Obchod se sentimentem
Pražská vlastenecká scéna, jak samo sebe nazývá Divadlo Na Fidlovačce, se vyrovnává s českým literárním mýtem – Babičkou Boženy Němcové. Příběh o lidové moudrosti a životním nadhledu staré, prosté ženy z malé vesnice je vděčnou, nikoli však snadnou látkou k divadelnímu zpracování. Autor dramatizace a zároveň režisér inscenace Jan Jirků se nesnažil zachytit mnohovrstevnatost románu, nýbrž zdůraznit především jednu linii – osudovou lásku, která se dotýká několika ústředních postav: babičky v jejich vzpomínkách, Viktorky ve vesnické mytologii, Kristly a komtesy Hortenzie v reálném čase vyprávění. Zdařile semknutý dramatický text se mu bohužel nepodařilo převést na jeviště.
Zásadním úskalím inscenace se stala žánrová nerozhodnost. Realistické obrazy střídají stylizované choreografie se sborovým zpěvem současných muzikálových scén, psychologické studie ústředních postav doplňují karikatury zbylého ansámblu. Velkou neznámou je například výskyt představitele smrti, který tanečním pohybem i kostýmem připomíná spíš člena Laterny magiky než symbolickou postavu lidové představivosti. Eklektický přístup by se vzhledem k návštěvnické profilaci divadla dal respektovat, nicméně přehnaný sentiment, s nímž inscenátoři vědomě pracují, nikoli. Babičku, kterou v Nuslích hraje Eliška Balzerová, dokonale upozadila čtveřice dětí, jímž dramatizace poskytla nemalý prostor. Vyjma představitelky Barunky nejsou starší tří let. Balzerová vynaloží mnohem více sil na jejich dozor než na budování své postavy. Nevýrazně působí i druhá jindy výrazná ženská figura – Kněžna Ivy Pazderkové, kterou zrazoval hlavně kostým. Je oblečena do dobově nezařaditelných šatů, odkazujících k dnešní avantgardní módě pařížských mol a vytváří nechtěný kontrast k babičce v takřka lidovém kroji. Pazderkovou to navíc svádí k odlišné interpretaci postavy, než jak by měla v rámci vztahové logiky fungovat.
Ani scénografie se nepřiklonila k jasnému principu. Podlaha jeviště posetá florálními vzory jako z babiččina kredence opět dokumentuje snahu o stylizaci, v tom ovšem zůstává osamocena. Zbylé vybavení ctí důsledný realismus. Zda měla být Babička na Fidlovačce zpracována „moderně“, či „tradičně“, je otázkou. Jasná je pouze snaha vzbudit dojetí a zahrát na laciný tón divákových emocí. A to nestačí.
Divadlo Na Fidlovačce – Božena Němcová: Babička. Dramatizace a režie Jan Jirků, dramaturgie Adéla Šotolová, kostýmy Andrea Králová, scéna Pavel Kodeda, hudba Marek Doubrava, choreografie Adéla Laštovková-Stodolová. Premiéra 21. března 2013.
Komentáře k článku: Obchod se sentimentem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Michal Kraus
Dobrý den,
po přečtení příspěvku autorky Magdové nemohu jinak, než zareagovat. Tuto inscenaci jsem totiž viděl. V úvodu bych chtěl říct, že u redaktorky, přispívající do Divadelních novin, bych čekal odbornou úroveň, autorka však jen školometsky vyjmenovává, co se jí nelíbilo a co je špatné, ale nedokáže inscenaci fundovaně a v krátkosti rozebrat, aby si o ní čtenář udělal alespoň nějakou představu. Ve svém výčtu negativ přitom pozapomíná na věci, které jsou v inscenaci dosti podstatné, a naopak kritizuje to, co dobře funguje. Kupříkladu při výčtu ženských postavy vůbec nezmiňuje poměrně zásadní linii příběhu Boženy Němcové, která se se samotným příběhem Babičky prolíná. Nevím, jak autorka přišla na to, že kontrast v kostýmu mezi babičkou a Kněžnou je nechtěný. Neskromně si myslím, že kostýmy byly záměrné kontrastní, aby odlišily vrchnost od obyčejného lidu, pokud tento záměr autorka kritiky nevyčetla, je to s podivem. Děti svoji živelností přinášejí do inscenace bezprostřední hravost a přibližují divákovi v nejčistší formě téma „babičkovství“, podle autorky mají však pouze upozaďující funkci?! Autorka článku vše korunuje větou, že děti, vyjma Barunky, nejsou starší tří let! Nevím, kolik let je autorce tohoto podivného pamfletu, ale pokud někdy na vlastní oči viděla tříleté dítě, nikdy by takový nesmysl nemohla napsat. Kdyby se podívala například do programu, viděla by, že jsou v obou alternacích děti dvakrát až třikrát starší, jen jedna holčička je opravdu mladší, zhruba tří až čtyřletá. Po přečtení takto sžíravého článku si člověk pak klade otázku, zda autorka článku inscenaci opravdu viděla ve zcela bdělém stavu. Je totiž až pozoruhodné, s jakou zaujatostí inscenací kritizuje od začátku až do konce, přitom jsou její argumenty většinou nesmyslné. Tuto inscenaci všude doporučuji, a zajímal mě názor člověka, který fundovaně a odborně o představení napíše. To jsem se ale v tomto případě opravdu velice spálil.
Přeji všem hezký den
Michal Kraus
17.05.2013 (12.47), , Trvalý odkaz komentáře,