DIVADELNÍ SVĚT BRNO: Bolest na břehu řeky

Převážně mužská skupina se potkává u opuštěného domu na břehu řeky. Jejich setkání jsou tajná, ale místo, kde k nim dochází, je důvěrně známé kvůli sexuálním službám, ke kterým tu dochází. V inscenaci U řeky (v němčině Am Fluss) koprodukce Schauspielhaus Wien a Slovenského národného divadla se prolínají tři časová pásma spojená tématy nenávisti, lidské zhýralosti, sexuální revoluce a ideologických hnutí.

Formou sdělování je kolektivní vypravěč, všichni se navzájem doplňují a dotvářejí tím úzkostnou a napjatou atmosféru. Jazyk je principiálně podobný dramatům Rolanda Schimmelpfenniga, kde nejsou příliš definované postavy a když jsou, tak nepopisují samy sebe, nýbrž jednání druhých. Pro dovysvětlení situace slouží monology jednotlivých postav, které popisují jejich osobní postoje k problematice. Rámec tvoří dialog dvou mužů, kteří témata popisují a zároveň se tak sbližují a inscenaci tím tematicky ukotvují.

FOTO Robert Tappert

Jak už to často v německojazyčném divadle bývá, kontroverze tkví ve slově. Text je koncipován tak, že se dotýká problematických a tabuizovaných témat. Děj jako kdyby začínal rozhořčeným monologem představitelky psychiatra Wilhelma Reicha, který dokládá fakta o jeho problematické teorii sexuální ekonomie, v níž dochází k závěru, že je homosexualita duševní onemocnění, a o analýze teorie masy ovlivněné fašismem. Jeho knihy byly páleny a vhazovány do řek, což působí jako nenápadný leitmotiv v průběhu celé inscenace, jelikož se postavy často ptají, proč se vše musí zamést pod koberec a nemluví se takřka o ničem. Což je pozoruhodné, jelikož Reich není obvykle vyobrazován jako kladná osoba v dějinách světové psychoanalytiky.

Zmíněná je i ztráta ega, nacismus, domácí násilí, vyhoštění ze země či sebevraždy. Dialogy dvou mužů, kteří se potkávají u řeky ústí do mileneckého poměru mezi nimi. Každý pochází z odlišné sociální skupiny, přesto v sobě nacházejí hluboké porozumění. Jejich cesta však končí velmi sugestivním monologem jedním z mužů, který popisuje terminální fázi AIDS svého partnera. V roztrpčeném monologu poukazuje na neodbornost lékařské péče, na sociální zaujetí proti této skupině i na nesnesitelné niterné pocity bezmoci při léčbě nemoci, na kterou není lék.

FOTO Robert Tappert

Inscenaci dominuje němčina, přesto obsahuje i pasáže, které jsou vedeny ve slovenštině. Obdivuji, jak herci ze Slovenského národního divadla dokázali plynule přecházet z němčiny do slovenštiny, a naopak bez výrazných viditelných obtíží. Text i zmíněná dvojjazyčnost byly doplněny živou syntetizovanou hudbou, která dotvářela atmosféru a herci s ní souzněli.

Již po několikáté si dokazuji fakt, že německojazyčné divadlo nepotřebuje extatické scény k předání hlubšího tématu. Ba naopak. Ono vyprávění skrze strohou statickou deklamaci je mnohdy mnohem intenzivnější, herci reagují na každého diváka a působí tak více familiárně.

Mazlum Nergiz: Am Fluss/U řeky. Překlad Martina Vannayová, režie Christiane Pohle, dramaturgie Mário Drgoňa, Scéna a kostýmy Charlotte Pistorius, hudba Lens Kühleitner. Schauspielhaus Wien/Slovenské národné divadlo. Premiéra 30.11.2024. Psáno z reprízy 24.5.2024 v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

Zdroj náhledového obrázku Divadelní svět Brno.