Divadlo je out

„Divadlo je out,“ pronesl soused na baru mezi dvěma zívnutími a měl věc za uzavřenou. Předpokládal jsem, že ho k tomuto závěru přiměla léta zkušeností, ale stejně jsem se zeptal, jak k tomu došel. „Nikdo tam nechodí,“ uzavřel téma a já si uvědomil, že i pro mne je mnohdy nesnadné do divadla dojít. Těch překážek a nástrah!

Nejde jen o výluky tramvají či přírodní katastrofy, člověka snadno pohltí demonstrace za nebo proti něčemu a odnese ho o čtvrť dál. A co teprve kamarád, který právě slaví narozeniny, křtiny, disertaci nebo vyhazov! Je toho prostě víc.

Ač to všechno vím a do divadla vyrážím se značným předstihem, přesto jsem nedávno zakotvil u divadelního baru s tím, že v pohodě stihnu pivo před premiérou, a teprve čtvrt hodiny před začátkem, když jsem v baru pořád seděl sám, mi došlo, že tu něco nehraje. A taky že nehrálo. Na ceduli před divadlem, o níž jsem se cestou dovnitř málem přerazil, stálo: DNES NEHRAJEME! „Ale proč?! Vždyť jsem to stihl?!“ zaláteřím a podívám se na vstupenku. A skutečně – premiéra byla den předtím! Tím se mimochodem vysvětlilo, proč jsem musel barmanku budit.

(A kdybych k tomu přiznal, že jsem si dvakrát spletl i samotné divadlo, asi by mi nikdo nevěřil. Takže to sem raději nenapíšu.)

Samozřejmě nemám všechny diváky, kteří do divadla nakonec dorazí, hned za hrdiny; mohli mít prostě jen štěstí.