Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    V Praze se zjevil Rent

    Legendární rockový muzikál, jestli je vůbec na místě použít tohle zprofanované označení pro dílo Jonathana Larsona, uvedla v Divadle Na Prádle opět společnost Prague Playhouse, která vloni jen v srpnu uváděla u nás také nehraný Sondheimův muzikál Sweeney Todd – opět v režii Steva Josephsona, opět v anglickém originále, a opět bez blyštivého muzikálového pozlátka. Naopak Rent se odehraje v jednom takřka prázdném prostoru, v provokativních kostýmech newyorské mládeže 90. let, která prožije svou rockovou verzi příběhu Pucciniho Bohémy. I jim je zima, také nemají na nájem (Rent), místo na souchotě umírají na AIDS, převládají gayové a lesbičky, rodiče jim nechávají vzkazy a dobré rady do života na záznamnících, z bytu je vyhání bývalý kamarád, ale základní situace se nemění. A muzikál se do malého sálu Divadla Na Prádle vlastně hodí – taková off-Křižíkova.

    Rent

    Muzikál Rent vypráví o opravdovém životě – drsném, smutném, groteskním. FOTO PETR MAREK

    Larson z Pucciniho hudby využil jen motivy provokativního Mussetina valčíku, jinak jeho hudba odpovídá různým vlivům New Yorku přelomu 80. a 90. let, je dramaticky nosná a napomáhá brechtovsky zcizovat a zdivadelňovat průběh dění. Svého druhu je Rent tak trochu kabaretem, přiznaným divadlem, v němž se střídají jednotlivá pro každou situaci specificky komponovaná čísla, v protikladu k prokomponovaným partiturám typu Bídníků. Pozoruhodné dílo se stalo ikonou mladé generace, jako jejich otce odkojil Jesus Christ Superstar, možná i proto mi generačně Larsonova hudba zas tak moc neříká. A nakonec ani ona parafráze Bohémy.

    Leč Rent je rozhodně dílo, které se tu mělo hrát dávno. Dílo o opravdovém životě, drsném, smutném, groteskním. Tak kdysi muzikál vznikal. Žádné hitovky o egyptských princeznách. Však také režisér hraje nevyumělkované situace tak říkajíc bez muzikálového mejkapu a to je po dlouhé době hodně příjemné. Stejně jako to, že mladí herci z okruhu pražských produkcí hrají s upřímným vnitřním zaujetím, nadoraz, i když se mnozí úplně nezbavili topornosti a právě mejkapu svých domovských scén. Právě to, spolu s režií a přece jen, odhaduji, poněkud chvatnou dobou zkoušek, přispělo k poněkud naivnímu jevištnímu tvaru nejen herecky a režijně, ale třeba úrovní nazvučení. Ani zpívání na premiéře nebylo vždycky čisté, provedení také chyběly osobnosti z Broadwaye, které vloni podepřely produkci Sweeney Todda. Ale nešť, to podstatné v této ze země vydupané produkci tkví jinde – v prezentaci významného díla a ve znovuzrození muzikálu jako způsobu výpovědi o všedním, často hodně neveselém i tragickém životě. A v poctivém přístupu k muzikálovému divadlu, k němuž samozřejmě patří živá kapela, třeba docela malá, když jsou dobří muzikanti, a to tady jsou.

    Přídavkem v pěkném českém překladu soubor deklaroval úmysl hrát Rent česky v dlouhodobější produkci, než představoval tucet srpnových termínů. Kéž by se to podařilo. Ale pak by bylo třeba doplnit nadšení přece jen větší profesionalitou nejen na jevišti, ale i v zázemí a v technice. A bylo by třeba přece jen ještě zapracovat na herectví: i autenticita se na jevišti musí „zahrát“, musí mít umělou formu a tvar. Právě Rent by se ale mohl stát podstatným programovým vystoupením mladé generační skupiny herců a zpěváků, která zřejmě touží překonat pražská poppísničkálová šou a hrát opravdu muzikálové divadlo: Ondřej Izdný, Roman Tomeš, Míša Doubravová, Olda Smysl, Michaela Nosková, Tereza Martinková, abych vůči ostatním trochu nespravedlivě vybral pár hlavních jmen.

    Divadlo Na Prádle Praha – Jonathan Larson: Rent. Režie a scéna Steve Josephson, kostýmy Laco Hudec, světelný design Tomáš Lohin, hudební nastudování Aleš Háva, pěvecké nastudování Ondřej Izdný, choreografie Tod A. Kubo. Česká premiéra 8. srpna 2013.


    Komentáře k článku: V Praze se zjevil Rent

    1. Markéta Opletalová

      Profilový obrázek

      „Mělo se hrát už dávno“?
      Proboha, pan Herman se asi dočista zbláznil! Byl tam vůbec? Já ano. V Kalichu. A bylo to horší než peklo. Nejdřív záplava trapnosti, falešného zpěvu a zoufalých pokusů o herecké výkony… a pak prázdno. Scénář nula, smysl nula, snad jen osvětlovač si dal práci se zapnutím tří reflektorů (pozor, jsou i barevné!). Díkybohu tam mají přestávku, což je jediná chvíle pro opravdové drama – utééééct!
      Nevím, co napsat, asi se z toho jen tak nevzpamatuju. Zlo. Zlo. Utrpení. Bolest. Je mi líto všech herců, ale ještě víc mého volného času. Měla jsem se dloubat v nose, to by přineslo alespoň nějaký výsledek!

      19.04.2014 (22.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Víte,
        jednak když se dvěma lidem něco líbí a něco nelíbí, neznamená to, že jen jeden z nich má „pravdu“, nemyslím proto, že bych se zbláznil. Psal jsem o produkci Rentu v Divadle Na prádle, vy jste viděla jinou v Kalichu, i když vyšla z produkce Na prádle, jsou to prostě dvě různé věci. Leccos jsem ovšem kritizoval už Na prádle. Dílo samo patří k těm, které tvoří dějiny muzikálu, má své kvality, zmínil jsem je, proto si stále myslím, že se u nás měl hrát daleko dřív.
        Nicméně váš názor ctím a nepodezírám vás, že jste se zbláznila.

        19.04.2014 (23.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,