Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Divadlo, které vyvolává úžas aneb Jako prkno

    Nový cirkus, to je rock’n’roll dneška. Tak jako v padesátých letech Bill Haley a jeho Comets, Buddy Holly, Elvis Presley a další protrhávali kožený swingový, countryový, kabaretní či (u nás) dechovkový kabátec tehdejší kantilénové pop-music a přinášeli divokou hudbu, sex, kožené obleky, autenticitu a spontánnost, tak dnes novocirkusoví umělci otevírají (staro)nové hranice živého divadla v protikladu k dinosauřímu pojetí jevištního umění jako nedotknutelného vážného světa, kam výkřiky radosti a úžasu nepatří. Divadlo euroamerického světa v posledních padesáti letech ztratilo hodně ze svého přímého emotivního náboje, ve kterém divák může vypnout své civilizační kódy chování a uvažování a začít se „jen“ divit. Právě tento přístup nabízí nový cirkus. Proto je myslím dnes tak divácky úspěšný. Přitom nejde o uměle vyšlechtěné, na podprahové působení programově cílené umění. Byť emoce a pudy hrají v novém cirkusu podstatnou roli a showbusiness se toho chytá, nechává formálně bobtnat, odívá do glitterových šatů a ve svůj bulvární prospěch využívá – Cirque du Soleil budiž toho příkladem. U nás je ale zatím nový cirkus stále ve stádiu raného rock’n’rollu. Každé setkání s ním je adrenalinová událost, která končí – symbolicky řečeno – odhozenými kravatami, roztrhanými košilemi a rozbitými židlemi. Nový cirkus boří zavedené pořádky uzavřených diváckých komunit a skrze techniku, jež vzbuzuje mrazení, oslovuje i ty, kteří by jinak do divadla nezašli. Aspoň tak na mne působí produkce i diváci, kamkoli na nový cirkus u nás zajdu – na Letnou, do Mlejna, do La Fabriky, do šapitó Continua… Anebo do pražského Paláce Akropolis.

    Fet a Mà

    Pražský festival otevřelo katalánské duo Marta Torrents a Pau Portabella říkající si Fet a Mà FOTO DAVID POKORNÝ

    Právě tam se v první polovině dubna konal 1. ročník festivalu nového cirkusu Cirkopolis. Na rozdíl od známé a zavedené Letní Letné nabídl menší skupiny a komornější projekty od nás a (především) ze zahraničí včetně mezinárodního workshopu a inscenačního výstupu z něj. To je totiž další podstatný rozměr novocirkusáků – aktivně zapojují do svého šamanství mladé nadšence a adepty a vytvářejí husté sítě jeho tvůrců a obdivovatelů. Připomínají tím tendence a směry nového divadla a tance na přelomu devatenáctého a v první polovině dvacátého století.

    Pražský festival otevřelo katalánské duo Marta Torrents a Pau Portabella říkající si Fet a Mà. Přivezli asi hodinovou produkci nazvanou Cru. Prázdné čtvercové jeviště, dvě židle a pár rekvizit na okraji. Ona ve vyzývavě žlutých šatech přijde k Němu. Postaví se do pevné pozice. Jako by se stala figurínou. Stojí a mlčí. Muž k ní přichází, prohlíží si ji, dotýká se jí, manipuluje s ní. Kývá s ní ze strany na stranu, strká do ní, smýká po zemi. Dává si ji na hlavu, chodí s ní do kruhu, pohazuje s ní. Chytá ji za nohu, za ruce, za vlasy. Nebojí se dotýkat ani nejintimnějších míst. Neoplzle, neeroticky. Jen proto, aby jí vysoko vyhodil, aby ji zdvihl a pohazoval s ní. Kolíbá s ní, převrací z nohou na hlavu a zpět. Jednou, dvakrát, pětkrát, nespočetněkrát. Je milý, krutý, vášnivý. Ona je stále neohebná, pevná a chladná. Jako prkno. Oba si projdou řadou situací i vztahů. Aniž by se ona aktivně pohnula, aniž by on hnul brvou. Pak si sednou na židle. Cosi se změnilo, ale vlastně nic. Ona si sundá žluté šaty a vezme černé. Opět jej provokuje. Ale nyní aktivně, přímo. Líbá jej, strká do něj, skáče na něj, mlátí jej. On ji objímá, odvrhuje, vzývá i ponižuje. Oba mlčí. Neustále zní kabaretní francouzsky zpívaná hudba. Nic víc se nestane. Ale je to hodina naprosto fascinující. Pohybové divadlo těch nejvyšších kvalit. Soustředěné výkony, obrovské fyzické nasazení, pohybový perfekcionismus, maximální důvěra. Stone face. Něžnost skrze syrovost a brutalitu: Cru neboli Drsný, Hrubý, Surový… Existenciální beckettovské divadlo.

    Další dva dny byly vyhrazeny pro francouzské Subliminati Corporation. Produkce se jmenovala dost záhadně: #File_Tone. Vše se odehrává kolem stolu a na něm. Jako bychom byli v hospodě či americkém saloonu. Poslouchali zprávy, hádali se, usínali a zase se probouzeli. Každý výstup, každá scéna jsou záminkami ukázat nějakou techniku, gag, choreografii. Pět absolventů školy nového cirkusu Lido ve francouzském Toulouse ukázalo mnohé, co tento žánr dnes nabízí. Dokonalou práci s tělem, náročnou závěsnou akrobacii, práci s rekvizitou, žonglérské kousky, nápaditá řešení scén a situací. Divokost i humor, provokativnost i přístupnost. Komediantství. Bez výraznějšího obsahu, ale vždy s pohybovým nápadem, vystavěnými minipříběhy a výraznými pointami. Vše směrují na diváka. Provokují jej, aktivizují, baví. Vlastně to zas tak „nový cirkus“ taky nebyl. Spíš nový kabaret…

    #File_Tone

    Subliminati Corporation: #File_Tone. Takový nový kabaret to byl… FOTO DAVID POKORNÝ

    Následující týden zahráli v rámci festivalu v kině Aero pražští Spitfire Company havlovské Antiwords a poté se promítala Felliniho Silnice. Absurdní pohybové drama a příběh pouličních komediantů…

    A co byl belgický mistr s provazy Alexis Rouvre – už opět – v Akropoli? Kouzelník! Co dokáže v sólo produkci Cordes s lanem, to rozum nebere.

    Festival zakončilo „jedinečné a neopakovatelné“ představení Cirkopolis Vol. 2 – výsledek týdenního workshopu francouzského režiséra Florenta Bergala. Mezinárodní šestice mladých performerů (tři Švédi /dívka a dva mladíci/, dva Češi, Švýcarka) nabídla produkci šikovně sestavenou z čísel, jež zřejmě Bergalovi nabídli a jež spolu během dílny dopracovali, vypointovali a propojili s ostatními. Jednoduchá scéna – několik křesel a velký červený gauč, jednoduchý mustr – situace po večírku, na kterém se všichni opili. Pestré spektrum rozdílných osobností nabídlo nepřeberné množství situací, z nichž se divákovi tajil dech (připomenu tanec s dívkou, jež dokázala otočit hlavou snad o 180 stupňů). Nový cirkus? Spíše taneční divadlo s prvky akrobacie a pantomimy…

    Takže co je vlastně ten „nový cirkus“? Odpověď je jediná: Divadlo, které vyvolává úžas! Přesně takové byly všechny produkce festivalu.


    Komentáře k článku: Divadlo, které vyvolává úžas aneb Jako prkno

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,