Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Divadlo 1918–2018

    Zaberte německá divadla! Na mapě České republiky snadno zjistíme, že se opera dodnes hraje pouze ve městech, kde její provozování zavedli němečtí obyvatelé před rokem 1918: v Sudetech, v Brně, v Olomouci. Jen v Plzni bohatí čeští právováreční měšťané převzali a financovali původně též německou budovu (1832) a v roce 1902 vybudovali dnešní Velké divadlo. Přidejme Národní divadlo (1883) a Vinohradské divadlo (1907) – a máme jediná tři velká divadla postavená Čechy do roku 1918. Po říjnu 1918 se tedy Češi prosadili do provozu německých domů, definitivně je získali po vyhnání Němců v roce 1945. Po roce 1918 to znamenalo dovršit nacionální vítězství a získat prostory, které českým divadelníkům chyběly.

    Demonstrace v roce 1919 Snímek archiv © Divadelní oddělení Národního muzea

    Nejkřiklavějším případem bylo násilné zabrání budovy Stavovského divadla 16. listopadu 1920 při protiněmeckých průvodech, jimiž protestovali hlavně legionáři, často ještě v uniformách, proti násilnostem Němců v pohraničí. Vnikli nejen do Stavovského divadla, ale též do redakce Prager Tagblattu a Bohemie a také do redakce Tribuny F. X. Šaldy, prý s pokřikem Pryč se židy! Policie nereagovala, spíš s demonstranty sympatizovala.

    Stavovské divadlo obsadila skupina herců Národního divadla vedená Rudolfem Deylem a Jaroslavem Hurtem. Večer se hrála Prodaná nevěsta před vyprodaným hledištěm, v němž nechyběl pražský primátor Karel Baxa. Že nešlo o jen spontánní akci davu, prozrazovaly vstupenky, které nesly datum 28. října…

    Za připojení Stavovského divadla k Národnímu divadlu se v ulicích demonstrovalo už v září a říjnu 1919 při Všehereckých slavnostech. V dubnu 1919 se o něm bouřlivě jednalo v parlamentu, na Ministerstvu školství a národní osvěty ho prosazoval sekční šéf Jaroslav Kvapil. Dobře věděl z vlastní zkušenosti šéfa činohry, že se do neprakticky postavené budovy Národního divadla nemohou vměstnat tři soubory.

    Nicméně ředitel pražského Theatervereinu Leopold Kramer měl v ruce nájemní smlouvu do června 1928 z 23. září 1918! Soudy se táhly léta a stát musel Kramerovi kompenzovat škody mimořádnou roční dotací 1‚670 milionu Kč do doby, než získá náhradní budovu, a běžnou roční subvenci musel z 272 600 Kč takřka ztrojnásobit na 817 000 Kč vyplácených až do konce původně sjednaného nájmu. Přičtěme k tomu nákladnou opravu chátrající budovy. T. G. Masaryk na protest proti násilnému záboru do budovy už nevkročil.

    Cyklus se realizuje ve spolupráci s divadelním oddělením Národního muzea.


    Komentáře k článku: Divadlo 1918–2018

    1. hovno cerny

      Avatar

      hruza
      nepiste to, kdyz to není pravda

      06.06.2018 (14.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Josef Herman

      Josef Herman

      Co není pravda?

      06.06.2018 (17.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. HAH

      Avatar

      Nic moc 😉

      20.09.2018 (9.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,