.



    Komentáře k článku: Divadlo nezaniká

    1. Jiřina Šulcová

      Profilový obrázek

      Ten projekt je fakt zajímavej.
      Můžete napsat, kde lze DVD-ROMy koupit a kolik stojí? A jak vlastně rekonstrukce konkrétních situací vypadají? Herci se simulují loutkami? Jde pouze o statické obrázky, anebo se rozehrávají?

      29.12.2011 (21.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Kateřina Miholova

      Profilový obrázek

      Dekuji za zajem.
      Publikace zatim nejsou v bezne distribuci, ale pokud mi napisete na mail katerina.miholova@damu.cz rada Vam je poslu jako jednomu z prvnich „nezavislych“ zajemcu zdarma. K Vasemu dotazu: Figury vznikly pouze pro terezinskou Esther a jedna pro rekonstrukci Antoniova monologu do Julia Caesara, jinak pracujeme s fotografiemi nebo simulaci scenickych promen bez hercu bud ve fyzickem nebo pocitacovem modelu kompletni sceny. Animovany jsou prechody mezi jednotlivymi hlavnimi dramatickymi situacemi /pro kazdou inscenaci cca 10/ a to vzdy z nekolika pohledu. Dalsi teziste prace je v monograficke ceske a anglicke textove casti, kde je inscenace podrobně popsána a analyzovana.

      04.01.2012 (23.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Glosa stařičkého pedagoga:
      Mám radost, že někteří z mých absolventů pozvedli takhle vysoko „rozstřílený prapor“ domácí teatrologie, i že tak učinily (ano, vesměs posluchačky jedné generace okolo čtyřicítky) na půdě progresivnějšího učiliště, než byla i je KDV FFUK mea culpa, mea maxima culpa; je to ovšem i zásluha divadelních historiků, kteří je v 90. letech učili, mezi které opravdu nepatřím – já historik nejsem a nikdy jsem nebyl.
      Přes všeobecnou a zaslouženou chválu si dovolím malou kritickou, pojmoslovnou (co jiného čekat od „Pavláka“) glosu k předchozímu textu: „Shakespearův Julius Caesar, v roce 1936 levicově orientovaných autorů Jiřího Frejky a Františka Tröstra…“.
      Použití pojmu AUTOR v takto širokém významu (režisér a scénograf) je sémanticky nepřijatelné, neudržitelné, zavádějící. Pojmenování AUTOR se ve sféře umění v nejužším slova smyslu vztahuje na tvůrce literárních textů a hudebních kompozic. Užívané je i ve výtvarném umění, např. o Fr. Kupkovi či Františku Tichém se může psát jako o „autorech“ obrazů či grafik, o A. Muchovi jako o autoru – afišistovi či šperkaři. Jak je tomu ale v divadle?
      Slovo AUTOR je sice klíčové u pojmů jako autorský film, autorské divadlo, autorské: šperk, tapiserie, sklo, keramika, nábytek, dokonce i autorská interpretace, používaná např. v oblasti tzv. scénického čtení nebo rockové i artificiální hudby – např. „svou skladbu hrál sám Petr Eben“. Zde všude existují pandány ve formě NEAUTORSKÝCH divadel, filmů či uměleckořemeslných artefaktů. Kritériem je tu fakt dělby či /ne/dělby geneze díla na fázi „návrhu“ a fázi jeho realizace, interpretace. Pokud takovouto dělbu lze identifikovat, můžeme u personální jednoty mezi „návrhářem“ a realizátorem („interpretem“) hovořit o umění AUTORSKÉM, kdežto při personálním oddělení autora „návrhu“ a jeho realizátora lze hovořit o umění NEAUTORSKÉM (aniž by to mělo jakékoli apriorní axiologické dopady, autorské umění není apriorně ani lepší, ani horší než to neautorské).
      Více viz hesla AUTORSKÉ ČTENÍ a AUTORSKÉ DIVADLO in Základní pojmy divadla, Praha 2004.

      05.01.2012 (7.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Kateřina Miholova

      Profilový obrázek

      Pane doktore.
      Neco na tom je 🙂 Vymenim do budoucna v tomto kontextu „autory“ za „tvurce“.
      Diky

      05.01.2012 (9.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Jiřina Šulcová

      Profilový obrázek

      Paní Miholová,
      děkuju, ozvu se.

      05.01.2012 (11.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Martin Bernátek

      Profilový obrázek

      Vážený pane Pavlovský,
      mám dotaz: kdo „rozstřílel“ ten „rozstřílený prapor“ domácí teatrologie?
      Děkuji za odpověď
      MB

      05.01.2012 (13.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Vážený kolego,
      do důchodu jsem z KDV FFUK odešel na konci zimního semestru 2007/8, tedy před čtyřmi lety. Z tehdejších interních pedagogů KDV nastoupilo do šk. roku 2008/9 pouze V. Just, a to na poloviční úvazek. Ostatní (J. Herman, J. Hyvnar, L. Jugmannová, J. Kazda, P. Pavlovský, E. Stehlíková) odešli nebo byli odejiti (já odejit nebyl!). Učit přestali i tzv. stálí externisté, Hrábek a Hořínek. Brzy skončily i staronová Z. Augustová a nová (v „mé éře“ ještě doktorandka) M. Musilová – dnes, ačkoli Pražačka, učí v Brně. V roce 2008 přibyla B. Topolová, kterou jsem ovšem nasmlouvoval ještě já, a to po několikaletém přemlouvání.
      Anyway, ať už byla, je či bude KDV FFUK jakákoli (pokud vůbec bude), její raison d´etre není výuka teorie divadla nebo dějin zahraničního divadla, ale divadla českého a v Česku. Což píši jako jednostranný teoretik a kritik.
      Když jsem se v roce 1994 stal šéfem KDaFV, neměla ani jediného pedagoga se specializací dějiny českého divadla. Po měsíci už měla tři – Herman, Just, Kazda.

      05.01.2012 (15.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Za mne učily německé divadlo
      postupně M. Živná a Z. Augustová. Kdo je tam učí dnes? Přitom dějiny divadla na našem území za posledních 500 let jsou většinou dějinami německého divadla, ať už profesionálního nebo amatérského. S výukou dějin německého divadla (ne jenom na našem území) byla potíž už za mých studií. Krátce je učila A. Cajthamlová-Čermáková, poč. „normalizace“ se ale provdala do Švýcaska. Pak už byla první externistka M. Živná, která zaskakovala za O. Černého, který zrušil půl roku naplánované a slíbené přednášky až koncem září (sic!), byly už dávno inzerovány v Karolínce.
      Abych nekřivdil: prof. Fr. Černý přednášel okolo roku 1990 středoevropský romantismus.

      05.01.2012 (16.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      V. Just
      pravidelně učívá středoevropského Fausta, tedy především německého.

      06.01.2012 (0.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Vážený kolego,
      do důchodu jsem z KDV FFUK odešel na konci zimního semestru 2007/8, tedy před čtyřmi lety. Z tehdejších interních pedagogů KDV nastoupil do šk. roku 2008/9 pouze V. Just, a to na pouhý poloviční úvazek. Ostatní (J. Herman, J. Hyvnar, L. Jugmannová, J. Kazda, P. Pavlovský, E. Stehlíková) odešli nebo byli odejiti. JÁ ODEJIT NEBYL, NEHLEDĚ K TOMU, ŽE JSEM IHNED DOSTAL NABÍDKU, ABYCH UČIL V OLOMOUCI! Mě už ale přednášení (nikoli semináře) opravdu unavovalo, nenacházel jsem v tom už smysl, rok od roku bylo méně opravdu nadaných a pracovitých studentů. Není divu, kdyby mi dnes bylo 20 let, na divadelní vědu bych nešel ani náhodou, divadlo stačá jako hoby!
      Učit na KDV FFUK přestali roku 2008 i tzv. stálí externisté, shakespearolog Drábek z Brna a Zdeněk Hořínek. Proč, to nevím. Brzy skončily i staronová Z. Augustová a nová (v „mé éře“ ještě doktorandka) M. Musilová — dnes, ačkoli Pražačka, učí v Brně.
      V roce 2008 přibyla pouze B. Topolová, kterou jsem ovšem nasmlouvoval ještě já, a to po několikaletém přemlouvání.
      Anyway, ať už byla, je či bude KDV FFUK jakákoli (pokud vůbec bude), její raison d´etre není výuka teorie divadla nebo dějin zahraničního divadla, ale divadla českého a v Česku. Což píši jako jednostranný teoretik a kritik, který dějiny divadla nikdy neučil, nechtěl a ani by nemohl.
      Když jsem se v roce 1994 stal šéfem KDaFV, neměla ani jediného pedagoga se specializací „dějiny českého divadla“. Po měsíci už měla tři — Herman, Just, Kazda.
      Dnes má 1,5 (B. Topolová, V. Just), ale na teorii divadla a dramatu (nemluvě o obecné teorii umění), dějiny antického, orientálního, středověkého, barokního, romantického, realistického a moderního divadla (nemluvě o divadle loutkovém, pohybovém, alternativním) je tam těch ostatních trochu málo. Bez výuky německojazyčného divadla a alžbětinského divadla nemůže KDV, po mém soudu, dlouhodobě obstát.
      Za mě učily německé divadlo postupně M. Živná a Z. Augustová. Kdo je tam učí dnes? Přitom dějiny divadla na našem území za posledních 500 let jsou většinou dějinami německého divadla, ať už profesionálního nebo amatérského. S výukou dějin německého divadla (ne jenom na našem území) byla potíž už za mých studií. Krátce je učila A. Cajthamlová-Čermáková, počátkem „normalizace“ se ale provdala do Švýcaska.
      Pak už byla první až externistka M. Živná, která zaskakovala za O. Černého, který zrušil půl roku naplánované a slíbené přednášky koncem 90 let až koncem září (sic!) – byly už dávno inzerovány v Karolínce.
      Abych nekřivdil: prof. Fr. Černý přednášel okolo roku 1990 středoevropský, a tedy i německo-rakouský romantismus a V. Just pravidelně učívá středoevropského Fausta, tedy především německého.

      08.01.2012 (20.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      mnohé z Tvých argumentů zazněly již v Tvých předchozích Komentářích. Asi nemá smysl opakovat jednou v diskusi napsané, pokud se neozvou ti, jimž jsou Tvé repliky směrovány — tedy Martin Bernátek, který se ptal, a především vedoucí KDV FF UK Petr Christov. Téma je to však na jinou (a hlavně širší) diskusi, než je zde. Téma výuky dějin divadla a jeho aktuální rezonance a proudy v jeho analýzách (antropologický například) je velmi široké a současně specifické. Bylo by dobré, aby o něm veřejně diskutovali znalí a „zasvěcení“ na samostatném místě. Rádi Vám je poskytneme. Možná bychom mohli připravit zde či v DN „kulatý stůl“ či něco podobného. Jsou však dané strany schopny vytvořit nějakou pro ně relevantní analýzu stavu výuky teatrologie a nad ní diskutovat?

      09.01.2012 (2.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Jistě,
      jenom, prosím, smaž 3 moje texty nad tím posledním, který je jenom sceluje (rediguje) do jednoho – proto to opakování, které není než kopírováním.

      09.01.2012 (2.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Z KDV FFUK jsem odešel v březnu 2008,
      protože se mi tam už delší dobu nedařilo; ani jako šéfovi, ani jako pedagogu.
      Nebyly peníze na platy, takže řada pedagogů měla jen částečný úvazek (já, V. Just, E. Stehlíková, L. Jungmannová) nebo byli externisty (+ M.Lukeš, B. Topolová, shakespearolog Drábek z Brna, Z. Hořínek, Z. Augustová, J. Etlík, M. Prostějovský, M. Hein). Všichni interní pedagogové – až na mne – pak měli, s mým požehnáním, „vedlejšáky“. „Chléb náš vedlejší / dejž nám dnes / a odpusť nám naše viny….“ 🙂
      Ještě horší ale bylo, že prakticky přestali přicházet talentovaní a pracovití studenti se skutečným zájmem o obor. Poslední zajímavý ročník nastoupil ve šk. roce 2003/4. Učit netalentované, lhostejné, líné, nebo sice chytré až mazané (jak proklouznout kreditním systémem), ale zajímající se o úplně jiné věci, to je za trest!
      Konečně důchod pobírám už od roku 2007, tak proč si ten balík neužít :-)?
      Nijak se tomu ovšem nedivím, chytří a pracovití jdou na jiné obory, ve dvaceti bych se dnes, jako student práv (v Praze!!!), přišel na KDV podívat maximálně pro zajímavost a zpestření; na chození do divadla pro radost a potěchu není nutno absolvovat KDV (a když, tak jen bokem – jeden z mých nejlepších, R. Leška, roč.1984). Konečně, kdo ze současné redakce DN má specificky divadelní vzdělání? Divadelněvědné snad jen J. Herman a R. Erml; ostatní mají vzdělání nedivadelní (nebo je tam nějaká AMU?) a nijak to nevadí, teoretické úvahy u divadelním světě mohu, až na pár výjimek, rozpřádat s matematikem V. Hulcem lépe než s divadelními vědmami.

      12.01.2012 (10.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,